Světla velkoměsta

Svetlá veľkomesta sú namilší Chaplinov film. Netradičná romantika, ktorá by dnes obtiažnejšie prešla (fyzicky handikepované dievča) od námetu po realizáciu. Niekoľko veľmi vtipných momentov a tradične kritika hierarchie spoločnosti a nastupujúcej finančnej krízy, aj keď bez ostrejších hrán. Humor je ale svojim spôsobom predsa najúčinnejší. V Chaplinovom podaní to pôsobí veľmi nenásilne. (03.06.2012)

Tento film je, zdá se mi, trochu neprávem ve stínu jiných slavných Chaplinových děl: humanistického Kida či protifašistického Diktátora. Světla velkoměsta za nimi v žádném směru nezaostávají. Od první scénky, v níž se Tulák probudí na právě odhalované soše až po úplný závěr nabízí velmi vyrovnanou kvalitní podívanou. (Tato vyrovnanost mi trochu chyběla u Moderní doby, kde je rozjezd tak geniální, že zbytek filmu pak zklamal náhlým příklonem k průměru.) Světla velkoměsta taková nejsou: Vyprávějí samozřejmě o našem starém známem Tulákovi, ubožákovi bez domova a bez peněz, který přežívá díky svému specifickému daru "vybruslit", trochu poctivě a trochu nepoctivě, z každé problematické situace. Tulák tentokrát potkává bytost - samozřejmě ženu, jejíž situace se mu jeví ještě neutěšenější. Mimo svou chudobu je totiž ještě slepá. Ona dívka považuje Chaplina, samozřejmě v důsledku blaznivého sledu okolností, za boháče. A on, sám zcela bez prostředků, se snaží dál pro její radost a potěšení, své bohatství předstírat. Jde o melodrama a proto svou náklanost k dotyčné ženě přivede k maximální oběti. - Při tomhle filmu diváci v kinech jistě velmi slzeli, ovšem jen místy to bylo dojetím... Film totiž zároveň obsahuje celou řadu z těch nejvydařenějších Chaplinových gegů: od úvodního odhalování sochy, přes scénu placení -neplacení v restauraci, až po legendární boxérské vystoupení v ringu. Zkrátka Světla velkoměsta jsou výborný a, jak jsem již řekla, neprávem přehlížený film, který má své místo mezi těmi nejlepšími. Začíná se mi zdát, že Chaplin prostě neuměl natočit nic slabšího. (15.06.2005)

Kultovní scény odhalovaní pomníku a místa kde slepá dívka prodává květiny, pátrači po filmových lokacích bohužel nenajdou, byly natočeny ve studiu Charlie Chaplina s adresou Chaplin Studios, 1416 N. La Brea Avenue, Hollywood. Najdou například milionářův dům, je to vlastně činžovní dům, Town House na rohu Avenue Avenue a Wilshire Boulevard - nedaleko od ostatních lokací v centru Los Angeles. A místa kudy se projížděly autem je reálné  Los Angeles. (28.07.2020)

Nechci být označen za bezmozkového imbecila, že si dovolím filmu s panem Chaplinem dát tak nízké hodnocení, ale tohle mi holt nesedlo. Jasně, je to víceméně tím, že jsem odkojen na "mluvících" filmech a touhle Chaplinovskou grotesní érou jsem těžce nepolíben a proto mi tohle bohužel nic neříká. Ovšem takový Kid (1921) byl pro mne příjemným překvapením, ale se Světly velkoměsta jsem takové nadšení nesdílel. Tohle mě paradoxně nudilo od začátku do konce. (27.07.2017)

Film ktorý svojou ľahkosťou, nevtieravým humorom a dojímavou romantickou líniou chytí za srdce a rozosmeje aj po vyše 70 rokoch. Myslím si, že len Charlie Chaplin, dokázal byť natoľko nadčasový, že sa mu stále darí dojímať tým najkrajším spôsobom. Svetlá veľkomesta sú jeho triumfom na poli zvukového filmu, ktorý nestratil nič zo svojej nemej dokonalosti. Ťažko sa mi hľadajú slová, pretože v tomto filme má akosi všetko svoje miesto a zmysel a Chaplin to skvelo využíva vo svoj prospech. Jeho postava tuláka bola už veľakrát dojímavá ale tu jeho snaha vybojovať dobrú vec a zároveň nepriazeň osudu, ktorá mu neustále podhadzuje polená pod nohy, z neho robia tragického hrdinu, ktorý aj napriek tomu, že veci berie z nadhľadom, je práve uveriteľný vďaka svojmu (ne)šťastiu. Postava slepej kvetinárky Virgínie Cherrill je dokonalá. Ich finálne vzájomné stretnutie ma dojalo neuveriteľným spôsobom. Ak by som mal povedať, ktorý Chaplinov film na zasiahol najviac bude to práve tento. Svetlá veľkomesta sú epickým dielom z najväčšou dušou akú som mal pri filme možnosť vidieť. (22.11.2010)