Král tančí

Velice silný film. Nádherné téma podbarvené skvělou dobovou hudbou a hereckými výkony zasluhujícími ta nejlepší a nejváženější ocenění. Zvláště skvělá je scéna Moliérovy smrti, která ve vás vyvolá pocit úzkosti a úcty vůči jeho géniovi. Jak krásně zní jeho slova: "To tu ještě nebylo." Zvláště se mi líbí Corbiauovo prolínání scén různých časů a míst za doprovodu skvělé hudby, s níž tento film stojí a (ne)padá. Tento film je pro mě jedničkou na poli dnešní západoevropské kinematografie. (31.12.2007)

Patos zobrazený patosem. Ale v kombinaci s perfektní dobovou hudbou dostává jedno i druhé svůj smysl. Tohle není žádný přesný historický exkurz, ani ten tanec není moc barokní tanec, vše je spíše dokonalá barokní póza. Film prochází od jedné vypjaté scény ke druhé, trochu se až dusí v interiérech a bohatých kulisách a emocím (alespoň těm ve filmu) téměř nedá vydechnout. Díky prakticky neustále znějící hudbě má rytmus, který bych se nebál nazvat téměř operním. A ten, kdo se na něj dokáže naladit, možná pochytí něco z atmosféry doby Ludvíka XIV i z významu slova les plaisir. (04.05.2006)

Příběh nás staví do středu prapodivného trojúhelníku. Na jeho vrcholu stojí Ludvík XIV., na začátku mladý chlapec, snažící se vymanit z vlivu dominantní matky, a na konci Král Slunce, velký ctitel kultury a vynikající tanečník. Dále je tu dramatik Molière, který víc než krále miluje divadlo, a skladatel Lully, který víc než hudbu miluje krále. Působivě nasnímaná podobizna mikrosvěta královského dvora, kde spolu soupeří umělecká svoboda a církevní konvence, estetika a ambice, náklonnost i zrada. (02.05.2014)

----- "Když potřebuju Boha, jsem stejně dobrý křesťan jako ostatní." ----- Možná trochu absurdní ... a trochu groteskní, přesto neobyčejně výstižné drama. Vypráví o talentu i marnivosti ... a o sobectví i oddanosti - které si dali schůzku ... a společně vstoupili do služeb divadla, tance - a hudby. Jenomže ve své zaslepenosti nedokázali pochopit, že svět nebyl stvořen proto, aby sloužil umění - to umění bylo stvořeno proto, aby sloužilo světu ... a vždycky bude jen jeho zrcadlem - jeho více nebo méně věrným odrazem. P.S.: Pochopitelně nemám ani tušení, jak to bylo VE SKUTEČNOSTI, ale jsem přesvědčená, že nic není TAK šílené, aby to nemohla být pravda. (28.04.2014)

Dokonalosť... existuje vôbec niečo také v spojení s umením, filmom? Neviem, párkrát sa mi už zdalo, že som videl, zažil niečo dokonalé, a Le Roi Danse k tomu malo tiež sakramentsky blízko. To, že film je obrazovo majstrovským dielom, je zrejmé už z obrázkov z Galérie tu na ČSFD, k tomu tá hudba - tá prekrásna hudba od génia Lullyho, ktorá mi v ušiach znela ešte niekoľko hodín po pozretí... a tie kostýmy, masky, výprava. No a v neposlednom rade nejde nespomenúť samotný príbeh a herecké výkony. Z nich by som vyzdvihol predovštkým dva hlavné - Benoît Magimel ako Ľudovít XIV. je charizmatický a z toho, čo som videl, je asi najlepším predstaviteľom Kráľa Slnka ; a predovšetkým Boris Terral ako Jean-Baptiste Lully predviedol niečo absolútne odrovnávajúce a nepopísateľné... Z toho všetkého mi nič iné ako plné hodnotenie nevychádza. 10/10 (25.05.2006)