Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film belgického režiséra Gérarda Corbiaua je volně inspirován studií Philippa Beaussanta Lully aneb Hudebník slunce, věnovanou postavě skladatele Jeana-Baptista Lullyho (1632 1687), který působil na dvoře Ludvíka XIV. jako dvorní skladatel a kapelník. Ludvík XIV. (1638 1715) se stal králem už v pěti letech, ale ujal se vlády teprve v roce 1661 po smrti kardinála Mazarina. Jako chlapec měl zálibu v tanci a v roce 1651 poprvé veřejně vystoupil v Baletu noci, při němž ho poprvé doprovázel Lully, který později pro mladého krále složil další balety a stal se jeho důvěrníkem. Skládal na královo přání také opery a hudbu provázející představení her Jeana-Baptista Poquelina, známého jako MoliŹre. Film sleduje vztahy mezi králem, Lullym a MoliŹrem, do jisté doby přátelské, později poznamenané závistí a zejména ochladnutím toho, který mezitím vyspěl v krále Slunce. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Recenze (71)

bloodcountes 

všechny recenze uživatele

Možná že téma je notoricky známé, ale přiznám se bez mučení, že opravdu v oblibě mám jenom Lullyho a jeho hudbu. O Moliérovi mám jenom nějaký povšechný dojem ze střední a o Ludvíkovi XIV. nevím lautr nic. Čili tento film byl pro mě také naučný. Hlavně ale pro mě byl ..místama skutečně dechberoucí. Barokní doba dokázala být občas monstrózně přebujelá až dekadentní, ale zároveň tajuplným způsobem čistá, citová a hlavně hluboce - až exaltovaně - niterná. Ano, vášeň. Vášeň pro hudbu, pro slovo, pro Boha, pro lásku, vášeň pro život sám. V takové vzepjaté rozbujnělé době se rodili úžasní rozbujnělí lidé, z jejichž odkazu žijeme dodnes. K filmu: naprosto uhrančivý, bytostný Ludvík v podání Benoita Magimela. V jeho osobě, v jeho tváři se s nejpůvabnější elegancí mísí mužné rysy s jemnými a vytvářejí neopakovatelné charisma. Nemůže být lepší Ludvík Slunce. Podobně Lully je velmi dobře obsazen, také Moliére i dámy. Prostě dokonalost obsazení i hereckých výkonů. Výprava, kostýmy, choreografie na jedničku. A nakonec a především hudba. Lullyho magická síla uzdravující krále ze smrtelného lože! Vynikající scéna evokující zaříkávání šamanů, tentokrát ale provedené výsostně nádhernou kultivovanou hudbou, která dosahuje zázračných účinků. Fantastické. Na tento film se jistě ještě nejednou podívám, podobně jako se čas od času podívám na milovaného Farinelliho. Marná sláva, občas mi přijde líto, že Gerard Corbiau nenatočil zatím hudebních filmů více - má na to talent od Pánaboha! ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Ja sa ospravedlňujem všetkým nadšencom tohoto artového kúsku, ale ja som sa niekedy dávnejšie pri jeho projekcii v televízii dosť nudil. Áno, vizuál je úchvatný a práve a iba zaňho mu dávam tie tri hviezdy. Inak ma ničím neoslovil. Jeho chladnosť ale bola asi zámerná. Možno je problém v tom, že ma tento typ historického filmu iba nebaví. Francúzsky kráľovský dvor je mimo moje divácke obzory. VIDENÉ PO MNOHÝCH ROKOCH: Centrom našej slnečnej sústavy je slnko, okolo ktorého obieha chtiac nechtiac niekoľko planét a množstvo bezvýznamných planétok a objektov. Stav planét závisí najma od pôsobenia slnka a jeho často sa meniacich hodnôt. Niektoré sú rozpálené, niektoré chladné a jedna sa nachádza vo veľmi krehkej teplotnej rovnováhe, ktorá umožňuje život. Podobne to bolo aj s kráľovským dvorom Ludvíka XIV, ktorý je akousi metaforou fyzikálnych zákonov hviezdnej sústavy a farebnou štylizáciou je to jasne naznačované. Tváre sú niekedy z jednej strany (smerom k Ludvíkovi) osvetlené, z tej druhej v absolútnej temnote. Odpútať sa je však nemožné a každý chce byť skôr čo najbližšie slnku, ako darcovi života. Ja by som sa ale ešte pozastavil nad tým, že Slnko nie je Boh, nie je ani centrum vesmíru alebo galaxie. Uprostred nej je totiž čierna diera, ktorá všetko nenávratne pohlcuje. S tým nič neurobí ani kráľ "Slnko", ani jemu najbližší "planéty", ani poddaní ako bezvýznamné "planétky". ()

Reklama

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Nepřeberná pastva pro oči i uši. Všechno začíná už neobyčejně dobře zvoleným námětem a takřka bezchybným scénářem. Jestliže jsme si již pomalu přivykli na mnohá, vesměs velkolepá, zobrazení krále Slunce a jeho doby, stále tu zela smutná mezera, jež by do sebe ráda zahrnula další velké muže, kteří vytvářeli neopakovatelné, svým způsobem dekadentní, prostředí Francie 17. století. Jen v antagonismu jejich vztahů se mohla projevit králova velikost. Jakkoli obdivuji Ludvíkovy státnické zásluhy, nelze nepřiznat, že snad i větším přínosem pro nás byli umělci, kteří pro něj, občas však naštěstí proti němu, plodili skvosty, jež nemohou nechat chladnými ani nás po dlouhých tří stech letech. Osoba a dílo satirika a komika Moliéra je neoddiskutovatelná, avšak už neprávem je opomíjen nemenší velikán - Ludvíkův dvorní skladatel Lully. Ach, ta hudba. Celý film bych býval shltl se stejným zájmem i kdyby nebyl šel obraz! Stejné superlativy mohou být pronášeny o výtvarné stránce filmu a především o snad všech hereckých projevech. Možná mi chybělo trochu více exteriérních scén, ale to asi ani nebylo záměrem autora. ()

Sharlay 

všechny recenze uživatele

Velice silný film. Nádherné téma podbarvené skvělou dobovou hudbou a hereckými výkony zasluhujícími ta nejlepší a nejváženější ocenění. Zvláště skvělá je scéna Moliérovy smrti, která ve vás vyvolá pocit úzkosti a úcty vůči jeho géniovi. Jak krásně zní jeho slova: "To tu ještě nebylo." Zvláště se mi líbí Corbiauovo prolínání scén různých časů a míst za doprovodu skvělé hudby, s níž tento film stojí a (ne)padá. Tento film je pro mě jedničkou na poli dnešní západoevropské kinematografie. ()

DwayneJohnson 

všechny recenze uživatele

Tenhle film je výborný především po estetické stránce.Na pohled i na poslech skoro dokonalý. Udělal jsem moc dobře, že jsem si ho včera po několika letech opět připomněl, opravdu stojí za to. Absenci, nějakého možná trošku lepšího příběhu bohatě vynahradí výprava a hlavně skvělá hudba, která se na vás line již od prvních minut. Velká spokojenost. ()

Galerie (28)

Zajímavosti (3)

  • Dvaatřicetiletý Ludvík XIV. (Benoît Magimel)  ve filmu v roce 1670 pořádá představení, ve kterém sám tančí. Představení se koná ve Versailleských zahradách v La salle de Bal, což nebylo možné, protože La salle de Bal byla postavena až v letech 1680-1683. (bllm)
  • Za Benoîta Magimela  v tanečním umění zaskakují  dabléři David Berring a Pascale Poulain. Ani Boris Terral nedokázal pořádně odtančit své pasáže, a tak byl najmut dablér Stéphane Imbert. (Terva)
  • Natáčená probíhalo v Německu a Francii. Finální scéna byla dokonce natočena v zrcadlovém sále ve Versailles. (Terva)

Reklama

Reklama