Za zavřenými dveřmi

Námet skôr pre Martu Meszároš, než pre "veľkolepejšieho" Szabóa. Ale István rozhodne nesklamal a nakrútil túto adaptáciu románu presne tak ako si zaslúžila. Je v podstate konvenčná, flashbacky sú vizuálne výrazne odlíšiteľné od súčasnosti a všetko stojí na výkonoch dvoch hlavných predstaviteliek. Dlho sa tak Helen Mirren pomocou nejakej postavy neodviazala, išlo skutočne o vhodný výber a vďaka jej účasti iste film videlo omnoho viac ľudí. Každopádne mám dojem, že atmosféra tohto ťažkého obdobia maďarských dejín mohla byť, proste ťaživejšia a depresívnejšia. Takto to pôsobí, akoby bolo jedno, kedy sa dej odohráva. (09.04.2021)

Komorní drama o dvou odlišných ženských postavách, jedné s tragickou minulostí ale "opravdové", jejíž minulost je divákovi postupně odhalována její specifická a tvrdohlavá nátura pohání film. Některé formálně odlišené výjevy z minulosti jsou nejsilnějšími částmi snímku, nicméně se podílejí na podivné nevzváženosti filmu - společně s až nečekanými, "disneyovskými" scénami se zvířaty. Překvapila mě také občas funkční, občas zarážející absence ustavujících záběrů - především první půlka filmu v podstatě nezná celek a neustále nás vrhá z jednoho nedokončeného dialogu do poloviny druhého. (30.06.2012)

Jiskrný příběh vztahu dvou zcela rozdílných žen od počátku slibuje nevšední zážitek. Szabó svým stylem, jenž je určován sytými barvami, malebnými kompozicemi a emotivní podbarvující melodií odkazuje k nostalgické notě bez ostřejších hrotů. Do nostalgického obrázku obohaceného míst o zdravou ironii a inteligentní humor ovšem stále častěji proniká sentimentalita. Především v druhé polovině je tím nevyhnutelně přesunuto ztvárnění nevšedního příběhu na hranici kýče pracujícího s klišovitými přesahy do iracionální roviny. Problematicky působí i ztvárnění retrospektiv a velmi fragmentární vysvětlování povahy služebné skrze historicko-politický rámec, které nakonec přílišnou zkratkou působí značně nedostatečně pro ženiny základní motivace a ty se stále jeví jako nepřirozené. Stejně tak motiv bouře a vizuální exhibice na toto téma působí krajně neústrojně a zavání až lacinou efektností. Martina Gedeck a především Helen Mirren se chopily svých postav výborně a zbavily je patetismu, aniž by se však ubránily daleko přímočařejšímu působení ostatních stylistických složek. Jestliže režisér před filmem mluvil o snaze vytvořit film na pouhé souhře tváří, jeho vlastní práce spíše toto předsevzetí narušuje a zbytečně odvádí pozornost od herecké drobnokresby. V rámci karlovarského festivalu má film navrch v tom, že urpostřed závažných a vypjatých výpovědí působí jako oddychová zastávka, která dokáže pohladit po drásavé duši a vzkřísit naději, mimo tento kontext však schopnost snímku oslovit výrazně ztrácí na síle. (02.07.2012)

Neobvyklé přátelství dvou žen, vzdálených si sociálně, duchovně i mentálně. Dva charaktery stojící proti sobě, jeden lhostejný k minulosti, slabý a druhý silný, lapený ve svých temných vzpomínkách. Jedna před tou druhou něco skrývá za zavřenými dveřmi, kde se nachází důvod proč žít. Film, který se odehrává převážně v interiéru za doprovodu jedné melodie, nabízí mnoho tichých momentů střídaných výbuchem silných emocí. To, že jde o snímek Istvána Szabóa je evidentní především v epiziodách z minulosti, které by sami o sobě mohly fungovat jako krátký film. Za pozornost stojí herecký výkon Helen Mirren, jež snímek táhne a jejíž postava Emerenc je perfektně vykreslená, oproti poněkud povrchní Magdě. Nejde však o film, který by nabízel něco víc, než pěknou podívanou neustále narušovanou přílišnou fragmentálností.(FFKV) (29.06.2012)

Behem projekce tohoto filmu ve Velkem sale v Thermalu karlovarske publikum samo sebe degradovalo do nejspodnejsich pater. Kazdych 5 minut se dojimalo a tleskalo napr. i pri scene, kdy do ramu vbehl pejsek, aniz by si vetsina vubec uvedomila, ze krome dvou dobrych hereckych vykonu je v tom filmu vsechno spatne, od nefungujiciho pribehu az po formalni zpracovani (pricemz zduraznuji, ze televizni format sam o sobe a priori neni chybou). Doma by nikdo u tohoto filmu nevydrzel ani behem pochmurneho nedelniho odpoledne, na festivalu snimek naopak mj. i diky uvedeni samotnou Helen Mirren sklizi ovace. Zajimave. Alespon je to dukazem, ze festival stale neztratil svou magii a auru, a to i pres kazdorocni zvyseny vyskyt ruznorodych exotu, kteri nemaji zajem o film ani co by se za nehet veslo, a i pres prezentaci festivalu vetsinou sdelovacich prostredku, po jejichz reportazich musi mit nezasveceny konzument pocit, ze se jedna o vrcholnou akci pro vsechny vypatlance napric celou republikou. (18.07.2012)