Parthenope

Jestliže vizuál některých filmů (např. Mlýn a kříž) bývá často přirovnáván k oživeným obrazům / malbám, u Paola Sorrentina mě včera přepadl dojem rozpohybovaných digitálních fotografií. Krásné obrázky mu i ve spojení s hudbou určitě jdou, jen mě nedokážou stejnou měrou fascinovat po celý film, zvláště ve spojení s valnou směsicí sytých barev a milostné romantiky se mi ne vždycky úplně trefí do nálady. Na Parthenope mě mile překvapilo, že Sorrentino dokáže se svým stylem zachytit a odvyprávět rozsáhlý časový oblouk sympatické titulní hrdinky od narození až po jedno završení kariéry ve zralém věku. Zatímco ale „univerzitní“ příběh mezi profesorem a studentkou mě od první scény bavil, vzbuzoval neustále očekávání i přinášel podnětné filozofické úvahy např. nad možným složitým porozuměním skutečnému obsahu a smyslu vybraného oboru (zde antropologie), romantická linie se mi mimo pár audiovizuálně mimořádných scén zase nejednou táhla v těch „krásných obrázcích“. Po třech podobně stylizovaných filmech (dále Velká nádhera a Mládí) mi je jasné, že Paolo Sorrentino nebude patřit mezi mé oblíbené režiséry. Přesto si u mě drží aspoň úroveň obligátních 3 hvězdiček, dokáže mě pokaždé vybranými střípky hodně oslovit, a drží si i nezaměnitelnou osobitost, díky níž se na některý Sorrentinův film zase za čas ve správné náladě i rád podívám. [65%] [Cinematik 2024, Piešťany] (15.09.2024)

Sorrentinovu tvorbu jsem měl rád, ať už filmy či díly v seriálu byly sebepomalejší. Ale skončil jsem s ní u Nového papeže a dlouho neměl chuť si cokoliv dalšího pustit. Teď jsem zrovna v kině na této novince a teda, jsem ve 27 minutách projekce, nic se ve filmu nestalo, postavy říkají pseudohluboké kydy a ještě k tomu mluví nesnesitelně pomalu. Hlavní hrdinku všichni obdivují a já nechápu proč. Je prostě krásná, ale všechny ostatní postavy z ní v dialozích dělají ještě krásnější a tu nejlepší osobu, která kdy chodila po neapolských ulicích. Nebaví mě to a asi to možná ani nedokoukám. (26.01.2025)

Stalo sa to mnohým. Najprv sa tvorca hľadá, potom vytvorí unikátny štýl, nakrúti svoje vrcholné dielo a potom postupne upadá, až sa stane paródiou sám na seba. Za mňa najhorší Sorrentino. Jeden veľký pózerský gýč s vyprázdnenými postavami, ktorým z úst vypadávajú rádoby hlboké myšlienky v preštylizovaných scénach. Ako dívať sa na akčný film, kde v každej scéne niečo vybuchuje a permanentne sa strieľa a všetky dialógy sú tvorené z akože-vtipných hlášok. (26.01.2025)

Klasický Sorrentino, který je plný nádherných obrazů a režisér se v něm opětovně nechává okouzlovat mládím a krásou (nejen) hlavní hrdinky, ale celkově Parthenope nic zásadního nepřináší. Každopádně se ale na to kouká moc hezky a kdyby to bylo o půl hodinku kratší, možná bych se nechal očarovat až na čtvrtou hvězdu…60% (22.02.2025)

Jak některé filmy od Sorrentina vyloženě miluju, tak tady se neapolský rodák již úplně vyčerpal a zacyklil a vyplodil čistou obrazovou manýru, neobjevnou, vyčichlou a zcela bezobsažnou. Všechno se tu točí téměř výhradně kolem fyzického vzhledu mladé hlavní hrdinky (resp. její herecké představitelky), obdivování krásy ženských těl tu ale zároveň působí stařecky oplzle a uslintaně. Dialogy se tváří hluboce filosoficky, film nicméně tone v tezovitých blábolech ("ženská krása je jako válka, otevírá dveře") a emocionálně zcela vyprázdněných melodramatických motivech. Mistrovství světa v natáčení prázdných výplňových scén s výpovědní hodnotou ekvivalentní dvouhodinové reklamě na luxusní parfém. (05.07.2024)