Dìdi

Velmi příjemné překvapení, ale jsem rád, že se vítězný film ze Sundance podařil. Období dospívání není nikdy lehké a to současné už vůbec ne. Skvělý Izaac Wang, který ztvárnil současného pubescenta velice dobře a přesvědčivě. Film má velmi příjemnou a pohodovou atmosféru a oněch 93 minut opravdu uběhne jako voda. (23.09.2024)

Rook 2008. Třináctiletý Chris žije v Kalifornii s mámou (malířkou), se kterou má velmi komplikovaný vztah, postrádající respekt vůči ní... s babičkou, která se snaží kruhu vštípit svůj tradiční pohled na věc a neustále mámě vyčítá, že nedrží děti dostatečně zkrátka (máma zase chce tvořit ve svém pojetí "domov" a proto na děti příliš netlačí)... a starší ségrou (se kterou jsou zpočátku na nože, ale postupně se s ní skrze zkušenosti sblíží, jenže sestra pak odjede pryč), zatímco otec rodinu podporuje z Taiwanu, po celý film nepřítomen. Chris se snaží zapůsobit na svoje spolužáky, najít si holku, zapadnout, vyrůst, udělat dojem... je mu třináct, je mu to období, kdy se musíte naučit, že nevíte, tím, že věci zesloníte... takže Chris nakonec víceméně ve všem selhává, všechno posere a vy jste v tom s ním. To časové rozpětí skoro odpovídá mému vlastnímu, ačkoliv USA není Česko. Je to typický coming of age film, kde sledujeme v jádru celkem normálního kluka, který ale totálně podělá rande s holkou, ke kterému mu navíc pomohli jeho přátelé z dětství - ty samé pak ale de facto zradí a postupně se od blbnutí s něma přehoupne k bandě sk8ťáků, kterým začne natáčet videa, mít ambice... a dělat se tak trochu větším a něčím jiným, než je (ale starší borci act nakonec prokouknou a když se pak chová ještě s dissem ke své mámě doma, totálně na něj zanevřou) a nakonec, když se cítí nejvíc sám a dole, po urážce napadne kluka a vlivem toho se i ostře pohádá se svojí mámou, uteče a stráví noc sám venku. Jsou to typické věci, které se každý musí naučit. Důležitost rodiny. Vděk vůči mámě. Pouto se sestrou. Respekt a loajalita vůči lidem, kteří jsou k vám real. Všechno tohle je dobře podkresleno bujícím prostředím facebooku, youtube, chat rooms. Film nijak extrémně netlačí v ničem na pilu, spíš si tak plyne a žije. Nechává vyniknout ten ještě relativně nevinný aspekt hlavního hrdiny, který se snaží zapadnout do své doby, do svého prostředí, kdy člověk v mládí dělá spoustu chyb, protože má v mnoha ohledech špatné pojetí světa, nebo mu chybí nějaké vedení a myslí si, že musí být cool, musí se snažit na lidi zapůsobit. Poslední roky se s tímhle žánrem celkem roztrhl pytel, možná je to tím, že je tu hodně retrospekce ze strany podobně starých lidí, jako jsem já sám ('Falcon Lake', 'Janet Planet'... nebo pár let zpátky i třeba věci jako 'Mid90s' Jonaha Hilla a 'Eight Grade' Boa Burnhama). Chris nakonec najde centr, jakous takous pokoru, humilitu v tom, co se mu stane a jak se rozhodne s tím jít dál, nebo se sebevědomě postavit svojí pozici - konfrontaci s dívkou, přikývnutím starým přátelům. Fajn konec. Já mám takový filmy rád. (19.09.2024)

Jakožto obrovský MILOVNÍK coming of age filmů mě Didi zaujal svým tématem hned od začátku a mohu konstatovat, že se jedná o jeden z nejlepších filmů svého žánru. Ani sám nevím, čím mě film nejvíce učaroval, bylo to herci? obdobím ve kterém se film odehrává? to, že se s tímto filmem ztotožnuji? krásně napsanými postavami? Dle mého je to vším. Ten film je tak krásně natočen, plný vzpomínek na dětství, který určitě většina z nás nějak zažila, ať už je to první láska či kraviny, které jste dělali se svými kamarády dělali. Obrovské překvapení, které ve vás vzbudí mnoho emocí a které si určitě zaslouží vaší pozornost. 8,5/10 (21.02.2025)

Americko-Taiwanské coming-of-age drama, které nepobaví, nedojme a ani nepřináší do problematiky dospívání nějakou novou perspektivu. Tedy pokud divák zrovna není cílovka, což je úzká skupina mileniálů, kteří v roce 2008 v Americe na střední objevovali svět sociálních sítí, pubertu, první lásky a snažili se to celé nějak přežít. Nic naplat, ač snímek jako debut má nepochybně své kvality, zvolené téma mne obchází širokým obloukem a jsem tedy daleko od toho se s osobním a možná do značné míry autobiografickým dílem režiséra Seana Wanga jakkoliv sladit. (06.11.2024)

Nie až tak atmosférické ako som čakal, no vo výsledku stále príjemný a emotívny coming-of-age príspevok okorenený hľadaním si miesta a naplnenia, spracovávaním nepríjemných momentov, ktoré prichádzajú a odchádzajú vekom, a akceptovaním svojej etnicity v rozmedzí jedného leta. Oproti takému Mid90s posunutý o jednu dekádu vpred a tentokrát vybavený taiwansko-americkým detským protagonistom prechádzajúcim si rovnako neľahkým obdobím dospievania, snažiac sa zapadnúť v kontexte širšieho kruhu rodinnej identity a asimilácie, aj za rozbiehajúcej sa internetovej kultúry, hlavne na obrazovke počítača. 70% (08.09.2024)