Kad budem mrtav i beo
When I Am Dead and Pale
Až budem mŕtvy
Obsahy(1)
Jimmy Bárka (Dragan Nikolic) je veliký flákač, který se k poctivé práci v socialistické Jugoslávii rozhodně nemá. Živí se různými menšími podvody, přičemž nejraději využívá mladých či osamělých žen. Jakožto asociální element žije ze dne na den a z místa na místo. Ale právě to ho činí svobodnějším než většinu ostatních lidí.
Tento film, o kterém se často píše jako o inspiračním zdroji pro Schlesingerova PŮLNOČNÍHO KOVBOJE, získal na filmovém festivalu v Pule roku 1968 ocenění Zlatá aréna. (decouble)
(více)Recenze (19)
Spočiatku sa zdá, že sledujeme ďalšiu zdanlivo bezdejovú Pavlovičovu artovú nudu, kde je tá kvalita v niečom inom, ako dejovej línii. Lenže Až budem mŕtvy sa celkom slušne rozbehne a kulminuje veľmi vtipnou (najmä z dnešného hľadiska) sekvenciou zo speváckej súťaže. Jimmy Bárka je nezamestnaný, nezodpovedný, rád sa zabáva a spieva a obľubuje časté rozopínanie nohavíc. Je na diskusiu, či nie je nakoniec jeho koniec vo filme to jediné dobré, čo sa mu mohlo v danú chvíľu prihodiť. Kto si môže z nás povedať, že žil, žije svoj život na plno? ()
"Vidíš tie prachy?, určite vystačia do soboty...!" Jimmy Bárka je lajdák, povaľač, zlodej a príležitostný spevák. Podľa mnohých vo filme výborný, no ja som si hovoril, že asi mám problém so sluchom. Spevácka súťaž, na ktorú sebavedomý Jimmy nastúpil mi našťastie dala za pravdu. Mám rád srbské filmy, ale v tomto som nenašiel príbeh, ktorý by ma silnejšie chytil za srdce. Ak bol tento film inšpiráciou pre vznik polnočného kovboja tak mu patrí vďaka. Jimmy Bárka je cool chlapík, ale bohužiaľ v priemernom filme. 60%. ()
Tento jugoslávský film, jehož doslovný překlad znamená něco ve smyslu Až budu mrtvý a bledý (název, jenž mi evokuje přesnou představu o způsobu života hlavní postavy), lze směle zařadit do období jugoslávské nové vlny (novi film), ze které se o něco později vyprofilovala komunistickým režimem nazvaná černá vlna. Sociálně-kritický vhled do života Jimmyho Barky, který bez jakýchkoliv vazeb ke společnosti bezstarostně proplouvá krajinou až k tragickému a nenadálému konci. Černobílý, křišťálově čistý skvost, ukázkový příklad jugoslávského nového filmu. ()
Bez starostí o zajtrajšok, s momentálnou chuťou si užívať. Uprostred rozbordelárenej krajiny, blatových ciest, nedostatku práce a dostatku uniformovaných síl všade naokolo. Vždy sa nájde nejaká pipka, čo naletí a pomôže. Raz z krádežou, inokedy s jedlom, spánkom alebo vyfabulovanou správou do novín o úžasnom talente. S takouto povesťou sa dá prežiť medzi jednoduchými dedinčanmi, či vojakmi, ktorým je v zásade jedno, kto spieva. Horšie je, ak sa na týchto scénach nadobudne nezdravo nadnesené sebavedomie, ktoré v ozajstnej súťaži zhasne ako zápalka. Obrazovo pestré, dialogicky úsporné dielo s mnohými humornými scénami a nadhľadom ukazuje dráhu slobodomyseľného tuláka, ktorý sa živil prítulnosťou žien a charizmatickým výzorom. Po tom, ako zisťuje, že všade mu kvety nerastú, vracia sa odkiaľ už raz hrdo odišiel. Pribudlo sebavedomie a odvrávanie. Hoci prácu celkom istú nemá, vymyslí napochytre zámienku. Návrat do starých koľají je však vždy niečím iným ako pokračovaním vo vychodených šľapajách. ()
Film, který vyhrál Karlovarský filmový festival v roce 68 a posloužil jako inspirační zdroj třeba pro Schlesingerova Půlnočního kovboje nebo tvorbu Jima Jarmusche. Jimmy Barka žije ze dne na den. O svých rodičích všem tvrdí, že jsou mrtví, na život si vydělává kradežmi, zneužíváním jiných lidí (zejména naivních žen;)), případně zpěvem. Jako jeden z mála v komunistické Jugoslávii je ale opravdu svobodný. ()
Galerie (2)
Reklama