Obsahy(1)
Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec. (oficiální text distributora)
(více)Zajímavosti (30)
- "Vedle veliké rakve monarchie pohřbí lidstvo i malé rakvičky jejich přisluhovačů. Děti, které přivedete na svět, pane Formánku, už nebudou znát slovo Pihrt." I tato věta se v představení nesměla v 80. letech objevit. (Kulmon)
- Pryč musela i věta "Pánové jste svědci historického okamžiku, práve vyhynuli Pihrtové" (tajní policisté). (Kulmon)
- Věta: "někdo si pustí hubu na špacír a pak se klepe, že půjde za katr" musela být zcela odstraněna. (Kulmon)
- Trestnice na Borech měla být změněna na jinou, nejlépe v Rakousku. (Kulmon)
- Ministerstvo výživy připomínalo Ministerstvo vnitra (MV) a proto muselo být nahrazeno Ministerstvem zdravotnictví (Kulmon)
- Komise také zavrhla tovaryše, neboť připomínal "taváryše", nahrazeno slovem vandrovník. (Kulmon)
- Po dvou letech byl přepsán scénář hry a hra změněna na hru, kterou hrají dědkové ve starobinci. (Kulmon)
- Narážka na Jaroslava Weigela, že se ohlolil, umyl, zasypal atd. ve skutečnosti patřila Jaroslavu Vozábovi, který o sebe přehnaně pečoval. (Kulmon)
- Hra se původně opravdu jmenovala Herberk. Autoři také uvažovali o názvu „Povyražení v herberku“. (Kulmon)