Obsahy(1)
V úvodním semináři se seznámíme s Cimrmanovou pedagogickou šesterkou. Dozvíme se například, co je to pomněnka a nezapomněnka, co znamená trestání učitele učitelem nebo jak vypadalo mimoslovní dorozumívání, které Cimrman zavedl při výuce. Názorně je při recitaci poezie převedena i „zásada oživlého dřeva“ a nechybí praktické ověření fyzikálních zásad – kupříkladu, že světlo je rychlejší zvuku. Cimrman zabrousil i do filozofie, když popsal teorii poznání: vycházíme-li totiž z jeho premisy, že „omyl je přesný“, pak na konci procesu je „poznání, že nevíme sice nic, ale zase to víme správně“. Divadelní hra Vyšetřování ztráty třídní knihy, která následuje, začíná nabádáním pana učitele, „přihlašte se“, neboť „chlapci, my tu třídní knihu hledáme již sedmý rok!“ a k tomuto konstatování není co dodat ani po příchodu ředitele či školního inspektora. Bavte se tedy s námi při sledování Cimrmanovy zábavné sondy do rakouskouherského školství… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (282)
Nevím, jestli pan zemský školní rada bude se mnou souhlasit, možná, že teď něco plácnu, jestli, tak ať mě pan zemský školní rada laskavě popraví..., ale řekl bych, že toto je jedna z nejpovedenějších her Divadla Járy Cimrmana. Ladislav Smoljak očividně věděl, do čeho ve školním prostředí má tnout a vytvořil tak nejen vtipnou komedii, ale taky dostatečně moudrou komedii. Např. vysvětlení teorie externismu v úvodním semináři patří mezi mé nejoblíbenější cimrmanovské kousky. ()
To by se pan komisař nahledal, tříďas navztekal, kdyby přišli vyšetřovat k nám. Třídnice se u nás často za "naprosto nevyjasněných okolností" vytratí většinou při odpoledkách. Tohle je fakt super hlína, řečeno polopaticky:). Víte jak Cimrman lekal děti? Prostým prásknutím biče, který nosil při vyučování v holínce. ()
Z audio verze jsem byla naprosto nadšená a fakt jsem byla smíchy v křeči. DVD už mě trošku zklamalo, ale vůbec to neubírá na hodnocení, protože dát Vyšetřování ztráty třídní knihy jen pouhé 4*, to bych si v životě neodpustila. Už jen proto, že sama se možná budu řadit mezi pedagogy a "profesionalita" třídního učitele a pana ředitele mě prostě dostaly do kolen. "Vždyť je to tady samý debil, blbeček, debil, blbeček. Jen poslední lavice je výjimka tam sedí 2 blbečci vedle sebe." Jednoduše geniální. ---> vždy, když přijde někdo u nás do sborovny se slovy "Neviděli jste třídní knihu osmáků?", mám na jazyku větu "Ale vždyť my ji, chlapci, hledáme již sedmým rokem.":-) ()
Hodně zajímavý příspěvek do pranice. Už jenom z principu věci, že hra jako taková vypadá zajímavě. Ona i zajímavá je, ale postupem času si vlastně i uvědomíte, že ty vtipy jako takový vám sednou, protože to je založeno na přeafektovanosti a nebo různých pazvucích. Jelikož je toto váš smysl pro humor a děláte podobné kraviny taky, tak se vezete automaticky. Dokážu si představit, že se tento kousek někomu nelíbí, protože když si to tam vezmete, tak celá hra je vlastně o ničem. Tak nějak se jenom vezete na dobré bizarnosti a nějak to vychází. Jsou silnější kousky, možná i slabší. Kdo ví? "To je Josef Říha." - "A to je mi pěkné. Pročpak nevstaneš Zdeňku, když tě volám, co?" ()
Úvodní seminář průměr s pár světlými momenty (např."loutkohra", postava rekvizitáře, profackování v zákulisí,...), hra je pak dlouho překvapivě nudná, bez nápadu - ano, absurdní. Slavná hláška "debil, blbeček..." pak zazní až jako zjevení v moři šedi. Cimrman má skvělé a geniální hry, tahle k nim u mě nepatří. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (14)
- V posledních letech života Jaroslava Weigela musel s nošením hrací skříňky pomáhat Michal Weigel v kulisackém obleku. (TomasSlach)
- Zdeněk Svěrák vzpomíná, že se jednou stalo, že mu na jeviště přinesli třídní knihu, kterou ve hře hledá. „Nevěděl jsem, co dělat. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem řekl: ‚To není ona. To jsou blbé vtipy,‘ a jelo se dál. No a nakonec jsem se rozhodl, že když někdo přinese třídní knihu, tak řeknu: ‚Děkuji tomuto poctivci, můžete jít domů,‘ a zavře se opona.“ (mnaucz)
- V původní verzi hry nebyla 6. zásada „Oživlé dřevo“, ale „Posilování nenávisti k potkanům“, což byla v té době narážka na hru „Akt“. Stejně jako více věcí z této hry to bylo změněno po obnovené premiéře v roce 1972. Vyslechnout tuto přednášku je možné ve Výročním představení k 30 letům Divadla Járy Cimrmana. (mnaucz)
Reklama