Revizoři

Fraška tvořená pracovním životem revizorů v Maďarském metru, která si bere na paškál jak revizory, tak cestující a celkovou bezvýchodnost podzemního světa. V němž ovšem nechybí láska, ale ani boj s vnitřními démony a taky trochu Donie Darko momentů mysteriozního charakteru. A hlavně ta scéna na lavičce s medvídkem je pro mě asi jedna z nejromantičtějších scén ever. (17.05.2018)

Snad první maďarský film, který jsem viděla, a hned takové příjemné překvapení. Film nabízí především parádně temnou atmosféru, spoustu psychologie (frustrace, deprese, agrese, zhroucení), k tomu náhled do sociologie (revizoři jsou prezentováni jako vystresovaní nebo vygumovaní looseři ze dna společnosti), nějaká ta hromada nenásilné filozofie o životě, okořeněno množstvím tajemství, nechybí napětí ani černý humor, vše je korunováno náznaky surreálna. Přiznávám - nepochopila jsem na 100%, zda se na konci hlavní hrdina utkal se svým temným já, nebo v metru řádil nějaký jiný vrah. Snad to bylo záměrem filmařů, ponechat rozhodnutí na úvaze diváka. Každopádně jde o film, co zůstane v hlavě a snad i donutí několik cestujících, aby s revizory jednali tolerantněji :-) 85% (19.01.2009)

Asi jsem tam těch analogií a symbolů chtěl najít mnohem víc, než jich tam bylo a skoro jsem si zapomněl užívat film. No dobře, žumpa společnosti, peklo plné zkrachovalých existencí a do toho hodná medvědice, ale co s tím dál? Proč zrovna revizoři? Měla jejich úloha nějaký zvláštní smysl oproti těm opilcům, chuligánům, pasákům a děvkám? Nebo to byla jen ničím neopodstatněná záminka pro konflikt a akci (která mimochodem není nijak třeskutá a už vůbec ne svižná)? Proč to rozdělení na skupinky, proč nové uniformy...? Že vnitřním běsům je třeba se podívat do očí a postavit se jim, se přece dalo vyjádřit mnohem rafinovaněji. Na prosté historky z podsvětí tam je zase málo šťavnatého materiálu. Za nápad, atmosféru a vizuální/hudební stránku ale nelze jít pod 3. (28.10.2009)

Nevídaný mix thrilleru, horroru a komedie. Prostor metra představuje jinou realitu, velmi odlišnou k té „tradiční“ realitě nad eskalátory. Metro jako místo, kde se dějí věci nezávislé na naší obvyklé zkušenosti seshora, tematizoval ve své knize Nebe pod Berlínem Jaromír Rudiš (jen malý tip na pandán k Revizorům). Revizoři nabízejí (prostřednictvím hlavního hrdiny) pohled pouze „zdola“ – obranné mechanismy společenského systému, morálky a psychiky přestávájí fungovat, destruktivní a konstruktivní síly se utkávají o nadvládu nad celým magicko-realistickým prostorem (09.01.2006)

Hodně atmosferická podívaná, která spíš než z propracované dějové struktury čerpá z uzavřených prostor metra, z temného a inspirativího motivu světa na periferii našeho zraku. Poněkud sypký narativní materiál táhnou skvělí herci a vypointované situace ze života maďarských revizorů a v závěru ho uspokojivě posune završení symbolické roviny. Příběh "renegáta" Bulcse, který v temnotě metra hledá exil před venkovním světem, je místy prostoupený lynchovským balancováním na hraně snu a skutečnosti, na hraně reality a fantazie. Je to spíše náznakové, ale v důsledku velmi důležité pro atmosféru Revizorů. Zvláštní, svojský a vrcholně moderní snímek (výtečné spojení hudby a obrazu!), který třeba naší harmonické menzelovsko-svěrávkovské kinematografii citelně chybí. (20.01.2007)