Režie:
Lina WertmüllerScénář:
Lina WertmüllerKamera:
Dario Di PalmaHudba:
Piero PiccioniHrají:
Giancarlo Giannini, Mariangela Melato, Turi Ferro, Agostina Belli, Luigi Diberti, Gianfranco Barra, Gianni Pulone, Claudio Trionfi, Angelo CasadeiObsahy(1)
Carmelo „Mimì“ Mardocheo (Giancarlo Giannini) je kvůli mafii nucen opustit rodnou Sicílii a manželku Rosaliu (Agostina Belli). Odjíždí do Turína, kde naivní mladík s levicovými ideály doufá, že najde poctivou a dobře placenou práci. Skončí jako nelegální stavební dělník ve firmě, která slouží jako zástěrka pro tamní mafii. Seznámí se s pouliční prodavačkou Fiorellou (Mariangela Melato), do které se zamiluje. Carmelo ale zjišťuje, že není schopen zvládnout najednou manželku a milenku, a taky nelze věčně kličkovat mezi třídním bojem a mafií. Bude ochoten pro čest riskovat i vlastní život? (ilclassico)
(více)Videa (1)
Recenze (6)
Mimi je nucen opustit svou rodinu na Sicílii, najde si místo v turínské továrně a zaplete se do milostného vztahu. Je svědkem přepadu a poslán zpět na Sicilii s ženou a dítětem. Jeho původní manželka otěhotní a on se pomstí.V pozadí všeho dění jsou bratranci se třemi pihami na obličeji..(Skvělé role Melatoové a Gianiniho...Podle NYT film dokonale vyrovnává sex a politiku, hodnocen výše než Láska a anarchie, jeden z nejlepších snímků sezóny)....Film v Cannes přinesl Wermüllerové Cenu za režii. ()
Zlatá Palma - výběr ()
Hodně vtipná komedie o strastiplný cestě chudýho Siciliana za štěstím. Jako všechny filmy od Wertmüller, i tohle je společensko-politická satira, s akcentem faktu jak je mafie zainteresovaná v odborech. To je významný rys, který Italové úspěšně importovali do Ameriky. A opět vrcholně zahraný - Giannini a Melato. ()
"Abych mohl volit, potřebuji k tomu snad čisté nohy? A koho to vlastně volíme?" Lina Wertmüller patří do skupiny režisérek, jejichž tvorbu chci určitě více poznat, akorát po dvou výrazně lepších zkušenostech jsem se s ní tentokrát částečně minul. Velice mě na filmech madam Liny baví až sarkastická nadsázka, objevující se v břitkých dialozích na politická a jiná společenská témata, její komedie mě místy v tomhle směru dokážou i nahlas rozesmát. Vedle toho mě zde také hodně bavily scény, v nichž je vzájemné jednání mezi mužskými postavami stylizováno do gangsterky, což vnáší do filmu z převažně dělnického prostředí netradiční a svěží ozvláštnění. Podobně se mi líbilo, když vyvrcholení snad nejromantičtější sekvence filmu podbarvila režisérka hodně netypickou hudbou, díky čemuž se hravě zbavuje jakéhokoliv spádu do kýče. Jen ten příběh kovodělníka Mimiho se dvěma ženama jeho života mě časem začínal nechávat lhostejným, snad i proto, že mi hlavní hrdina se svými častými proměnami ve vzhledu i chování časem přestával být co jen trochu sympatickým... a scéna sexuálního svádění, kdy sledujeme zadek tlusté ženy vytasený v detailu do kamery, byla až nechutně bizarní. Nicméně bylo zajímavé počkat si na konec a zjistit, jakým směrem se paní režisérka s ústředním tématem manželské nevěry rozhodla vydat ve finále. Na Itálii v době nedlouho po dost pozdní legalizaci rozvodů jistě odvážné... Poslední minuty, včetně jedné krásně zádumčivé, neotřelé „vánoční“ scény mi dojmy pozvedly, byť na vyšší hodnocení u dvouhodinového filmu to již stačit nemohlo. [60%] ()
Uplakaný paroháč, ďalej vlastne i akýsi kovoobrábač, a k tomu vskutku aj komunista, čiže ústredný protagonista → Carmelo Mardocheo, ktorého v podstate úplne všetci neprezývali nijako ináč, než teda práve ako "Mimì," mimochodom, bývajúci kdesi na Sicílii, a následne sa vydávajúci na vandrovku nielen azda iba do Turína, ale to už je určite otázka jeho prípadného vkusu/nevkusu, na čo sa ešte zmohol neskoršie, kam všade ho zaviedli túlavé čižmy; podľa zase môjho vecného názoru, sa tentoraz táto talianska autorka v podaní Liny Wertmüllerovej → akosi nadmieru „utrhla z reťaze” v zmysle toho, koľko žánrových vôd namútila na jednom mieste; postupom času sa stávalo i čoraz ťažším orieškom sa poriadne vyburcovať v konkrétne až v takto "nepriaznivých podmienkach," pričom zhruba do prvej polovice trajektórie → som plával bez akýchkoľvek väčších problémov, plavecký štýl v podobe dynamického kraula, no počas nasledujúcich metrov ma začínali čoraz viacej spomaľovať akési vodné víry, ktorým som musel len s veľkou neochotou čeliť, ak som vôbec chcel pomýšľať na to, že sa hocakým spôsobom dopracujem do cieľa, čo sa mi napokon síce podarilo, ale s obrovským vypätím všetkých síl; nastala strašná vyčerpanosť. • Výhrady by ani tak nesmerovali k hlavnému predstaviteľovi v stvárnení Giancarlom Gianninim, i keď ani jeho dejové postupy sa koľkokrát nevyhli čudným úvahám; snažil sa, čo mu všetky sily stačili, ale znovu som mal taký dojem, že si z neho režisérka urobila „fackovacieho panáka”? • Najskôr mám len rozporuplné pocity, čo mi to za guláš naservírovala dotyčná [šéf]kuchárka, z ktorého sa mi dostalo iba žalúdočných problémov. → Ďakujem veľmi pekne za takúto pokazenú chuť... ()
Reklama