Režie:
J. Walter RubenKamera:
Henry CronjagerHrají:
Richard Dix, Elizabeth Allan, Doris Kenyon, Alan Dinehart, Hobart Cavanaugh, Charles C. Wilson, Frank Darien, Paul Porcasi, Ferdinand Gottschalk (více)Obsahy(1)
„Zvláštní vydání! Tunney porazil Dempseyho,“ vyvolává kamelot nečekaný výsledek boxmače na Soldier Field v Chicagu v září 1927. Ale zvláštní vydání Reflectoru se nekoná. Reportér Bruce Foster (Richard Dix) šel místo práce do baru a zlinkoval se, jak zákon káže. Takže vyletí z redakce velkým obloukem. U baru s ním koketuje nezaměstnaná umělkyně Peggy Wilson (Elizabeth Allan), která se mu líbí a začnou spolu žít (nezávazně, jak říká titulek, ani pomyšlení na manželství, což těsně před zavedení cenzury ještě prošlo). Žádné noviny ho po takovém průšvihu nechtějí, ale má kliku – v jiném baru narazí na partu ochlastů z reklamky, kteří vymýšlejí slogan a jeho jeden napadne, protože psát texty umí.
Majitel agentury „Perk“ Perkins (Alan Dinehart) mu nabídne práci a pak i partnerství (jen pracovně, ne registrované). Cynické slogany jako: „Kupte si dům rychle, než přijdete o práci,“ fungují, firma prosperuje lépe a lépe, Peggy pro ně začne kreslit a Foster pořád pije jako duha. Agentura získá velkou zakázku pro kosmetickou firmu Adrienne Deane (Doris Kenyon) a Foster jen tak mimochodem po cestě lodí na Bermudy získá i samotnou Adrienu. To se pochopitelně Peggy nelíbí a není jediná. Jaký osud bývalého novináře čeká?
(Peabody)
Recenze (1)
O rok později by to kvůli cenzuře bezpečně neprošlo nemorální život notorika, který na hromádce žije s mladou umělkyni a bokem obšťastňuje bohatou majitelku firmy a ještě vymýšlí cynické reklamní slogany. Odpovědnost je pro něho sprosté slovo. Dix se mi v hlavní roli moc nelíbí, ale herecky je Ok, jen nechápu, proč na něj mladé hezké holky tak letí, Peggy ho v baru nalitého nepokrytě balí jako štětka, která má hlad, práci ani prachy nemá, každý nocleh a večeře se hodí a tenhle týpek nebude zvyklý na přízeň žen. Docela slušné na tu dobu a zase to není limonádová romance. ()