Johanka z Arku

Stejně jako u Excalibru i tady si myslím, že je to nejkrásnější zpracování daného příběhu (chtěl jsem napsat legendy, ale tohle je víc historické než fantasy). Hlavní hrdinka je opravdu krásná a církev opravdu lačná po moci. Jean de Metz je sympaťák a vůbec je nádhera se na to dívat. Bessonovu Johanku jsem neviděl, ale ani po ní zvlášť netoužím. Milla Jovovich na mě na plakátu působí až moc krvelačně a ošklivě a já si nechci kazit dojem z takto hodnověrně zfilmovaného příběhu u kterého mi na konci i ukápla slza. (28.08.2011)

Besson se může jít zahrabat i s Milou. Tohle je Johanka jak má být. Právě díky tomuto filmu jsem se zamiloval do Leelee Sobieski. Tento film jsem si půjčil když jsem byl nemocný z půjčovny během jednoho dne jsem jej viděl 4x a vždycky jsem řval. Kdybych měl jednomu filmu dát šestou hvezdu, tak ji dám tomuto. --- 100% (05.11.2006)

Poetičtější, výpravnější a celkově reálnější ztvárnění než verze s Millou Jovovich. Historickou přesnost/nepřesnost soudit nemohu, ale svou funkci ikonického příběhu o lidské víře a přesvědčení, které jde proti většinové společnosti splňuje na výbornou. Leelee Sobieski jako panna Orleánská podává kvalitní výkon, působí věrohodně a má skutečné charisma. Kanadská herečka součaně nepostrádá něžnost, která k postavě Johanky neodmyslitelně patří. Stejně výborný je i Peter O'Toole v roli arcibiskupa, který Johanku soudí, ale to u herce tohoto formátu není překvapení. Kvality film vytasí především v poslední třetině u církevního soudu, který dokáže z diváka vyždímat emoce až na dřeň. Dějově výpravnější a zajímavější než Bessonova verze, včetně hereckého obsazení. Prozatím nejlepší filmové ztvárnění, kterému by jen slušel větší rozpočet na bitvy, jinak nevidím výrazné chyby. Silný příběh. (08.05.2017)

Příběh sám o sobě mě vždycky hrozně dojímal, protože se dokážu lehce ztotožnit s bojovnicí za dobro, která nenachází tak úplně pochopení. Příklady takového chování najde člověk i v každodenním životě a o to právě jde, o nadčasový rámec celého vyprávění. Jste vyvolení, ale podle lidí jste blázni, chcete zlepšit svět a druzí vás jen využijí...odedávný konflikt dobra a zla, nevinnosti a protřelých intrik se dostane hluboko pod kůži, stejně jako mladičká Leelee Sobieski, které lze věřit každé slovo. Krásné, nespravedlivé, pravdivé, ale stále krásné. (30.03.2011)

"Anjelský chlieb sa stáva chlebom ľudí..." Táto pieseň (Panis angelicus) v podaní Walesanky Charlotte Church zaznie počas jednej pohnutej bojovej scény a je úplne príznačná pre celý tento film. Čím? Úprimnosťou, to predovšetkým. Nijaké teatrálne či afektované trápnosti, "iba" autentický a čistý príbeh. Legenda, ale nie rozprávka. Skutočná, historická Johanka ("z mäsa a krvi"), Panna, svätica, vlastenka. Naplnené posolstvo. Tvorcovia dokonca dokázali film presvietiť aj odleskom toho, čo bolo dané vidieť a počuť len Panne. Príjemný, decentný závan nadpozemskosti. A teraz: Leelee Sobieski. Čím by bol tento film bez nej? Ktovie. Každopádne, ohromujúci zjav. V čase nakrúcania nemala ešte ani 17, teda vek Panny Orleánskej na vrchole jej pozemskej slávy v roku 1429. Životná rola. Prirodzený pôvab, podmaňujúci úsmev, nebojácna duša. Bola presne tou Johankou, ktorá kedysi uchvátila všetky (nielen) francúzske srdcia. Do kategórie "výnimočné" patria bez debaty aj dialógy - vďaka nim sa mohli až do emotívnej krajnosti rozvíjať vzťahové linky Jana - otec, Jana - Jean de Metz, Jana - kráľ Karol VII., Jana - kapitán La Hire a najmä Jana - biskup Cauchon. Toho stvárnil elektrizujúcim spôsobom Peter O´Toole. Končím slovami, ktoré šepká Johanka už v ohnivom zovretí: "...ďakujem, ďakujem..." Mimoriadne dielo a zaslúžené slzy. (08.03.2015)