Bent

Největší zklamání a zároveň nejodpornější film roku. Nemám vůbec nic proti homosexuálům, jak by to tu mohlo vypadat, ale tohle bylo opravdu příliš. Když si totiž vzpomenu na film, vidím a slyším jen neustálé detailní sexuální výlevy hlavních hrdinů, a takové vzpomínky na film bych nechtěl mít... - 12. 1. 2011 - 5% (03.06.2011)

Po dekadentním a téměř halucinogenním rozjezdu, kdy jsem střídavě valil oči a lapal po dechu, se divák dostane přímou linkou do pekla - přesněji řečeno do vlaku, který dva hlavní hrdiny veze do koncentračního tábora v Dachau. Myslíte si, že nemůže být nic horšího, než dostat se coby příslušník židovské národnosti do spárů gestapa? Omyl. Horší je být žid a homosexuál zároveň. Jak film skončí, je každému jasné. Ale cesta do nenávratna je podána tak sugestivně a oba hlavní protagonisté fungují před kamerou tak přesvědčivě, že jeden jen nevěřícně kroutí hlavou. Zachovat si uprostřed vší té bídy a marasmu alespoň špetku lidskosti a důstojnosti je téměř nemožné, ale lidská duše je nezničitelná a některé věty zůstávají ve vzduchu ještě dlouho po odchodu těch, co je vyslovili. A scéna verbálně-fyzického splynutí dvou hlavních hrdinů mi z hlavy jen tak nevymizí. Smekám a odhazuji v dál... (06.02.2010)

Po první čtvrthodině jsem měl sto chutí film i s přehrávačem vyhodit do mrazu na balkon a jít se nudit třeba do vany, už jsem byl jednou nohou v pantofli, ale nakonec to dopadlo tak, že se hygiena o den odložila. Přišlo mi tak nějak hloupý jít se nechat hýčkat horkou vodou a navoněnými pěnovými bublinami po syrovém příběhu o utrpení dvou hošanů, kteří udělali špatně jen jednu věc - špatně se narodili. Jestli bych někým vážně nikdy nechtěl být, tak teplým obrýleným židem v nacistickém Německu. (08.04.2013)

Filmařsky i dějově značně minimalistické, přesto neuvěřitelně silné, emocionální, mrazivé drama o muži, který až v koncentráku pochopí význam slova láska a sebeúcta. V Čechách téměř neznámý Bent, stojící především na dialozích zúčastněných postav, je vážně podivuhodný zážitek, a to nejen díky výkonu obou hlavních přestavitelů, a přdevším pak Clivea Owena, který nikdy nepřestane překvapovat svým širokým hereckým záběrem. I díky němu a také díky skvělé hudební složce nepochybně omluvíte i fakt, že Dachau zde představuje jakási opuštěná cementárna, což by bylo v jiném snímku pravděpodobně nepřípustné. Jen škoda toho trochu laciného demonstrativního konce, za ten strhávám jednu hvězdičku od dokonalosti. (16.07.2007)

Divadelní předloha z toho přímo čiší a je to spíš dobře a zajímavě postavené, než prožité. Přesto mě zaujalo - i když to byl taky zjevný kalkul - posun vnímání sexu. Pro hlavního hrdinu je to nejdřív jen nezávazná kratochvíle, kdy ani kokain a několik mužů v posteli nedokáže uspokojit, ale později se pro něj stane hlubokým prožitkem dokonce bez dotyku jenom skrz slova. A nakonec je pro něj intimita projevem nejhlubší oddanosti a vlastně prostředku k záchraně života (aspoň dočasně). I když je z dnešního pohledu jasné, že vězni z první poloviny třicátých let měli jen mizivou šanci na přežití. A fakt mě štve, že to Intersonic vydal bez titulků! /26. 10. 2010/ (26.10.2010)