Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Olga (Jiřina Bohdalová) je devadesátiletá vitální důchodkyně, která žije v postarším domku společně se svojí dcerou, učitelkou Hanou (Lenka Vlasáková). Jejich vzájemný vztah je poněkud napjatý a nejspíš poznamenaný nejedním šrámem z minulosti. Olga přežila hrůzy gulagu a dnes o tom píše knížky a vypráví na besedách. Své posluchače dokáže přesvědčit i zaujmout, díky čemuž se o ni začínají zajímat taky novináři. Mezi nimi je i reportérka Dastychová (Pavla Beretová), která, zdá se, ví o Olze v danou chvílí víc než kdokoliv jiný v této zemi. A chystá se s tím jít ven. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (193)

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Skvěle zpracovaný příběh (inspirace u Sosnarové) a úžasně zahraný, ústřední trojice hereček - Jiřina Bohdalová, Lenka Vlasáková a Pavla Beretová - se mi moc líbila.. Složité rodinné vztahy, hromada lží, postupné odhalování pravdy, myslím, že to vše se povedlo zachytit výtečně.. U mě filmová spokojenost a krásné čtyři hvězdy, diskutovat by se dalo ovšem dlouze... ()

marhoul 

všechny recenze uživatele

O fenomenálním herectví Bohdalky jsem nepochybovala nikdy, co ale předvedla tady, bylo výsostné! Excelentní byly i Lenka Vlasáková a Pavla Beretová. Parádní záležitost, nezapomenutelná, perfektně zrežírovaná a nasnímaná, celé skvělé. Umocněno je to pochopitelně i věkem hlavní aktérky, která navzdory počtu křížků zajela mimořádné bomby... S chutí dávám plný počet, škoda zbytečné průhlednosti v úvodu, velkorysost by ale měla být zpátky v kurzu, takže se směle vydám příkladem. ()

Reklama

liborek_ 

všechny recenze uživatele

Příběh Věry Sosnarové, kterým je film inspirován, je zajímavý a nosný sám o sobě. Epstein se Strachem se ho pokusili umělecky vytěžit, ale jejich film je spíš politický manifest, než vážné dramatické dílo... Film má dvě základní WTF linky: 1. Jiří Strach filmem hlásá, že lhát je v pořádku, pokud se lže za "dobrou věc"; 2. Jiří Strach prezentuje svoje od reality zcela odtržené představy o novinářské praxi. Tyto dvě linky svazuji přímo se jménem Jiřího Stracha nejen proto, že je režisérem filmu (a proto, že ochota Marka Epsteina přizpůsobovat scénáře potřebám ostatních je známá), ale především kvůli tomu, jak se Strach poslední léta sám a dobrovolně veřejně profiluje. Jeho názory a postoje jsou prostě s tímto filmem naprosto v souladu.___ K lince 1: Lhát je prý v pořádku; dokonce je to tím lepší, čím přesvědčivěji lžeme. Stačí, když za lží je "dobrá věc". Nad tím, kdo o "dobrotě věci" rozhoduje, se film už moc nezamýšlí... Tady to Strach (který rád fantazíruje o tom, jak ho někdo umlčuje a jak se prý vracíme do padesátých let) napasoval na antikomunismus. Lhát o domnělých zážitcích z gulagu je prý přínosnější než suchopárné líčení autentických zážitků... Já teda nevím, ale mně to přijde jako urážka skutečných pamětníků (viz nepřeberné množství nahrávek např. shromážděné Institutem Paměti národa); navíc tvůrci zcela opomíjejí fakt, že postava Olgy vědomě okradla stát (a tedy své spoluobčany) o finanční prostředky na odškodnění za smyšlené utrpení (+navíc vydělává na prodeji svých knih s ukradeným příběhem). Ergo: Kradla pro dobrou věc...___ K lince 2: Redaktorka skutečně existujícího časopisu Reflex (to je vlastně třetí WTF), pracuje měsíc sama na sólokaprovi, o kterém v celé redakci v podstatě nikdo nic neví; pak šéfredaktorovi oznámí, že nic nebude, aby vzápětí nechala otisknout text, o kterém ví, že je nepravdivý. Ačkoli v podstatě prokáže podvod "národní hrdinky", usoudí, že lež je přínosnější... To fakt nejde brát vážně a nemůžu za tím opravdu vidět nic jiného, než absolutně bludné představy Jiřího "Je suis Weinstein" Stracha o novinářské práci, o práci s informacemi, o profesní etice; o tom, jak to chodí v redakcích a jaké je poslání seriózního novináře.___ Z formální stránky je Svatá banální film. Vyprávění je nudné, nezajímavé; od začátku víme, že Olga je podvodník, ale nijak se s tím nepracuje... Jen čekáme, co z toho bude... Bez napětí, bez čehokoli. Strachova režie je rutinní záběrování a řazení obrazů rezignující na propracovanější filmovou řeč. Vše je doslovné, včetně hudby, kvůli které film působí strašně lacině (viz ty směšné záběry na strop Vladislavského sálu za zvuků fanfáry z Libuše se zakončeným pohledem na prezidentskou standartu...). Vztahová linka je voláním marnosti bez uspokojívého vývoje, který občas ústí do nesrozumitelných impulzivních výbuchů Olžiny dcery Hany, které ale fakticky jen plní úlohu výplně při čekání na to "pro-podvodné" expozé v redakci Reflexu.____ Od absolutní šmíry tento film zachraňuje jen Bohdalová, která prostě hraje jinou ligu, než jsou Strach s Epsteinem schopni koučovat, a která dokáže i slabý scénář povýšit na cosi koukatelného. O "hereckém koncertu" bych ale moc nemluvil (ostatně co je to za slovní spojení - copak koncert sám o sobě nemůže být špatný?), spíš o obdivu podat v jejím věku vysoce profesionální výkon. Vlasáková s Beretovou jsou taky dobré, ale občas bylo vidět, že si s některými dialogy neví rady.____ Divím se České televizi i Reflexu, že byli ochotni svá jména spojit s tak očividným pohrdáním novinářské práce a s oním pofidérním vyznáním Jiřího Stracha, pro kterého - nemůžu se prostě toho dojmu zbavit - je tento film jakousi sebeobhajobou. Nedokážu se oprostit od analogie: Lžu o minulosti pro dobro antikomunismu -> Lžu o současné cenzuře a nové totalitě, protože chráním svobodu, protože "já si myslím", že je ohrožena (třeba novináři, kteří píší o tom, co se někomu nehodí, místo aby psali vznešené lži...). () (méně) (více)

Ombe 

všechny recenze uživatele

Nebýt Strachových slov o tom, že láska je víc než pravda a že mnoho pravd může zabít lásku (Jiří Strach: Díky filmu Svatá utekla Jiřina Bohdalová hrobníkovi z lopaty - Deník.cz (denik.cz)), nebyl bych bral tak vážně onen děsivý a ve filmu jasně přítomný přístup k historii, jako funkčnímu nástroji pro pomáhání dobru, ale nikoli pravdě (!). Jakkoli nesouhlasím s ostrými odsudky, jež film označují za mizerný počin po všech stránkách (Recenze filmu Svatá s Jiřinou Bohdalovou - Aktuálně.cz (aktualne.cz)), ta nechuť po posledním rozhovoru Térové s novinářkou ve mně zůstává i po zvážení všech plusů, jako byly herecké výkony, vynesení na světlo story Věry Sosnarové či vyprovokování domácí diskuse po zhlédnutí. Láska určitě je víc než pravda a dovede odpustit i lež, ale je mi líto, láska je především pravdivá a pravda je vždycky lepší než lež, o tom jsem přesvědčený já. Na druhou stranu, Strach tohle své zvláštní přesvědčení neventiluje ve filmu tak okatě jako v rozhovorech, hvězdičkami šetřím spíš proto, že tahle komorní dramátka nejsou obecně kdovíjaké terno, i když ho ze sebe dělají. ()

Agatha 

všechny recenze uživatele

Už jen skutečnost, že svou roli Jiřina Bohdalová zvládla, je velkým zázrakem. Kolik takových lidí ve svém okolí znáte, kteří by si naučili byť jen text? Ano, mám babičku, které bude 88, je také celkem čiperná, myslí jí to, chutná jí, ale... Prostě klobouk dolů. Ano, Jiřinka to dělá celý život, ale devádesátka není jen číslo, to jsou dějiny. Nemůžu úplně říct, že jsem si film užil. Dobrých 40 minut venku zuřily živly a celou dobu jsem čekal kdy vypadne proud, ale to co jsem stíhal vnímat bylo OK. Od začátku sice bylo zřejmé jakým směrem se to bude asi ubírat, takže o překvapení ze scénáře řeč být nemůže. Překvapením stále zůstává samotná Jiřina. Jinde ve světě by ji na rukou nosili, pomníky stavěli, uctívali jako svou filmovou bohyni... U nás? Divné komentáře s příchutí závisti, nevraživosti, nenávisti. Pro mě tedy neznamená, že i když někoho v televizi sleduji celý svůj život, tak ho znám. Já tedy Bohdalku neznám, i když ji celých 35 let svého života mám rád jako herečku. A troufám si říct, že tak to bude už navždy. A její role vždycky budu chtít znát, protože mě prostě baví. Sledovat její práci s hlasem, mimiku, řeč těla, do každé role vnese něco nového. Nechápu. V soukromí ať si je jaká chce, mně je to srdečně jedno. Ona prostě umí hrát jako málokdo a já jí ten úspěch moc přeju a jsem na ni hrdý. A to si zaslouží každý, kdo ve svém oboru či řemesle dokázal to, co napříkad právě Jiřina. Nevím, co to v nás Češích je, že jsme tak nepřející, závistiví a zahořklí. Je to hnusná vlastnost. Jiří Strach zasluhuje velký dík a poklonu. Nemohlo to být lehké dát toto dohromady. Jedinou malou výtku snad mám k makeupu samotné hlavní postavy. Přislo mi to moc. Asi chápu, že se Jiřinka nechtěla ukázat úplně nenalíčená, ale roli by to rozhodně prospělo. Přeci jen, těch pernamentně nalíčených devadesátnic tolik není... Ale co kdyby ji někdo nepoznal že? ;-) Na konci to chtělo lépe dotáhnout. Scéna s reportétkou působí dosti nevěrohodně, scéna s dcerou vlastně také. Ale jako pocta k narozeninám řekl bych  - adekvátní. Hrát bylo co. Když se vezme v potaz, že kromě seriálů se už pro televizi takřka nic netočí.... ()

Galerie (40)

Zajímavosti (7)

  • Film je inspirován životním příběhem Věry Sosnarové, která roky objížděla Česko s přednáškami o svém těžkém životě v sovětském gulagu. Vydala o tom také knihu „Krvavé jahody“, nicméně historikové doložili, že v gulagu nikdy nebyla jako vězeňkyně, ale spolu s matkou tam pracovala. Jiřina Bohdalová (Olga) s Jiřím Strachem v roce 2023 Věru Sosnarovou navštívili a ona jim tři hodiny líčila svůj příběh. Jiřina Bohdalová jí pak občas dokonce zavolala. Bohužel se Věra květnové premiéry nedožila. Zemřela 6. února 2024 ve věku 92 let. (Kaspi.vm)
  • „Scénář se mi líbil, protože je hluboký a lidský. A taky proto, že je tam pro herce, jak se říká, maso na kosti. Je tam zkrátka co hrát. Může se to zdát neuvěřitelné, ale mě ta práce pořád ještě baví. Možná mám k té látce blízko i proto, že se mi vrátil pocit, který jsem měla, když jsem jezdila za svým tátou do komunistického kriminálu. Táta minulý režim zažil opravdu hodně zblízka. A tenhle film by měl vzniknout už jenom proto, abychom se do té doby nikdy nevrátili,“ uvedla Jiřina Bohdalová. (SONY_)
  • Věra Sosnová, jejímž příběhem byl snímek inspirován, byla, na rozdíl od postavy hrané Jiřinou Bohdalovou, konfrontována historiky a na odškodnění či vyznamenání nikdy nedosáhla. (Olík)

Reklama

Reklama