Zlaté opojení

Charlie Chaplin to skrátka vedel. V jeho filmoch vždy išlo i nejakú myšlienku, nielen prázdne gagy a vtip. V tomto prípade tu máme krásny príbeh, morálne poučenie a záver pekne pohladí pri srdci. Prekvapila ma aj úroveň trikov, ktoré na svoju dobu neboli vôbec zlé. A samozrejme nájde sa tu aj humor. Slušný nadpriemer. 80/100 (26.11.2018)

Obvykle naděluji hvězdičky srdcem. Bráno z tohoto hlediska, byl bych ve své nadílce Zlatému opojení skromnější. Přece jen hraje Charlie Chaplin na strunu soucitu s hlavním hrdinou na můj vkus moc okatě. Pokud ale člověk do hodnocení zapojí i rozum, musí uznat, že tenhle kousek představuje jeden z vrcholů tehdejší filmové dekády a dodnes patří do zlatého fondu světové kinematografie. Některé gagy, jako zraková halucinace, jenž zlatokopova druha promění v lákavou pečínku, pronikly do obecného povědomí. Když se ohlédnu do éry němého filmu, nacházím jen minimum titulů, které mě zvou k opětovnému zhlédnutí a mají mi co nabídnout. Zlaté opojení k nim ale patří. Celkový dojem: 85 %. (04.09.2014)

Hodnotenie Chaplinových diel závisí od toho, či ich považujete buďto za grotesky, alebo viac za sociálne komentáre doby v žánrovom komediálnom balení. Opojenie nie je žiadna extra vtipná gagová záležitosť, podstatnejší je v nej dej, ktorý je občas prekvapivo drsný, dokonca sme svedkami vraždy. Od niektorých scénok som očakával lepšie vypointovanie, niektoré, ako napríklad tanečné číslo s pečivom, patria ku klenotom svetovej kinematografie. U mňa o stupienok nižšie ako Svetlá veľkomesta. 70%. (13.10.2012)

Zde se možná odpoutám od snahy o objektivní hodnocení, protože když vidím vrcholné filmy s Chaplinem, hřeje mě to u srdce. Jeho herectví způsobuje, že se cítím příjemně kdykoliv si na film vzpomenu. Nejde jen o to, že jeho filmy jsou vtipné, ale oni jsou i milé a dojemné. A přesně takové je i Zlaté opojení. (03.11.2010)

Pokud se na začátku filmu ozvou melancholické smyčce a vypravěčův hlas, oboje dvoje patří Charliemu Chaplinovi a vám se dostala do ruky jím upravená a ozvučená verze z r. 1942. I když spoustu času ztratil film pochopitelně na titulcích, jde o zkrácenou verzi, ve které přijdete o pár scén, včetně konce, takového, jaký má prostě být. Komentovaná groteska také ztrácí část svého kouzla, už třeba vnucuje pohled vypravěče. Nevím, proč se k něčemu takovému Charlie rozhodl, každopádně mé hodnocení je za verzi původní, němou. Té nechybí absolutně nic a Chaplin znovu dokazuje, proč v mých očích překonává své jinak výtečné kolegy. Je to právě za momenty, které humorné být nemají, a které tvoří velkou část jeho filmů i osobnosti. PS: Pro onu "director's cut" si 1*-2** odečtěte. (18.05.2007)