Harakiri

Podezřívavá mysl vyvolává mnoho démonů. Samurajské filmy, kromě těch se značnou přidanou hodnotou, mi byly vždy dost ukradené. Víc než milé tedy bylo postupné zjišťování, že Kobajaši je na tom podobně. Kritický pohled na militantní svět japonských šermujících tajtrlíků se manifestuje pozvolně v průběhu mistrně matoucího způsobu vyprávění, které přechází od zdánlivě krystalicky samurajského příběhu, masturbujícího nad bushido a úzce vymezeném pojetí cti, v cosi zcela jiného - výmluvné kritice života odtrženého od širšího kontextu. Krev tuhne v žilách zdaleka nejen při bojových scénách, které věru též nejsou zlé. Jedinečný filmový zážitek mi nedokázala zkazit ani hanebně špatný převod filmu z dílny Terran DVD. Impozantní Tacuja Nakadai: Ho-hoo. (08.06.2023)

Kobajašiho nemilosrdná obžaloba pokrytectví samurajského kodexu pracuje především s obrazem. Krásná černobílá kamera dokonale obsáhne prostor a dává vyniknou formálním obřadům stejně jako detailům tváře. Úvodní seppuku je děsivé i když žádné detaily nevidíme. Snad jen Tacuja Nakadai je na svou roli trochu mladý, vše ale vynahrazuje svým výkonem. Nečekejte žádnou samurajskou ušlechtilost, ale tragedii bezvýchodnosti. (06.12.2011)

IMDb žebříček mě přiměl k tomu, abych se seznámila s dalším klasikem japonské (a vlastně i světové) kinematografie. Sice snímky podobného ražení vůbec nevyhledávám a vesměs mě spíše nebaví, ale na Harakiri jsem se přesto docela těšila. Leč naděje zůstaly nenaplněny. Chvíli jsem uvažovala o vyšším hodnocení, musím uznat, že Kobayashi mi sednul více než Kurosawa, ale okamžiky, kdy se zdálo, že tohle bude skoro to pravé ořechové, se rázem vytratily. Harakiri v sobě obsahuje napětí, i když se v něm v podstatě nic neděje, ale ta pověstná jiskra tomu přece jen chybí. Pomalé tempo, rozvolněný děj, nuda a statičnost, to není nic pro mě. Ještě mě pár japonských klasik čeká, ale už teď se těším, až je budu mít za sebou... (09.06.2012)

Kobayashi prostě samurajské filmy umí--seppuku je jeden z vrcholů tohoto žánru--chcete vidět chlapa rozříznout si břicho ! bambusovým ! mečem?-ano?- Tak tohle je film pro vás.Za zmínku stojí výkon T.Nakadai(e) který s přehledem dokazuje že v kvalitním samurajském filmu nemusí hrát jen T.Mifune (ps:Mistra Mifuneho obdivuji ale chvílema to opravdu vypadá jakoby to byl jediný dobrý japonský herec který se umí ohánět mečem-a to je trochu smutné pomyšlení) (01.04.2007)

Japonské filmy zde ve 200 jsou převelice dlouhé. Jako tento. Jeho nejdůležitější část byl samotný film jako jednota. Nejzajímavější byla však poslední půlhodina. Miloval jsem smích samurajů a nenáviděl sám sebe za to, jak jsem byl zmaten podivným výsledkem. Jakoby mi ukázal, že lidské výmysly v podobě harakiri jsou pouhým neskutečným zdáním. Snahou ze sebe udělat něco více, než druzí. Jako by idealismus v té podobě, že se musí měnit společnost byl pouhou hloupostí. Jako by ta pravá skutečnost a ta nejlepší příroda probíhala v těch nejlepších sekvencích. Příroda je mnohem moudřejší než my. Hara-kiri. (31.12.2009)