Jeho veličenstvo Minor

Nepopsatelnej zážitek, po kterym jsem byl nucenej překopat svůj osobní žebříček největších filmovejch haluzí, přičemž se tato sračka posunula kamsi k předním místům, ne-li na samotný vrchol. A to i přesto že jsem viděl jen pár minut z různých částí filmu...myslím že těch pár minut bylo i tak pro moje psychický zdraví až moc. Děkuji české televizi za tuhle jedinečně odpornou zkušenost, kterou můžu doporučit snad jen největším filmovým masochistům, řádně našlehnutým dávkou halucinogenů. (29.03.2010)

Jeho veličenstvo Homo Sapiens. ___ V roce 2004 sedmasedmdesátiletý Gérard Brach, který již byl nemocný a postupně ztrácel schopnost mluvit, poslal Annaudovi svůj scénář. Jak píše na svém blogu Annaud, rozhodnutí natočit tento film k němu přišlo, když se procházel po zahradě a pozoroval starou jabloň, která již léta nekvetla, ale to jaro se najednou celá osypala květy, takže na podzim se sklidila nebývalá úroda. Annaudovi to připadlo jako poslední labutí píseň stromu – poslední výlev životních šťáv, poslední zbláznění a vzdor proti pravidlům přírody a smrti. „Labutí píseň“ ovšem nemusí být jen tklivá a krásná, ale může mít i pomyslnou podobu vztyčeného prostředníčku nebo jiného mužského orgánu. Jestli se někdo domnívá, že scenárista a režisér neměli již co říci nebo že jim došel rozum, ten si nejspíše ještě nedokáže představit, jak se takoví lidé dokáží vysmát smrti do tváře. Tento příběh odkazuje na mnohé známé antické myty, ale přitom je převrací naruby a bourá jejích velkolepost. Je to iracionální, originální, pohanský a naprosto volný film, který ukazuje člověka ještě nekultivovaného technickou a filosofickou civilizací – člověka žijícího mezi duchy, zvířaty a přírodními bohy, kterému jeho vlastní velikost ještě nestoupla do hlavy a který ještě neprohlásil, že Bůh je mrtev. A jak se ukazuje, tato přírodní necivilizovaná podoba vůbec nevoní divákům, kterým v ostatních případech vůbec nevadí lidská zvířeckost na plátnech kin a TV obrazovkách. Zřejmě proto, že tato zvířeckost je „kultivovaná“ na rozdíl od pohanské nespoutané sexuality a slušně řečeno nevychovanosti hrdinů Annaudova filmu. Navíc kdo očekával komediální zábavu, zjistil, že tento film jako komedie moc nefunguje. Film je podobenstvím zhuštěné evoluce člověka, jeho pocitů, citů a emocí – narození, pudy, poznání sebe sama, rodina, přátelé, láska, vášeň, majestátnost, opojení mocí, záludnost a lstivost, šílenství, pád, přiznání, smrt, osamělost, poznání světa, mýty. Agrese, nekontrolovatelnost, vypočítavý egoismus na jedné straně a mravní hodnoty, přání porozumět svému chování i citům jiných lidí na straně druhé – člověk mezi zvířetem a ideálem. Pod „hnusným“ primitivismem filmu se skrývá tragičnost a hloubka marnosti hodná antického dramatu. Král, který je nahý. Lidský červ, který je roven bohům. ___ V roce 2006 čtyři dny po začátku natáčení filmu scénárista Gérard Brach zemřel ve věku 79 let. Zřejmě v naprosté senilitě a úplném rozkladu civilizovaného lidství. Nebo jsou i jiné názory? (19.04.2011)

Tak prvně chci upozornit, že na tento výtvor se nedá dívat ve střízlivém stavu. Já potřebovala něco kolem litru vína! A i tak to byla síla. Za druhé, nejde o žádnou komedii/fantasy, ale o zoofilní antickou psychoparodii, která si bere na paškál Indiho, sochu Diskobolose, Oidipovské komlexy a jeho tragédie a kdo ví, co ještě. Nebyla jsem ušetřena ani šoustání se stromem, zvířaty, nadpozemskými tvory, ženami, muži, no, prostě se vším. Hláška typu: "Tvá mysl je stějně chorá jako tvá střeva","Přes noc se srazilo a ucpalo mi flétnu", řeč je o mateřském mléce, jsou jen takovým čajíčkem. Za geniální ovšem považuji účes, který slouží jako holubí hnízdo nebo ozdobu penisů ve tvaru jakési dřevěné roury, která se s ubíhajícím dějem (jestli se o něčem takovém v tomto případě dá mluvit) zvětšuje. A tak bych mohla pokračovat. Ale to ani nejde, to se musí prostě vidět! Dovolím si připojit i komentář přítele: "Ze začátku zírám, pak se směju a nakonec tleskám!" (nutno ovšem dodat, že ani on nebyl zcela při smyslech). Zatím dávám 3*. Až to budou dávat příště, tak se zhulím a možná ještě hvězdu přidám. Takže chro, kví, kví. Ať žije holubí král! Vrků, vrků! (asi to na mě zanechalo následky...) (29.03.2010)

Já jsem se tohoto díla nudil. Občas se snad dá mírně pousmát u některých scén, ale to je zhruba vše. Pochopil jsem (kupodivu), myšlenku filmu, ale ta tu již byla v hodně podobách. Jako fantasy, masky žádné, mimo satyra. Také nechápu, proč ve filmu vždy proběhne titulek, který stručně upozorní na to, co divák uvidí. Za toto podcenění divákovy inteligence, navzdor hezké hudbě, tento film u mne i celkově propadl. Hodně podprůměrný snímek. Odpad. ČT1 26031010 9233/9648 (22.01.2011)

Můj oblíbený režisér mne tentokrát dost překvapil. Tenhle film je opravdu hodně náročný. Musí být hodně trnem v oku pro všechny, kdo si myslí, že dnešní člověk je vrcholem stvoření či konečným cílem evoluce... ale já si při sledování postav ve filmu položil otázku - v čem se vlastně liší od valné většiny těch, které potkávám denně na ulicích? Jak se lidé změnili? Jsou ti, které ve filmu vidíme, natolik odlišní a jsou horší než dnešní společnost? Annaud je na své diváky náročný. Rozhodně netočí filmy pro to, aby prvoplánově pobavil, spíše chce po svém divákovi, aby taky něco pro pochopení filmu udělal - aby nad ním přemýšlel... a to podle zdejších hodnocení očividně bolí. Po shlédnutí filmu jsem dal 4 hvězdičky. I já se rád nechávám filmem bavit a i když musím přemýšlet, chci být výsledkem přemýšlení potěšen... když jsem ale psal komentář, uvědomil jsem si, jak skvěle mistr Annaud svou hru rozehrál... a hodnocení jsem musel změnit. A rozhodl jsem se, že si film pustím ještě jednou. Za pár dní, až se trochu zklidní mé emoce a budu schopen snad lépe vnímat to, co chtěli autor i režisér vzkázat divákům. Zajímavé komentáře Aelita a VictorMartel. (30.06.2013)