Johnny Mnemonic

Mám pro špatné scifíčka slabost (namátkově se mi líbil i Žoldák nebo Duchové Marsu), no a tady hraje ještě k tomu několik mých oblíbenců (no spíše nehrají, jen tam jsou, ale to nevadí) – Keanu Matrix Reeves, Beat Takeshi Kitano, Body Count Ice-T, Udo ´skelný zrak´ Kier a hlavně hardcorový věrozvěst Henry Rollins. (29.01.2005)

Hrôza! Gibsonovi síce ide písanie kníh lepšie ako písanie scenárov a tento nebol nič extra, ale dobrý režisér mu mohol vdýchnuť minimálne pôsobivú vizuálnu stránku. To sa pri takejto látke priam ponúka. Ale Longo (nečudujem sa, že po tomto už o prácu nezakopol...) nemá ani zbla talentu, alebo vizuálneho cítenia. V jeho réžii vyzerá celý film tak neskutočne lacno, béčkovo (až Céčkovo) a nezaujímavo, až sa človek musí čudovať, ako sa takýto režisér dostal k filmu celkom slušného formátu. Kulisy vyzerajú ako z televíznej rozprávky Handrigula. Toto má byť postapokalyptická budúcnosť? Fuj. Rozpočet bol síce len 26 miliónov USD (čo v 95-om nebolo veľa, ale ani málo), ale nápaditý režisér by z toho vykresal niečo relatívne pôsobivé. Zo sľubnej látky sa tak stala sračka, ktorá patrí do tých najspodnejších regálov videopožičovne. Čudujem sa, že tu naokolo vidím aj 4-hviezdičkové a 5-hviezdičkové hodnotenia. Tú jednu hviezdičku som dal za Takeshiho Kitana, Keanu Reevesa (ktorý sa, chudák, aj snaží) a Dolpha Lundgrena, ktorý je na celom filme najzábavnejší (aj keď tak nebol zamýšľaný). Ešte šťastie, že cyberpunk vo filmovej podobe dostal po Johnnym Mnemonicovi odškodné vo forme Matrixu. Robert Longo, smaž sa v pekle! (09.08.2006)

Tak dlouho jsem přemýšlel, proč jsem dal filmu podle scénáře Williama Gibsona jenom tři hvězdičky, až jsem si ho pustil, a potom mu ještě jednu ubral. Laciná, trochu sebeparodická výprava, prkenné (až uvidíte jak se Keanu Reeves potácí po scéně, dojde Vám další význam toho slova) herecké výkony a režie jak z pekla. Zamýšlený filmový milník druhé půlky devadesátých let má všechny znaky béčka konce let osmdesátých. Už úvodních deset minut bylo špatných a zhruba za polovinou začal nezadržitelný pád někam do céčkového bahna. V posledních pěti letech starého milénia a v dekádě po začátku nového, mohl režisér použít neselhávající test kvality své práce. Pokud se mu v záběru objevil Dolph Lundgren, tak točil brak. Robert Longo nebral vážně ani tohle varování a v klidu dál kopal hrob své kariéře. Alespoň v tomhle odvedl výbornou práci. (17.03.2015)

Johnny Mnemonic je přesně na půl cesty mezi tím, co se o něm říká a tím, čím jsem doufal, že bude. Výsledkem je tak relativně zajímavé, typicky 90kově bečkové sci-fi, které doplácí na nedotažený děj (postavy se objevují, kde tvůrce napadne, nějaká logika a realistický pojem o plynutí filmového času jde rázem do kopru, podstata viru NSA, naprosté upozadění černého ledu) a podivné triky, u nichž nevadí ani tak, že jsou mizerné (neboť se tím alespoň jasně rozliší, co je skutečnost a co virtuální realita), jako spíš, že jsou nepřehledné. Každopádně by mě hrozně zajímalo, jak to vypadalo na velkém plátně. Především je ale velmi zajímavé sledovat typické cyberpunkové propriety (uličky s odpadky, kouř, čisté vědomí bloumající sítí, ...) jak si je Hollywood představoval půl roku před premiérou Ghost in the Shell... Kupodivu nebyl od té Oshiího vize až tak daleko... (09.11.2009)

Když už béčko, tak aspoň s Reevesem a Lundgrenem ( jeho poslední dobrá role - dle mého skromného názoru se měl držet právě těchto vedlejších roliček, než se uplácat k smrti v hlavních rolích různých akčních ultra shitů ). Ze všeho tu čouhá těžká nedodělanost, nedostatek peněz a režisérská nemohoucnost, ale zase tu máme krásné kouzlo nechtěného :-) Do toho pěkně hudba Brada " Terminator" Fiedela a na slabší 3* to stačí. (04.02.2008)