Světla velkoměsta

Tento první Chaplinův snímek z kraje 30. let, se nese ve znamení vzdoru vůči zvukovému filmu. Ačkoli zvukový film se objevil již v roce 1927 a z počátku se na něj hledělo s rozpaky, začátkem 30. let již byl zvukový film považován za jedinou alternativu dalšího vývoje kinematografie. Chaplin se této změny velmi obával. Jádro jeho publika tvořili skalní příznivci němé grotesky, které on byl králem. Proto se rozhodl němého filmu držet a vydrželo to tak až do roku 1940, kdy uvedl svůj film DIKTÁTOR. Film SVĚTLA VELKOMĚSTA je skvělým obrazem doby společenské sociální krize. V roce 1929 nastal krach na New Yorské burze a až do roku 1932 se trh soustavně propadal. Nedostatek pocítili všichni. Ohromná nezaměstnanost a sociální nejistota. Dojemný příběh tuláka Charlieho tak v tu dobu všichni prožívali. Chudák hrající si na boháče ne z důvodu, aby oslnil, ale aby potěšil svou milovanou, aby pomohl. Je až neuvěřitelné, co všechno byl za tímto účelem ochoten drobný pán s buřinkou podstoupit. A pro lidi bylo milé poznání, že takoví lidé mezi námi existují. Se slepou bezmocnou dívkou musel soucítit každý. Skvělý motiv. Hezky poskládaná groteska s romantickou linkou, velmi vkusně a nekonvenčně zakončená. 90% (12.08.2011)

Tento film je, zdá se mi, trochu neprávem ve stínu jiných slavných Chaplinových děl: humanistického Kida či protifašistického Diktátora. Světla velkoměsta za nimi v žádném směru nezaostávají. Od první scénky, v níž se Tulák probudí na právě odhalované soše až po úplný závěr nabízí velmi vyrovnanou kvalitní podívanou. (Tato vyrovnanost mi trochu chyběla u Moderní doby, kde je rozjezd tak geniální, že zbytek filmu pak zklamal náhlým příklonem k průměru.) Světla velkoměsta taková nejsou: Vyprávějí samozřejmě o našem starém známem Tulákovi, ubožákovi bez domova a bez peněz, který přežívá díky svému specifickému daru "vybruslit", trochu poctivě a trochu nepoctivě, z každé problematické situace. Tulák tentokrát potkává bytost - samozřejmě ženu, jejíž situace se mu jeví ještě neutěšenější. Mimo svou chudobu je totiž ještě slepá. Ona dívka považuje Chaplina, samozřejmě v důsledku blaznivého sledu okolností, za boháče. A on, sám zcela bez prostředků, se snaží dál pro její radost a potěšení, své bohatství předstírat. Jde o melodrama a proto svou náklanost k dotyčné ženě přivede k maximální oběti. - Při tomhle filmu diváci v kinech jistě velmi slzeli, ovšem jen místy to bylo dojetím... Film totiž zároveň obsahuje celou řadu z těch nejvydařenějších Chaplinových gegů: od úvodního odhalování sochy, přes scénu placení -neplacení v restauraci, až po legendární boxérské vystoupení v ringu. Zkrátka Světla velkoměsta jsou výborný a, jak jsem již řekla, neprávem přehlížený film, který má své místo mezi těmi nejlepšími. Začíná se mi zdát, že Chaplin prostě neuměl natočit nic slabšího. (15.06.2005)

Určite jeden z najlepších filmov s ktorým je spojené meno Ch. Chaplina. Celý film je pretkaný vtipnými situáciami a navyše príbeh je celistvý a nie iba zlepencom vtipných scénok. Všetky scény s bohatým ožranom sú výborné, ale mňa najviac pobavila boxerská vložka , vrátane "zázračnej" zajačej labky a podkovy pre šťastie. V zozname svetového kultúrneho dedičstva by svetlá veľkomesta rozhodne nemali chýbať. Dialógy mi nechýbali a je to čarovné tak ako to je. 100%. (20.09.2015)

City Lights je snímek natočený na truc zvukovému filmu, jemuž Charlie Chaplin nedával velkou budoucnost. Zmýlil se a buďme za to rádi. Přesto nám však němá éra zanechala řadu skvostných děl. Světla velkoměsta jsou hodně dobrá chaplinovka, kultovní záležitost, která kdyby měla o 10-15 minut méně, bylo by to u mě na 5*. Takto se tu občas objevují nudnější pasáže, ovšem svým námětem, svoji myšlenkou, je tento Chaplinův snímek stojící na pomezí grotesky a romantického dramatu vynikající a místy má tendenci být emotivní. Tak jako vždy, tak i zde Charlie předvádí perfektní herecký výkon za tónů parádní hudby, scény jsou nápadité a často komické, jak jsme u grotesek z tohoto období zvyklí. (25.01.2015)

Mám slabosť pre staré filmy ale zrovna nemé grotesky s 30´s rokov nie sú to, čo by som denne vyhľadával. Zopár som ich videl ale skôr to bolo iba pre historické účely a boli to zvyčajne iba nejaké prelomové či zásadné kúsky alebo iba avantgarda... Salvádor Dalí a spol. Na moje prekvapenie tento nebol vôbec zlý a niektoré vtipné scénky sú, povedal by som, doteraz vtipnejšie ako hociktorá plytká Hollywoodska komédia. Naozaj, fakt, vážne. Pri niektorých Chaplinovych gagoch som sa úprimne zasmial. Snímku som objavil v 250 najlepšie hodnotených filmoch na stránke IMDB. City Lights sa vyšplhal na nejaké 30 miesto, čo je dóóósť vysoko na nemý film. Pre mňa to ako celok rozhodne nefungovalo a kvázi dojemný ale naivný príbeh, teda vzťah zo slepou predavačkou kvetou, ma míňal míľovými krokmi, ale musím uznať, že Chaplin svojou hrou presne vedel čo robil. Všetky tie presné pantomíma, symbolické pohyby, ktoré mali znázorňovať nejakú nehodu, fungovali na milión percent, podával to neskutočne, ako pán. Scénka v ringu. kde doslova vymlátil jednému hromotĺkovy mozog z hlavy, bola neskutočne vtipná. Alebo záchrana milionára pred samovraždou pri ktorej skoro sám prišiel o život. Na nej som sa teda riadne nasmial. Mal to on dobre premyslené... V tých rokoch sa museli v kinách ľudia váľať od smiechu. Ako vo väčšine nemých filmov, čo som videl, aj tu mi dosť prekážal neustále sa opakujúci hudobný doprovod. Zopár tém sa dookola opakuje a tým to končí, to ma po chvíľke vždy prestane baviť. Ale ináč príjemné prekvapenie. Bavil som sa. (18.06.2015)