Dům života

Přehnaně dojemné drama o tom, jak se dá snadno a rychle: zbourat dům, postavit dům, zničit vztah, obnovit vztah, najít spousta dobrovolných pomocníků, změnit sexuální orientace, vyřešit drogový problém, skočit do cizí postele atd. atd. Přes všechno tohle posmívání jsem ale díky šikovnosti režiséra i herců bez problémů vydržel se zájmem sledovat vše až do očekávaného konce. 65%. (22.09.2011)

tak tomuhle říkám film nabitý plný emocí, nadějí, smutku, kdy umírající člověk si chce splnit svůj poslední sen postavit si dům u moře, ale není to jen o tomto, hlavní úlohu v tomto filmu hraje i dospívající syn, který je naštvaný na celý svět, neví kam patří, komu by měl věřit, vlastního otce nenávidí, tohle je prostě psychologický film se vším všudy, ale pozor, komedie to rozhodně není, je to velké drama (18.06.2010)

Kevin Kline v hlavní roli neschopného otce rodiny, žijícího v barabizně na kraji oceánu. Jeho žena ho opustila před 10ti lety, přesto jsou v kontaktu a on se podílí na výchově svého syna. Ten prochází těžkou pubertou a je naprosto nezvladatelný, ignoruje svojí matku i svého nevlastního otce. Do toho Klinea vyhodí z práce a po jeho fyzickém zhroucení se dozví, že trpí rakovinou v posledním stádiu. Rozhodně se, že si vezme syna na prázdiny k sobě a společně postaví nový dům, svou nemoc mu ale zamlčí. Jeho snahou, je jak reformovat syna a odnaučit ho fetovat, tak aby si otce zamiloval. Film končí bleskovým vyléčením syna z drogové závislosti, smrtí otce a patosem jak kráva přesně v duchu hollywoodské tradice. Na filmu bych vyzdvihl herecký výkon Christin Scott Thomasové. Snabší stránkou je nerozpracovaný scénář. Události které do sebe nazapadají, logicky nejsu vůbec zdůvodněné, trochu jako formou loterie. Vůbec jsem nepochopil erotický vztah matky, jenž je sousedlou Klinea s 15ti letým kamarádem její dcery a způsob jejícho pokání za způsobenou křivdu, ale vůbec nevím komu. Příběh je nehormonický, uspěchaný (hlavně smrt otce) a v celku působí rozmrzelým dojmem. Ani atmosféra člověku nic nepřivodí. (02.06.2003)

Sentiment, patos a slzami ulepené smíření filmu o poslední příležitosti, jak něco napravit, hodně ubližují. Nebýt tohoto americky přímočarého vyzdvihnutí už jako by ztracených rodinných hodnot, byl by snímek o třídu lepší. Pár odvážných náznaků tam bylo - šestnácka svádějící svého bývalého skorootčíma, milosrdné ošahávání zdravotní sestrou nebo sprchování se skoro nevlastním bratrem. Jenomže zůstalo pouze pár momentů a drsný začátek. Konec vše zastřeší mámivou nadějí na to, že od teď už budou všichni jiní, lepší. /6. 10. 14./ (06.10.2014)

Csfd se nemá vždy věřit... Tento film jsem shlédl podle 76% hodnocení... A vzešlo z toho absolutní zknechucení: extrémně zdlouhavými 125 minutami, ve kterých jen teče depresivní děj, který ani v jednom okamžiku nemá charakter KOMEDIE!!! Nechápu proč je v profilu tohoto filmu lomítko s komedií... Správně by tam mělo být jen drama. Celé toto dílo se snaží ubohým způsobem hrát na city a přitom obsahuje několik podstatných chyb v chování postav: např.: proměna Monreova zkaženého syna na slušňáka během pár minut je opravdu trapná... režisér to raději zakamufloval sálodlouhýmy kecy... (09.06.2008)