Neposkvrněná

Neposkvrněná se Sydney Sweeney působí na první pohled jako docela okej horor, ale při bližším zkoumání nemá upřímně moc čím nadchnout. Sice ano, Sydney roli neposkvrněné jeptišky zvládá na jedničku a talent určitě má, ten ovšem bez smysluplnějšího scénáře a příběhu nestačí a na film hodně rychle zapomenete Myšlenka příběhu znovuzrození Ježíše se zdá asi jako fajn nápad? Ale film ho moc do hloubky neprozkoumává a pokouší se neúspěšně diváka děsit. A taky nechápu jak může pořád postava Sydney běhat, když je v 3. trimestru... Nelogičnosti jsou v hororech prostě denní chléb. (14.04.2024)

Jsou filmy, které začnou pěkně zostra, ale brzy vystřílí svou nejlepší munici a pak už jen postupně slábnou a skomírají k nijakému závěru. A Immaculate je jejich pravý opak. Zprvu nepříliš záživný a tuctový soft horrůrek z ženského kláštera, s nepříliš důvěryhodnými řádovými sestrami a nepříliš přesvědčivou holčinou v hlavní roli, se postupně rozjede v parádní brakový krvák s parádně brakovou zápletkou, který graduje až k parádně brakovému rozuzlení. No, tedy ke konci v katakombách se napětí i tempo bohužel trochu vytratí, ale poslední scéna vše napraví, haleluja. (20.04.2024)

„In vino veritas, in vagina satanas.“ Mlaďounká křehounká panna musela přijet až z Ameriky, neb v Itálii světice už dávno došly. Cecílie pohříchu umí jen anglicky, italsky neumí ani meknout a latinsky ani Zdrávas Maria, ale to prý v italském klášteře vůbec nevadí. Teď jí po nagelovaném bříšku šmejdí sonda, Cecílie úkosem kouká na OKÉNKO UTRAZVUKU [][] a nestačí se divit. Ψ Kde udělali soudruzi z Vatikánu chybu? Ψ K čemu mají v klášteře (!) gynekologickou kozu a porodní kleště? Ψ A co dělá plod v lůně střeženém panenskou blánou, pevnou jak víra v neposkvrněné početí? Déjà vu, stejná záhada jak před 2000 lety! [][] Klášterní hospic byl zajímavý, tzv. dead friendly. Rozverné jeptišky věšely prostěradla na šňůry i na sebe navzájem, dávaly si high five, přestávky na cígo a při paliativní péči se tak chichotaly, až se umírající řádové sestry za břicha popadaly. Otec Tedeschi a kardinál Merola pečovali i o hororové diváky, mučili hubatou novicku a vyřezávali jí zlolajný jazyk. Jedna útlocitná jeptiška z té podívané ve sklepě omdlela a ve čtvrtém patře vypadla z okna. Zbylé sestry uzavíraly sázky. Porodí jejich chovná světice spasitele? Bude to loztomiloušký andílek? Nebo se, nedejbože, do jesliček narodí zadkem napřed? Názory se různily a tak došlo i na topení těhulky, škrcení kardinála růžencem a umlácení porodní báby tupým krucifixem. Při havarijní situaci ve sklepě, kde praskla voda a začaly stahy, se otec Tedeschi zaradoval a vzrušením mu začaly hořet tváře. Doslova. Ocenil jsem dobrou práci Cecílie s rezavým hřebem z Kristovy dlaně a krátký proces s pupeční šňůrou. Překousla ji jak hada! A hned se shýbla pro placatý kámen. Amen. Čtyři betlémské hvězdy rozsvěcuji. (22.04.2024)

V rámci jedného mesiaca nám do kín prišli 2 dejovo takmer identické nunsploitations (mníška prichádza do kláštora, kde otehotnie a čaká antikrista) a Počatie zo súboja s prequelom Omena vychádza ako o triedu slabší a porazený protivník. Dá sa oceniť, že je to Rko: dočkáme sa krvi a pár intenzívnejších scén (trhanie jazyka, prebodnutie krku, operácie) kde kamera v rozhodujúcich momentoch kvôli ratingu nemusí uhnúť. A možno, že Sydney Sweeney sa snaží. Ale žiaľ pre ňu si po Madame Web pravdepodobne pripíše ďalší prepadák, pretože Počatie je natočené rutinne, predvídateľne a nedokázal som sa pri ňom báť. Klincom na záver (alebo kameňom?) je pôrod dieťaťa, pri ktorom sa Sydney intenzívnym 2 minútovým sústavným krikom snažila zapísať medzi scream queens hororového žánru, za mňa ale táto prehnaná snaha vypálila úplne naopak a scéna mi prišla ako z paródie a vhodná skôr na Zlatú malinu. Lepšie 2* a 40% (26.04.2024)

Tomuto snímku bych se chtěla vlastně omluvit, protože jsem k němu byla nejskeptičtější co jsem byla za posledních pár let a vlastně se mu chtěla obloukem vyhnout on mě dokázal naprosto usměrnit svým nepředvídatelným zpracováním a ve finále i scénářem. Samozřejmě jsem opět čekala nějaké to jeptiškovské, klášterní vymítání, kterého mám poslední dobou fakt po krk a věřím, že nejsem jediná. Immaculate ovšem sází na úplně jinou kartu. Nedokážu přesně popsat, v čem mě tak překvapil, ale už jen vizuál a práci s kamerou jsem dokázala ocenit a pak tedy i to, že se příběh točil jinam, než jsem čekala. Film si držel svou skromnost a zvládl mě ničím nenaštvat. Takže není to nic objevného, ale moje pokynutí na znak uznání si docela dobře zasloužil. (29.05.2024)