Sok

Psychologickou studii vztahu určeného k vynucenému odloučení jsem kvůli úvodní definici prohlédl dlouho dopředu, nicméně díky kvalitním hereckým výkonům mě komorní, dystopickou bezútěšností stejně zaujala. V porovnání s hladkým prvotním přechodem (nahrazením) však natahované, vyhrocené emotivní "pitvání" při návratu (vypínání) nedávalo valného smyslu, že? Ostatně jako celý koncept. 5/10 (13.09.2024)

Ryzí Odpad!! Výraz Extrémní se snažím používat skutečně jen ve výjimečných případech, ovšem v souvislosti s tímto filmem si ho odpustit nemohu a musím Foe označit za Extrémně nezáživnou sračku, kde je zoufale mizerný kompletně všechno. Vrcholem tu je každopádně zápletka, která je nudná, divná, pomalá, s naprosto minimálním dějovým vývojem a rádoby překvapivým závěrem, který je ovšem až směšně jednoduše odhadnutelný hodně dopředu a vlastně není ani vůbec nápaditý, spíš naopak. Jinak ústředním tématem Foe je partnerský vztah dvou lidí se sci-fi vložkou, ale není to nic dramatického, ani emočního, ani napínavého, prostě se tu jen téměř dvě hodiny řeší totální hovna za přítomnosti ještě další úplně zbytečné postavy, dialogy působí otravně a nezajímavě, k nějakému lepšímu dojmu jinak nepřispělo ani prostředí, kde se ten průjem odehrává, prostě odlehlá, polorozpadlá barabizna, dále film nenabízí ani žádnou atmosféru, a co se týče jednotlivých postav, tak ty jen podtrhují bezvýznamnost celého tohoto díla, jen tak mimochodem pocházející z dílny tvůrce vystupujícím pod jménem Garth Davis, který mě málem umořil již svým předchozím hnusem, a to Máří Magdalenou, no a po těchto dvou pokusech bych zkrátka byl pro, aby tímto svým výtvorem uzavřel svou kariéru u filmu a šel raději dělat nějakou veřejně prospěšnou práci, kde by nadělal mnohem méně paseky. Foe je zkrátka obludně ubíjející Odpad!, před kterým je nutno každého varovat! (19.01.2024)

Komorní psychologické sci-fi drama, natočené Garthem Davisem podle stejnojmenného knižního románu Iaina Reida, zavede diváka do roku 2065, v němž lidstvo doznalo výrazného technologického pokroku. Snímek, v lecčem značně připomínající Garlandovu Ex Machinu, pracuje především s psychologickou linkou postav v dlouhotrvajícím vztahu, z něhož se postupem času vytratila jiskra, v němž jeden druhého bere jako samozřejmost, a kde chybí společné sny. Sok vyniká hereckým galapředstavením dvojice Saoirse Ronan – Paul Mescal, kteří byli do rolí Hen a Juniora vybráni naprosto precizně, což je zásluha světoznámé castingové režisérky, Francine Maisler. Ne každému snímek svým velmi osobitým a originálním pojetím sedne, ale pokud se vám trefí do vkusu, Soka si okamžitě zamilujete. Pro mě je to jedna velká laskomina, okamžitě mířící mezi mé top guilty pleasure kousky. Čtyři hvězdy. 👍 (05.01.2024) (06.01.2024)

Tím citátem na začátku to samozřejmě zkazili (spoiled it). Ani si nezajistili, aby to fungovalo na základní úrovni, a budou na nás zkoušet různé tríčky, pch. Nejvíc mě štvalo, jak nekonzistentní byla postava manželky. Asi se pokoušeli o komplexní, nepředvídatelnou ženu, ale výsledek působí prostě jenom jako nepodařený, nedotažený scénář. (31.08.2024)

Zdlouhavá, nezáživná, brutálně nudná vztahovka, která možná potěší několik festivalových a kavárenských artofilů, ale zklame každého fanouška vědecko-fantastického žánru, který doufá v nějaké aspoň trochu pravověrné sci-fi. Tohle není klasické sci-fi, tohle je užvaněná, pseudopsychologizující, pseudohumanistická onanie, přičemž ona "sci-fi" rovina je tak nekonečně dementní, že škoda slov. Nebýt vcelku nečekané dílčí pointy na konci třetí čtvrtiny, vysolil bych tomuhle rozbředlému, rádoby dušezpytnému sajrajtu s chutí odpad. Jedna za australské exteriéry. (09.01.2024)