Obsahy(2)
Příběh se točí okolo dvojice studentů ze stejné university, kteří spolu začnou mluvit přes radiopřijímač a rozhodnou se setkat. Po nevydařené schůzce zjistí, že je od sebe dělí 21 let. So-eun (Ha-Neul Kim) žije v roce 1979 a In (Ji-tae Yu) v roce 2000. Jejich neuvěřitelná komunikace ale pokračuje a nabere nečekané otáčky. (venus)
(více)Videa (1)
Recenze (86)
Je pro mě těžké uchopit slova a popsat, jak na mě Donggam působil. Nikdy jsem to neuměl a teď mě to mrzí dvojnásob. Začátek je nádherně nevinný a citlivý. Radoval jsem se a zase smutnil spolu s hlavní hrdinkou pro její lásku. Ale Soeun měla potkat ještě osudovějšího muže. Je smutné, jak si mohou být dva lidé tak blízko a přece tak daleko. Donggam je jemný a něžný film. Smutný, stejně jako život. A krásný... možná ještě víc. ()
Tohle je fakt nádherná korejská romance, se zajímavým ústředním sci-fi nápadem. Opravdu krásně a volně plynoucí, beze stopy kýče a patosu, naprosto magický zážitek. Skvělí herci, bezprostřední a zcela uvěřitelné rozhovory, velmi křehká a zasněná atmosféra. V jedné ze závěrečných scén při setkání na chodbě, za doprovodu Bacha, mi opravdu málem ukápla slza. Nádhera. ()
[Druhé zhlédnutí] K Ditto mám zvláštní, velmi osobní vztah. Přestože patří do první korejské romantické vlny, té která většinu z nás k filmovému průmyslu Jihokorejského poloostrova přivedla, tak na mě vůbec nepůsobí. Režie je naprosto unylá (což potvrdil Jeong-kwon Kim i v jeho, mnou nedávno viděné, novince Miracle of Giving Fool), Bach sem do soundtracku vůbec nepadne a ani hvězdné obsazení nepomáhá. Námětově podobné Il Mare je prostě kompaktnější, u tohoto rozhovoru skrze rádio prostě nuda převládla. 60 % ()
Frekvence převedená do romance. Hlavní klad je ten, že to dalo parádní smysl a navíc to přesně odpovídalo mojí představě o cestování v čase, takže z tohohle pohledu super. Ta romantická linka je tam pro mě navíc, ale holt když je to téma filmu, tak se to dalo přežít. Plus tam bylo pár zajímavých myšlenek. 80% ()
Donggam je skutočne skôr dráma ako romantický film, ale i tak zostáva nežnou výpoveďou o spoznávaní ľudí, ktorá pomocou hlavného dua skutočne zájde do hĺbky. Ale to vlastne ani nie je potrebné pripomínať, väčšina ľudí, čo videla nejaké juhokórejské filmy z týchto žánrov, mi iste dá za pravdu, že tieto filmy majú tú tendenciu. ()
Reklama