Posel z Liptákova

No ze zacatku to je slabsi, ale nakonec se to nastesti rozjede. Tentokrat je rozdeleni seminar, hra, seminar, hra, pricemz casove je to tak zhruba nastejno. Prvni seminar spatnej neni, mohlo by bejt vic vtipu, ale zasmat se u toho dalo, nicmene obcas zabihaj zbyecne do detailu. Prvni hra Posel svetla je ale hodne slaba, poradnejch vtipu fakt hodne malo a vetsina v podani Weigela. Pak nastesti chytli tvurci druhej dech, druha prednaska je neskutecnej masakr, kdy sem se snad smal v kuse a druha hra Vizionar je taky perfektni, akorat v roli smrtaka mam radsi Sveraka. Slabsich, ale 5*. (13.02.2008)

,,Ale to bude sekáč, pánové. Ne jako já. Ten se nezakecá.“ Posel z Liptákova a Vizionář jsou velmi zvláštní cimrmanovské hry. Obě mají trochu smutnou atmosféru, Vizionář vůbec. Vždycky, když Smoljak pronese citovanou větu, mě zamrazí, jak si vybavím, k čemu se vztahuje. Seminář o tom, jak jeli autem a brali benzín je prostě krásný a potěšilo mě, že všichni přednášející byli na scéně a nechodili po jednom. Ať už hodnotím seminář či hry, přišlo mi, že na nich není jediná chybička. Zřejmě to není nejoblíbenější z her DJC, ale mě přijde nejucelenější a nejkompaktnější hra, která nemá tak podbízivý humor jako jiné. A poslední postřeh, Weigl a Čepelka jsou páreček k pohledání! (12.11.2014)

V semináři jsme po seznámení s příznivými povětrnostními podmínkami (zejména okluzní fronta 356-42, 359-44, 360-30 je zárukou skvělého počasí) svědky skutečně odborné vědecké práce s využitím moderních technických pomůcek (hloubkový izotopový detektor, 4 škrabky, smeták a lopatka). Zdeněk Svěrák, se skromností jemu vlastní, se přizná k tomu, že učinil největší objevy: "Naštěstí se později našel člověk, kterého napadlo podívat se do místní kroniky. Byl to shodou okolností člověk, kterému byly původně svěřovány pouze pomocné kopáčské práce. Tento člověk strávil nad stránkami kroniky řadu hodin a tam jsem na straně 235 našel hledaný zápis." Pak poznáme cimrmanovy sportovní schopnosti (tah na G12 - první aut v historii šachu), odvahu cimrmanova potomka (už od mala chtěl být úředníkem) i otcovy nadávky (Vysočina, výstava, prezence a zejména průduch). Vrcholem večera je pak jednoaktová hra Vizionář, ve které sedlák Hlavsa neustále zapomíná na to, že má zemřít, Smrtka si nedbale brousí kosu a Uhlobaron nedokáže pochopit, že by se ho nějak mohlo týkat budoucí znárodnění majetku. Pouze Hlavsa mladší má jasno:"Tatínku, já nechci bejt bohatej." (22.05.2009)

„Na problémy, které se mělo jít intelektem, jelo se motykou!“ Dokonalá kombinácia naivity a inteligentného humoru. Podarilo sa mi túto hru pozrieť „mimo poradia“ a tak už o cimrmanológoch niečo málo viem. Začala som tým, že som počas seminára mala spustené aj mapy – a pekne som si pridávala trasu ich jednotlivých zastávok na ceste do Liptákova. A naozaj som sa dostala až po Tanvald. Epigramy z Hostince u Sirotků, ktorých autorom je Cimrman a ktoré prácne cimrnalógovia zoškrabali až k 36-tej vrstve: „Lepší pivo v žaludku, než-li voda na plicích.“ „Varuj se hazardu, vzpomeň si na Jardu“. „Nechoďte na dvorek, máme tu záchodek“. „Sirotek je naše máma“... „Teplé pivo je horší než studená Němka“. V druhej časti seminára – pojednanie o univerzálnom vtákopyskovi: „A kromě toho, je vědecky dokázáno, že jeho pacičky přinášejí daleko větší štěstí nežli pacičky zaječí“. A o chvíľu nasledovalo: „Fuj, Jindro, že se nestydíš!“ „Petr – něco červenýho – Bezruč...“ To bolo také hlboké a dobré, mňa ten koniec naozaj rozplakal. (25.05.2020)

Geniální. Dokonce jsem neváhal a za hříšný prachy koupil dárkovou edici všech her. U některých se směju víc, u některých míň. Ale směju se vždycky, vždycky mám dobrou náladu a nevěřícně kroutím hlavou, kde na to chodí. Tolik nápadů, odkazů, parafrází a chytrosti jsem snad nikde jinde neměl tu čest vidět. "Počasí nám přálo..." (27.04.2009)