Obsahy(1)
V úvodním semináři se seznámíme s Cimrmanovou pedagogickou šesterkou. Dozvíme se například, co je to pomněnka a nezapomněnka, co znamená trestání učitele učitelem nebo jak vypadalo mimoslovní dorozumívání, které Cimrman zavedl při výuce. Názorně je při recitaci poezie převedena i „zásada oživlého dřeva“ a nechybí praktické ověření fyzikálních zásad – kupříkladu, že světlo je rychlejší zvuku. Cimrman zabrousil i do filozofie, když popsal teorii poznání: vycházíme-li totiž z jeho premisy, že „omyl je přesný“, pak na konci procesu je „poznání, že nevíme sice nic, ale zase to víme správně“. Divadelní hra Vyšetřování ztráty třídní knihy, která následuje, začíná nabádáním pana učitele, „přihlašte se“, neboť „chlapci, my tu třídní knihu hledáme již sedmý rok!“ a k tomuto konstatování není co dodat ani po příchodu ředitele či školního inspektora. Bavte se tedy s námi při sledování Cimrmanovy zábavné sondy do rakouskouherského školství… (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (282)
Komunikace s publikem a jeho obsazení do role žáků je výborný nápad, udržuje publikum v pozornosti a vtahuje ho do hry. Přednáška je vynikající, hra je velmi velmi dobrá. Ze hry vychází ponaučení že kantořina je vlastně diagnóza a k lektorům bychom měli být soucitní :) Asi nejlepším zážitkem jsou pro mne vstupy Ladislava Smoljaka v rámci přednášky :))) ()
Úvodní seminář průměr s pár světlými momenty (např."loutkohra", postava rekvizitáře, profackování v zákulisí,...), hra je pak dlouho překvapivě nudná, bez nápadu - ano, absurdní. Slavná hláška "debil, blbeček..." pak zazní až jako zjevení v moři šedi. Cimrman má skvělé a geniální hry, tahle k nim u mě nepatří. ()
Seminář, ač zábavný, zdál se mi tentokrát spíše než inteligentní, blíže situačnímu humoru. Jako kdyby si předešlý Akt pro rok 1967, kdy obě tyto první cimrmanovské hry vznikly, utrhl téměř všechno pro sebe. Jedinou vyjímkou je Smoljakova část o filozofii. "The ping pong with the words." (...) "Podle Cimrmana je na konci poznávacího procesu omyl zcela vyvrácen. A my nevíme nic." Ačkoliv se cimr-filozofii smějeme a víme, jak je DJC koncipováno a z čeho si dělá legraci, svým způsobem k nám Ladislav Smoljak v těchto částech možná mluví vážně. Během jeho výkladu Bohlen vs Cimrman: "... abychom na konci stanuli před tváří všehomíra s hlavou jasnou a prázdnou." To je prakticky buddhismus, velmi inteligentní způsob, jak nazírat na Svět. "V procesu poznání se blížíme k místu, kde věc není. Nedostáváme se k jádru věci, nýbrž šlápneme do prázdna. Takže na konci poznávacího procesu sice nevíme nic, ale zato to víme správně." To mi zase trochu nepřímo připomnělo tou inverzí Slavoje Žižka, který má v oblibě (a to rád používám) metodu třetí pilulky pro Nea v Matrixu. Chodíme doleva nebo doprava. Ale co třetí možnost? Co když je špatně celá cesta a ne jen naše možnosti, které z ní vyplívají a které zvolíme? "Ale teď už se opravdu žerty stranou. Už mě to na mou duši žádná legrace." Vedle Frištenského je role ředitele nejtrefnější rolí Ladislava Smoljaka, evidentně v tom chodil. A ta psí hierarchie ve školním systému, nebo obecně v jakékoliv formě systému, je taky pravdivá a úsměvná. Ale ve výsledku je to jedna ze slabších a nudnějších her. Bez Smoljaka prakticky o ničem. ____ 74% (1967) ()
"Cimrman se rozhodl udělat v procesech pamatování a zapomínání jednou provždy pořádek. Přímo určil, kterou látku si mají zapamatovat a kterou mají zapomenout." Tak to je ta slavná pomněnka a zapomněnka (rakousky Vergiss mein nicht und nich vergiss mein nicht). Separace průtokových poznatků je prostě dokonalá, stejně jako filozofie externismu či důkaz, že světlo rychlejší než zvuk. Mám prostě Cimrmana pedagoga rád a občas zajdu na jeho výuku. Jsem ten debil, co sedí vedle blbečka Veškrni ve čtvrtý řadě u okna a pitomě se směje. ()
Jsem šokován! Trochu absurdní divadla od Járy Cimrmana. Cože? Ano je to tak, ale i přesto toto divadlo baví a to vrchovatě. Svěrákova role je mu šitá přímo na míru a zde konečně dokazuje, že dokáže obstát i jako důstojný herec. Aneb mám pokračovat? Mám opět omílat, jak jsou Cimrmani toliko zabavní a originální. Ne, myslím že už to vážně nemá cenu. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (14)
- Hrací skříň, kterou má Inspektor (Jaroslav Weigel), byla vytvořena na tělo Oldřich Ungerovi, který hrál roli Inspektora a byl dost silný na to, aby ji unesl. Když ho Jaroslav Weigel začal alternovat, měl dlouho problém hrací skříň unést. (mnaucz)
- V průběhu představení došlo k drobné chybě, kdy asistent Václav Kotek je osloven „pane Kašpare“, tedy jménem kolegy Jana Kašpara, který roli alternoval. (sator)
- V původní verzi hry nebyla 6. zásada „Oživlé dřevo“, ale „Posilování nenávisti k potkanům“, což byla v té době narážka na hru „Akt“. Stejně jako více věcí z této hry to bylo změněno po obnovené premiéře v roce 1972. Vyslechnout tuto přednášku je možné ve Výročním představení k 30 letům Divadla Járy Cimrmana. (mnaucz)
Reklama