Paměť

Komorní melodramatické vyprávění (díky malému množství exteriérů bych si ho dovedla představit i jako divadelní hru) o dvou rozbitých duších, které si k sobě najdou cestu. Dlouhou dobu jsem přemýšlela, proč se postava Jessicy Chastain chová tak, jak se chová, až mě její konfrontace s matkou a sestrou totálně rozsekala. Peter byl rovněž skvělý, ale cenu za herecký výkon bych viděla raději u Jessicy. Závěr ale přišel až moc brzy a nechal dost otázek nezodpovězených. Každopádně silný zážitek. (02.07.2024)

(KVIFF 2024) (Spoiler alert!) Paměť - pozoruhodný to archiv vzpomínek, vědomostí, pocitů a dalších ingrediencí. Zatímco Sylvie by na některé věci z minulosti nejradši zapomněla, byl by Saul za některé vzpomínky jistě rád. Myslel jsem si, že k zásadnímu zvratu v ději dojde na rovině dvojice Sylvie-Paul, a proto oceňuji, že tomu tak nebylo. Francova Paměť je komorním, jímavým dramatem o dvou poraněných duších, které se hledaly, aby se vzájemně zahojily. A tentokrát mi vyloženě ani nevadilo, že byl závěr filmu rychlejší - člověk má aspoň ještě o čem přemýšlet. (02.07.2024)

Bylo pro mě trochu nezvyklý, že tam Jessica Chestainová nelítá ve vesmírný raketě a nehledá čtvrtou dimenzi, ale pouze chlapa, na kterýho by hodila svoje trauma z dětství. Takovej ten malej konverzační film, kterej stojí hlavně na hereckejch výkonech ústřední dvojice. #kviff58 (60%) (05.01.2025)

To vážně nevím. Já nevím. Fakt nevím. Vytrácejí se vzpomínky, běžné návyky i schopnost orientace v čase a prostoru, Peter Sarsgaard bojuje hlavně s krátkodobou pamětí. Na schopnost uchovávat informace pohlíží nezávislý filmař Michel Franco ze dvou různých pohledů – první je objektivní, ústřední hrdina si prostě vytáhl černého Petra, trpí demencí. Druhý vnímáme prostřednictvím ústřední hrdinky, která má na určité věci subjektivní pohled, zatímco vzpomínky zbytku rodiny jsou krapet jiné. Ostatně skrze klíčovou událost, která ovlivnila nejen její dospívání, konfrontuje i samotného hrdinu. Ten skrze své narůstající potíže s pamětí a s běžnými denními činnostmi potřebuje pravidelnější dohled, takže jejich cesty se (definitivně) spojí a pokusí se vzájemně zahojit. Je vlastně zajímavé sledovat, jak ona by na mnohé věci z minulosti ráda zapomněla, zatímco on by byl za některé vzpomínky zatraceně rád. Potěší herecká přirozenost dua Sarsgaard a Jessica Chastain i důraz na civilní atmosféru. Mnohé momenty každopádně mohly dopadnout úderněji, tvůrci volili až zbytečně velkou odtažitost. Zkrátka nějaký ten patos bych klidně skousnul, i péče o vedlejší postavy mohla být důkladnější. Nejsou to kdovíjaké čtyři hvězdy, ale převládá spokojenost. (25.09.2024)

K mému prvnímu setkání s režisérem Michelem Francem jsem v podstatě náhodou, na základě klasické karlovarské otázky vůči spolupracovníkovi štábu "tak na co bych měl jít?" A výsledkem je klasická situace, kdy člověk dostane chuť na na předchozí autorovic bonbonky, protože vycítí zásadní talent a prosté lidské souznění. Paměť mi svým způsobem připomněla některé ranější kousky mého miláška Toma McCarthyho,  (kterého jsem shodou okolností před mnoha lety taky "objevil" právě ve Varech), v nichž se potkávají, sbližují a ovlivňují na různé způsoby poškození lidé, přičemž je to podáno citlivě, empaticky a srozumitelně. Moc se mi líbí scenáristický um, který zvládne náš pohled na ústřední postavu několikrát převrátit způsobem, který nepůsobí nuceně, natož klišoidně. A taky způsob vyprávění, který je civilní a (zdánlivě!) jednoduchý, aniž by křičel "já jsem umění, dejte mi nějakou cenu!" Mému osobnímu vkusu chyběla snad jen troška humoru... aspoň příležitostné uhihňutí by se šiklo. (02.07.2024)