Diktátor

Až na pár drobností naprostá paráda, která nijak nezestárla a dokazuje, jakým byl Charles Chaplin nejen na svou dobu moderním filmařem a hlavně myslitelem. "Diktátorův" závěrečný projev ukazuje Chaplinovu životní filosofii a empatii pro všechny lidi bez rozdílu názorů, náboženství, barvy pleti a dalších odlišností; dnešními slovy řečeno Chaplin byl rozený "sluníčkář", což je dnes velice módní slovo, jenž používá kdejaký fanda diktátorských manýrů. Diktátor právem patří ke světovému kulturnímu dědictví a to, že stále vyvolává nemálo kontroverzí, potvrzuje význam své existence i pro 21. století. (03.01.2016)

Vizionářský Schindlerův seznam Chaplinovy doby, snímek přesně takový, jaký se dal na základě rešerší a informací roku 1940 natočit (a též jak to dovoloval vývoj kinematografie). Světová veřejnost ještě tehdy neměla autentické poznatky o situaci v koncentračních táborech (ty vyhlazovací ještě ani historicky nevznikly, konference ve Wannsee, kde o nich bylo rozhodnuto, proběhla až v lednu 1942), proto internace holiče a jeho přítele Schultze a vůbec scény z tábora nevyznívají autenticky (otázka je, jak by syrovost do koncepce filmu zapadala), něco jiného už je ovšem dějová linie týkající se židovského ghetta (norimberské zákony platily již od roku 1933), ta už ve struktuře vyprávění hraje podstatnější roli a je z ní cítit silné civilizační trauma. Chaplin si byl dobře vědom hrůz vyplývajících ze segregace a je to na jeho ,,grotesce" znát. A právě originální kombinace této lidské tragédie s osobitým pojetím situační komiky je na tomto snímku to nejcennější. Nejvýznamnější dějovou linií (která dala snímku i jméno) je existence diktátora. Tady je zřejmé čistě propagandistické vyznění filmu, který přesně zapadal do dobové antihitlerovské ,,kulturní fronty" (lze komparovat třeba s Osvobozeným divadlem...). Charles Chaplin však natáčí něco víc než jen prostou propagandu - jeho parodické kreace, jeho ,,němčina" (,,Wiener Schnitzel !"), celé uchopení postavy šíleného Adolfa Hitlera je nezapomenutelné... Metaforická scéna, kdy si diktátor Hynkel pohrává a žongluje s nafukovacím glóbem, je esteticky dokonalá, ale navíc při ní mrazí...ta posedlost a doslova erotické opojení mocí... Charles Chaplin postavil Diktátorem pomník své genialitě... (02.04.2009)

"I thought you were arian" - "I am vegetarian." Diktátor je merítkom geniality filmového diela . . . dielo, ktoré prekoná akékoľvek prekážky a dosiahne absolútno . . . ani čas (ani dlhých 70 rokov) nedokázalo ubrať na kvalite, pochopiteľnosti a sile tohto filmu . . . charles chaplin pre mňa ostáva jedným z najväčších géniov strieborného plátna, tragikomická satira o hynkelovi a holičovi zasa jedným z najväčších historických "smutných gagov" v histórii . . . to, čo je v literatúre Illias a Odysea alebo Božská komédia, v divadle Hamlet či Antigona, v hudbe Mozart či Beatles a v maliarstve VanGogh či Michelangelo, to je vo filme Chaplin so svojim The Great Dictatorom . . . groteska sa miesi s drámou, komédia s tragédiou, pritom však chaplinove gagy nie sú samoúčelné prvoplánové vtipy, sú to premyslené a dramaturgicky postavené scény s ľahko odčítateľným a kritickým podtónom, niečo, čo neskôr využili len v trochu viac dadaistickej forme monty pythoni - tak sa pri skečoch a humorných situáciách počas svetovej vojny 1918 bavíme na bombe, ktorá sa krúti po zemi a kopíruje charlieho kroky alebo supergeniálnej scéne v lietadle, ktoré je "hore nohami", alebo fóru, keď charlie počas hmly zablúdi medzi nepriateľských vojakov a ani on ani nepriatelia si spočiatku neuvedomujú, čo je na tejto situácii "divné" - no zároveň tieto sofistikovane premyslené fóriky a tragižarty až mrazivo presne vystihujú podstatu nezmyselnej vojny - nielen tej prvej svetovej, ale vojnového konfliktu ako takého, presne tak, ako ho chaplin chápal . . . a v podobnom duchu sa nesie celý film - majster chaplin, ktorý si zahral protagonistu i antagonistu vo svojom neprekonanom podaní hynkela zachádza oveľa ďalej ako len k prvoplánovej politickej satire a zosmiešnení hitlera, ako jeden z mála si uvedomuje veštiálnosť tohto diktátora a upozorňuje na neho a znova, skrz viaceré odkazy a scény zovšeobecňuje hrozbu akýchkoľvek diktátorov pre svet . . . film, ktorý zaujme stanovisko, vyjadruje sa jasne, priamo a nebojácne no stále si zachováva svoju vysokú umeleckú kvalitu a integritu a šarm, vlastný v celých dejinách média zvaného film hádam len pre tuláka charlieho . . . (12.12.2007)

Diktátor je film, u kterého se smějete, ale zároveň vás z něj občas zamrazí a v tom je jeho síla. Dokonalé zesměšnění Hitlera a jemu podobných, zvláště když vezmeme v potaz dobu vzniku filmu. Stopáž je sice poněkud delší, ale stejně to uteče jako nic, a jen ten konec je z dnešního pohledu možná trochu mimo, avšak celkový dojem z Diktátora to rozhodně nesnižuje. (24.10.2007)

V komediích mi obvykle vadí dramatické okamžiky a v dramatech zase fóry jakoby vystřižené z grotesky. Diktátor nabízí obojí a přesto se nad to dokážu povznést. Patrně za to může ta neuvěřitelně pozitivní výzva k tomu, aby se lidé k sobě chovali slušně, žili si šťastné životy a zbavili se diktátorů. Přesto si dovolím vyjádřit jednu výtku, neboť se nemohu zbavit pocitu, že Hynkel zdaleka nedosahoval Napaloniho charismatu a já tak nějak nemohu uvěřit, že nejmocnějším diktátorem světa je právě on. Napaloni zkrátka vypadal tak, že by si Hynkela dal k obědu společně s Tománií, Osterlichem i Tramtárií a slova žádného holiče by na tom nemohla nic změnit. Přesto jsem rád, že změnila. (17.08.2015)