Slzotvůrce

Slzotvůrce je vlastně taková smutná love story o důvěře, nejistotě a strachu. Příběh sám o sobě je vlastně docela předvídatelné klišé, člověk tak nějak tuší, co se mezi nimi odehraje a proč a záměrně trošku tlačí na city. Ale rozhodně je to koukatelná záležitost a pro jednou je to teen film, co není stupidní a neskrývá nějakou rádoby poučku a soustředí se hlavně na  pocity dvou zlomených mladých lidí.(Jen to olizování břicha by si chlapec mohl odpustit) A určitě stojí za zmínku velmi dobrý hudební doprovod, ta jemná klavírová hudba to celé skvěle podtrhuje. (07.04.2024)

Na první pohled typická červená knihovna a sonda do hlubin dívčí duše. Příjemná dívka a "zlý" mladík s muskulaturou, které by se ráda dotkla každá žena (a brutálně mužně širokou dolní čelistí). Proč dávám 4 hvězdy? Takovýto příběh se dal natočit tuctově, Slzotvůrce však tuctový není. Oba hlavní hrdinové pochází z dětského domova, zažili tyranii, chtějí žít jinak a neví, zda je to možné (příběh má v sobě cosi z Olivera Twista). Mají touhu osvobodit svoji duši. Velmi příjemná klavírní hudba a pár dobře vybraných popových songů. Osobně mě také zaujala určitá časová nedefinovatelnost - sirotčinec vypadá jako z první poloviny 20. století, svět (automobily, interiéry) by mohl být kdykoli z posledních 40 let, je to celé v sépiovém odstínu, jako z šedesátých let, ale přitom tam lidé telefonují smartfony. Kdybych nevygooglil, že je kniha zcela nová (2021), myslel bych si, že je to úprava nějaké 60 let staré předlohy. Dost dobře se mi na to dívalo. (09.04.2024)

Scenár ako taký bol podľa mňa fajn a napriek schématickosti mal celkom potenciál, najmä vďaka zaujímavému prostrediu sirotinca a novej adoptívnej rodiny. Ale celý dojem pokazila tá zbytočná fantasy temná atmosféra, ktorá podľa mňa nemala v tomto prípade absolútne žiadny zmysel. Kľudne sa dal tento film spraviť aj bez toho. Pointa bola fajn, aj keď to bolo vcelku očakávané. Nebyť tej fantasy esencie, mohlo to byť aj o dve triedy lepšie. Takto 1* (za scenár). (04.05.2024)

Mě se to moc nelíbilo, zcela určitě ovšem nejsem cílovka - ale, Stmívání se mi líbilo moc a i to všemi opovrhované After, se mi líbilo taky mnohem víc... A důvod je jasný, zatímco Nica je krásná, milá a její příběh je dojemný, Rigel je divný, chladný a nezmění se to a chemie mezi ním a Nicou vůbec nefunguje... Zároveň příběh je zvláštní (asi jsem na to starý), a když dva se snaží natočit totéž - a sice fantasy romantiku, není to totéž. Na jedno podívání, nic víc...40% (09.04.2024)

Snaha posunout reálie příběhu kamsi do anglo-amerického světa s italským hereckým ansámblem je dosti divná a musím říci, že s radostí bych snesla reálie domácí. Vnitřní přemrštěný monolog hlavní hrdinky dohání nedomrlé a vizuálně maximalizované herectví obou mladých představitelů. Ale jinak mě příběh překvapil, čekala jsem fantasy young adult romanci a dostala jsem romantický skoro psychologický příběh o kolektivním traumatu z děcáku! 50% PS: Tak teda tu přechválenou YA knížku jsem zbaštila za dva večery a dobrý, film se trošku lépe popasoval se závěrem. Román na šestisetstránkách řeší vnitřní svět dvou mladých traumatizovaných lidí, kteří se po vypuštění z děcáku začnou sexuálně sbližovat a trošku jim do toho zatne sekeru adopce, která z nich má udělat sourozence! V knížce je více rozpracován vztah adoptivní matky Anny a Nicy a Rigel je tam větší tvrďák! (07.05.2024)