Režie:
Jiří StrachScénář:
Marek EpsteinKamera:
Martin ŠecHudba:
Michael KocábHrají:
Jiřina Bohdalová, Lenka Vlasáková, Pavla Beretová, Jan Vondráček, Alena Mihulová, Elizaveta Maximová, Matyáš Greif, Josef HervertVOD (1)
Obsahy(1)
Olga (Jiřina Bohdalová) je devadesátiletá vitální důchodkyně, která žije v postarším domku společně se svojí dcerou, učitelkou Hanou (Lenka Vlasáková). Jejich vzájemný vztah je poněkud napjatý a nejspíš poznamenaný nejedním šrámem z minulosti. Olga přežila hrůzy gulagu a dnes o tom píše knížky a vypráví na besedách. Své posluchače dokáže přesvědčit i zaujmout, díky čemuž se o ni začínají zajímat taky novináři. Mezi nimi je i reportérka Dastychová (Pavla Beretová), která, zdá se, ví o Olze v danou chvílí víc než kdokoliv jiný v této zemi. A chystá se s tím jít ven. (Česká televize)
(více)Recenze (207)
Zajímavý příběh inspirovaný jednou vyčůranou paní. Herecké výkony hlavních aktérek byly přesvědčivé a profesionální. Paní Bohdalové přeju ještě nějakou tu pozitivnější roli, jinak klobouk dolu. Takže film OK, ale těžko se k němu ještě někdy vrátím. ()
Od začátku se dal tak nějak předpokládat vývoj událostí, protože tento příběh už jsem někde zachytila a Bohdalka v tom hrozném účesu nevypadala jako stará, ale jen nešťastně zamaskovaná. ()
Na to že má paní Bohdalová přes devadesát, tak svou práci stále zvládá skvěle. Kdo ale ještě podobně zvládá svou profesi je i pan Strach. Opět do ČT přišel se skvělým a silným dramatem, v podstatě jenom o staré bábě, která přednáší lidem pohádky. Poměrně vyhrocený vztah mezi matkou a dítětem může vyvrcholit do jakýchkoliv výšin. Krásné, jak lze z jednoduchosti vytřískat (skoro) maximum. Na tuzemské poměry se tenhle snímek určitě bude řadit do popředí novodobých výtvorů.. ()
Koncert. Uveritelny. Hluboky. ()
Výborně zahrané, zápletka dobrá. Od začátku bylo jasné, že Olga měla v lágru jinou úlohu, jen nebylo zřejmé jakou. ()
Komorní nízkorozpočtové drama s obstojnou režií postavené především na hereckém výkonu téměř 92leté Jiřiny Bohdalové. Bohatý výběr jejích výrazových poloh na mě působil jako jakási jejich retrospektivní přehlídka. Tyto fragmenty jejího herectví jsem si v duchu přiřazoval k předešlým snímkům této herečky, které mi je vtiskly do paměti poprvé. Nápad zpracovat příběh Věry Sosnarové kvituji, to samé však bohužel nemohu prohlásit o scénáři samotném, který zvlášť ke druhé půli snímku působí poněkud vyumělkovaně. Soudit „kauzu“ skutečné Věry Sosnarové je dost obtížné, nicméně Marek Epstein se rozhodl prostřednictvím závěru svého scénáře pro pozitivní pohled na její počínání. Chválím ho především za to, že se mu spolu s Jiřím Strachem podařilo postavit dobré na míru šité pódium pro Jiřinu. ()
Reklama