Piano

Soundtrack je bez jakýchkoliv pochyb za plný počet. Herecké výkony Anny Paquin a Holly Hunter taky. Bohužel mi přišlo, že příběh je… jednoduchý a prostě nestačí na vyplnění téměř dvou hodin. Protože už po hodině je vám jasné, co bude dál, kdo co udělá a vy jen na to čekáte. A to je důvod, proč prostě tomuto (jinak krásnému) filmu nemůžu dát plný počet - to bych totiž šel proti většině plných počtů, které jsem zde udělil a proti filmům, u kterých jsem se nenudil. 80 %. (30.04.2011)

Herecky koncert dvoch zenskych predstaviteliek. Holly Hunter nepotrebuje vyslovit ani jedine slovo a je pritom uchvatna, presvedciva a hrozne sexi. Anna Pauqin zase ukazala, ze aj 11 rokov nemusi byt malo na oscarovy triumf - zasluzeny triumf. Dostal ma vsak aj samotny pribeh. Piano ako nastroj zabavy, radosti, smutku, bolesti, lasky, utrpenia ci nadeje. Krasny film po vsetkych strankach. (04.01.2008)

Vůči Jane Campion chovám určité předsudky... připadá mi jako feministka a ty já nemám rád. Jenže tímto snímkem mi zavřela ústa. Přivírám oči a dávám plný počet hvězd, neboť Piano má atmosféru, krásnou hudbu, zajímavé prostředí, vynikající herce, docela poutavý příběh, byť si občas říkáte, jak pitomě se postavy chovají, dále nám snímek přináší pěkné záběry kamery a občas docela depresivní náladu.. a jelikož dovede na diváka zapůsobit a vyvolat v něm určité emoce, nevidím důvod, proč nehodnotit vysoko. (10.06.2013)

SILENCE - - - There is a silence where hath been no sound./There is a silence where no sound may be,/In the cold grave--under the deep, deep sea,/Or in wide desert where no life is found,/Which hath been mute, and still must sleep profound;/No voice is hush'd--no life treads silently,/But clouds and cloudy shadows wander free,/That never spoke, over the idle ground:/But in green ruins, in the desolate walls/Of antique palaces, where Man hath been,/Though the dun fox or wild hyaena calls,/ And owls, that flit continually between,/Shriek to the echo, and the low winds moan--/There the true Silence is, self-conscious and alone. (Thomas Hood) (08.08.2007)

Hned prolog naznačí, v čem je síla příběhu: v hlavních hrdinech, především v sepjetí Ady s pianem, a v záběrech na přírodní živly. Efektní mozaika nápaditých pohledů (pod pianem, shora na piano) a scén (svatební foto doprovázené povídáním Flory; divadelní nácvik s maketou sekery; stopy na pláži) vycházejících z každodenního života hrdinky, která poznává nové prostředí, mě nenudila, ale zaujala svou přirozeností, i když ta byla většinou syrová. Trojúhelník, respektive čtyřúhelník (počítáme-li Floru) nabízí celou škálu odpovědí na partnerské vztahy. Adě stačí pohled očí, aby řekla, co cítí. Kde není zvuk, je hluboké ticho. Působivá hudebněobrazová filmová ukolébavka. (07.11.2009)