Od konce světa nic dobrého nečekejte

Jsme již vážně na konci cyklu běhu světa? Jsme moudřejší, pravdivější a upřímnější než uvědomělá taxikářka v socialistickém filmu? Prostořeká služebnice kapitalismu během svého naditého pracovního dne odhaluje podhoubí příprav zakázkové výroby reklamního balastu pro zazobanou korporaci. Judeho originální road movie nezná cenzorských nůžek a bodá do živé hmoty nabubřelé doby, která je normalizovaná úzkoprsou autocenzurou, povrchností a strachem o vlastní korýtko. (23.05.2024)

Přesnější překlad názvu by zněl „Od konce světa si mnoho neslibujte“ – a po zkušenosti s filmem lze dodat: zejména spektakulární výbuchy a sentimentální loučení. Podle Judeho nejspíš zemřeme na přepracování ujařmeni zlými korporáty – a částečně to bude naše vlastní chyba, protože jsme zpohodlněli jako Dodo; ztratili schopnost intelektuálně kličkovat v současném světě, přišli jsme o přehled a nadhled.__________Třebaže o režisérově politické agendě mám jisté pochybnosti a jeho „Konec světa“ obsahuje zkratky nebezpečně blízké odstrašujícímu příkladu Rubena Östlunda, nelze ignorovat markantní rozdíl v přístupu obou tvůrců. Jude programově neusiluje o canneské vavříny a oslovení mas, na jeho vystupování není nic chladně vykalkulovaného; z „Konce světa“ je naopak patrná potřeba komunikovat co nejvíc vlastních poznatků a myšlenek, které načerpal jako teoretik-intelektuál-cinefil, lokající kulturu plnými doušky, a homo politicus s jasně čitelným, vyhraněným pohledem na svět.__________Judeův ohňostroj nápadů přitom drží pohromadě pevná formální kazajka. Svou metodičností může „Konec světa“ až nudit – relativně rychle lze popsat jeho kostru a všechny součástky –, na druhou stranu čím více tendujete k autonomnímu diváctví, čím více vás baví zkoumat různé detaily v rámci mizanscény, čím více intertextuálních odkazů (film, literatura, rumunská historie) rozpoznáte/budete chtít si dohledat – tím více se budete bavit. V tomto ohledu navíc „Konec světa“ dalece přesahuje možnosti literatury – popisu. Nevím o žádném současném hraném filmu, který by lépe zachycoval a tematizoval zkušenost pohybu mezi fyzickým a digitálním světem. Ve svém předchozím filmu si Jude pohrával s obrázky na rouškách, tady si hraje pozadím během hovoru přes Zoom.__________Po mistrovských Barbarech a nadprůměrném Pichu Jude stvrzuje pozici současného tvůrce, jehož každý nový film je událostí. Pokud chcete podrobněji poznat strukturu "Konce světa", doporučuji recenzi z The Playlistu. Pokud chcete lépe poznat Judeho, doporučuju prakticky jakýkoli rozhovor s ním – jeden tradičně skvělý vyšel na webu Film Comment. V prvé řadě ale samozřejmě doporučuji vaší pozornosti Judeho dílo. (09.04.2024)

Od Radu Judeho už nic celistvého nečekejte. Přitom ten film celistvý i s řadou kreativních formálních nápadů mohl být a dvě hodiny i přes drobná vybočení z hlavního konceptu tak vypadal, jenže místo toho, aby Jude ho pořádně ukončil, přijde jakýsi 40ti-minutový bonus navíc v jiném stylu. Popravdě dost jsem měl co dělat už první půlhodinu, abych se dostal do neotřelého Judeho stylu a také první dvě hodiny byly natolik už naplněné osobitým zážitkem ze všech stran, že snaha o dodání sehraného šotu před kamerou na ulici navíc se u mě v poslední třetině minula účinkem. Ústřední nápad v rámci hlavní části filmu se mi ale líbil: V pohnuté společenské době jezdí velkým městem mladá žena influencerka, která natáčí a vysílá na sociální sítě nejrůznější videa. Něco z toho (vysílání z WC toalet) jsou čiré úlety parodující spřízněný internetový obsah, vedle toho ale realizuje i serióznější rozhovory, např. s rodinou jiné ženy taxikářky, která prožila mládí v době socialismu. Přičemž postupně se ve vizuálně dokonalých retro sekvencích odehrává i její příběh z minulosti a my vedle hlavní aktuální reflexe sledujeme rovněž nepřímou konfrontaci dvou aktivních žen jezdících autem ve dvou různých společenských érách. Ne vždycky mi sedl přítomný humor, ale postupně jsem tento neotřelý mockumentární film začal sledovat s plným zájmem a nemohl si časem stěžovat na nedostatek atraktivity či zajímavých podnětů. Bavila mě i vizuálně opět odlišná a opět nápaditě pojatá sekvence s bohatě obsazeným videohovorem nebo také jakýsi samostatný film ve filmu s přehlídkou různých hrobů podél cest a polí, což na mě skrze koncepci sérii statických záběrů na vybrané téma působilo jako parodie na poetické dokumenty Jamese Benninga (jenom místo nějakých těch 13 jezer se koná... řekněme 55 hrobů ;o)) a vzhledem ke kombinaci památek mrtvých a často bizarního okolí přináší tato část i skrytou černohumornou satiru. Už jsem se domníval, že udělím 4 hvězdičky, i když na OUCu: (NE)SKUTOčNí PRíBECH nebo Taxi Teherán ve svém specifickém žánru pro mě tenhle počin neměl (mj. četné scény jízdy hlavní postavy v autě jsou tu občas repetitivně zdlouhavé a ty extrémní zpomalovačky vybraných retro záběrů mě taky štvaly), ale zmíněná bonusová část "B" mi celkové dojmy posledních 40 minut spíše rozmělnila a lehce snížila, než cokoliv jiného. [65%] (26.01.2025)

Přepracovaná a špatně placená produkční asistentka musí natočit film se zraněnými pro rakouskou továrnu na nábytek a vytvořit video o bezpečnosti práce. . Ale při rozhovoru udělá prohlášení, že ji přiměli přepracovat příběh tak, aby vyhovoval podmínkám společnosti (černobílý film se střídá s barevným)....Ještě mladá blondýna vstane z postele, projíždí Bukureští a natáčí postupně záběry se zraněnými, komentuje. Přerušováno barevnými vypověďmi, např. podivného mužského obličeje s holou hlavou. Ve výpovědích hrají herci i neherci a mluví se o válce na Ukrajině, Putinovi, Orbánovi, židech a Rumunech....Satira o současnosti.(Na IMDb nadhodnoceno). Film zastupoval Rumunsko jako návrh na Oscara. (02.01.2024)

Radu Jude se trochu vyčerpává. Bobița a její Andrew Tate parodie je skvělá, ale repetitivní a postupně ztrácí na síle. Závěrečný segment jízlivě sžíravý, ale něco podobného už Jude dělal v Nejšťastnější dívce na světě. A zbytek zabíjí ta neúnosná stopáž. Půlku filmu tvoří záběry na jízdu autem, bez kterých by se dost dobře obešel. Chtěl-li jimi režisér divákovi naturalisticky zprosředkovat Angekičin denní predikament a/nebo neúnosnou dopravní situaci v Bukurešti, desetinová stopáž by fungovala stejně a nenudila. V Pitomým pornu aspoň cesta Bukureští fungovala sama o sobě jako sociální komentář, tady ale nedochází k žádné interakci s okolím, opravdu jenom koukáme na Angelicu, jak řadí a točí volantem. Čekal jsem víc. (30.05.2024)