Královna prokletých

Shrnutí nedá moc práce: film jako takový je prostě slaboduchý. K hereckému obsazení: Stuart Townsend je normální a snesitelný a jako náhražka Cruise snad i lepší. Marguerite Moreau hraje, patrně snesitelně, nesnesitelně tragickou postavu, kterou já bych nejraději nakopal do míst, kde slunko nezasvitne. A Aaliyah je takové prkno, že si může podat ruce s Rhonou Mitrou (Underworld 3). Zbytek je bezvýznamné křoví, děj fádní a katarze vysvobozením z utrpení. Jediné, co na tomhle filmu je vlastně zajímavé, je vynikající, ale skutečně vynikající hudba, tak vynikající, že to se jen tak neslyší. Sečteno a podtrženo: tohle není film na dívání, ale k poslechu. Celkem raritka, normálně se filmy točí za jiným účelem :) (22.11.2009)

Ne,nástup upírů na věřejnost se nekoná.Upíři chtěli do televize,ale publikum je neocenilo potleskem,nýbrž si šlo radši lehnout,aby mohlo tento zážitek bez problémů strávit.Upíři začali být smutní a zůstali se svým žalem skryti ve stínech,kde jim to také nejvíce sluší.Spíše než film mi toto dílo připadá jako propagace novodobého metalu,protože díky shlédnutí tohoto filmu jsem si konečně stáhnul další CDčka od KoRnů a objevil jsem Disturbed,za což jsem tomuto filmu velmi vděčný,mimochodem se tato hudba k filmu velmi hodí a za ní si u mě film rozhodně polepšil na 3 hvězdičky. (18.06.2007)

Jeden z mých osudových filmů. Vlastně definuje mé rané dospívání. Od té doby se toho mnoho změnilo, ale Queen of the Damned vždy ve mně vždy probudí nostalgii a připomene mi, kdo jsem a kdo jsem bývala. Tento film výrazně ovlivnil to, jakým směrem jsem ve světě filmu začala ubírat a bez něj bych jeho kouzlu možná nikdy nepropadla. Kdyby se mé první setkání s ním uskutečnilo v posledních letech, těžko uvěřím, že bych bych si jej tolik zamilovala. Není totiž dokonalý, vlastně už mě ani nebaví se na něj dívat a obzvláště poté, co jsem si přečetla výborné knižní předlohy od Anne Rice, vidím, co z filmu mohlo vzniknout, neboť si jen v podstatě vypůjčili jména a nedivím se, že samotná Anne Rice toto zpracování ráda nemá. Nic z toho však nemůže ohrozit to, co pro mě Queen of the Damned znamená. (18.07.2007)

Tenhle zajímavý kousek jsem viděla, už hodně dávno v televizi a strašně mně to uchvátilo a od tý doby, jsem se na to koukala nejmíň 10x, je to taková moje úchylka stejně jako Underworld. Jinak tenhle film není nic extra, co se týká filmařských kvalit, čtvrtou hvězdičku dávám, hlavně za úžasnou hudbu, kterou ve filmu provází skvělý zpěv Jonathana Davise z Korn. Je tady pár i moc pěkných scén, např. dívka s houslemi, když je Jesse a Lestat spolu tak je to vždycky krásné. Jinak ostatní upíři kromě těch hlavních vypadají pro mně docela komicky a kazí jim image, je jasně poznat, že mají kontaktní čočky. Další scéna, která mi dost nesedí je, jak Akasha vyjde z klubu v plamenech to vypadá dost blbě a nepřirozeně. Jinak tenhle film pořád patří mezi oblíbené upíroviny a čas od času se na něj kouknu, stejně jako dnes. (14.09.2011)

Tak tohleto je, s prominutím, blbý, až to bolí. Když už jsem překousl absolutně bezhlavou deformaci upírské mytologie a věčně mastné vlasy Stuarta Townsenda, dorazil mě samoúčelný a primitivní příběh (pokud to v knižní předloze mělo alespoň nějakou snesitelnou úroveň, pak zde naprosto vymizela). Možná i chápu onu všudypřítomnou snahu tvůrců zavděčit se mladým divákům (ať už hudbou, prostředím nebo kostýmy), ale naprosto nechápu, že na to může někdo v dnešní době skočit. Béčko, které se tváří absurdně vážně, protože béčkem být nechce, je k vždy k pláči. Čím dál tím víc začínám mít na moderní upířiny alergii - všichni jejich tvůrci by si měli povinně přečíst Stokera. Když už pro nic, tak aby věděli, jaké mistrovské dílo ničí. (22.07.2011)