Džinró

Nejprve malá poznámka k ději, jak ho popisuje ZIASystems - nemyslím, že se jedná o alternativní Japonsko, které WW2 vyhrálo, příběh se odehrává 10 let po velké "porážce"... Dále ta dívka nezemřela vinou příslušníka speciálních sil, obětovala svůj život pro terorismus. A teď k hodnocení: Byl jsem uchvácen, skvělé po technické stránce (kresba, hudba), úžasné co se týká děje a postav. Tenhle film mě opravdu dostal. Můžu, spíš musím, jen doporučit (07.12.2003)

Stát, kde po válečné porážce, kde bylo mimo jiné užito bomby, vytvářející velký hřib, zavládla podivná distopie, kde se stát snaží udržet řád a pořádek a proti němu vede odbojovou válku hned několik podzemních hnutí, které dokáží se státním aparátem úspěšně válčit a do toho všeho jeden z členů elitní policejní, polovojenské jednotky potká dívku, která nese v ruce tašku s náloží.... A pak někdo umře, někdo nevystřelí a rozjede se skvělý příběh zahalený do hutné atmosféry totální antiutopie, kde ani není jasné, která ze stran je v právu (a velké díky, že se to film ani nesnaží řešit) a kdo je za primární hajzly. Skvělá je i vizuální stránka, která, hlavně díky uniformám a bojovým oblekům, dává vzpomenout všem sc-fi alternativní reality odehrávající se v nacistickém německu (a celý nepojmenovaný stát působí jako špinavá verze kombinace třetí říše a císařství vycházejícího slunce). A hlavní dějová linka výborně parafrázující příběh o Karkulce je skvělá a díky hávu (výtvarně povedeného) anime působí docela exoticky, jen je obrovská škoda, že oba hlavní protagonisté jsou jen velmi špatně povahově prokresleny a přestože mezi nimi má vznikat cit, tak se na tváři Fuseho (onen člen spec. jednotky) za celý film snad ani na pikosekundu nezjeví úsměv, nejvtší úraz jinak skvělého filmu. I když, není tu ani jednu chapadlo, to by taky bodlo. (06.09.2015)

Vlastně mi na tomto filmu vadilo až samotné finále s odkrytím pravého jednání a motivací hlavních postav. Celé osvětlení se mi zdálo až moc kostrbaté a vlastně to nejhlavnější, týkající se chování hlavního hrdiny i tak trošku navíc. Někdy moc zpravodajských, tajných, teroristických, vládních a jiných organizací nacpaných do jednoho filmu je spíše na škodu než užitek. Jinak po výtvarné stránce nemůžu najít chybičku. (22.12.2005)

Romantický i dramatický špionážní příběh odehrávající se v policejním státě. Speciální armádní jednotky zde velmi silně evokují svojí zbrojí německá SS komanda a jsou stejně nemilosrdná. Příběh je hlavně o jednom páru, který si k sobě postupně nachází cestu i když kolem zuří občanská válka. Animace je nádherná a je vše vyvedené ve vybledlých barvách, aby to připomínalo válku, beznaděj, nedůvěru. Po slibném začátku a snovém pojetí se ale příběh začne zbytečně trivializovat a místo dalších snů se přestoupí na špionážní zápletku, která mi do příběhu vůbec nesedla. Čekal jsem alespoň, že konec bude nějak převratný. Bohužel ne, ale i tak to bylo zajímavé a někdy až moc depresivní. (30.08.2013)

Pohádka o Červené Karkulce: Bylo nebylo, jedna dívka, zavřena ve vysoké věži, neviděla svou matku už 7 let. Byla nucena nosit oblečení ze železa. Pověděli jí „Až tyto věci odnosíš, můžeš zpátky ke své mámě.“ A tak dívka odírala železný šat proti zdi, snažíc se je co nejdříve odnosit. Když se jí to konečně povedlo, dostala trochu mléka, chleba a také trochu sýra s máslem a vydala se na cestu. V lese potkala vlka, který se jí zeptal, co to nese. „Trochu mléka, chleba, sýru a másla“, odpověděla. Když se vlk zeptal, zda by mu trochu nedala, dívka odpověděla že ne, protože je to dárek pro maminku. Vlk se jí zeptal, jestli půjde cestou jehel nebo špendlíků. Dívka odvětila, že půjde cestou špendlíků. Vlk se tedy vydal cestou jehel, dorazil tam dříve a pochutnal si na matce. Když dívka konečně přišla k domu, zavolala „Maminko, otevři mi dveře“. „Jen zatlač, je odemčeno“, řekl vlk. Ale dveře stále nešly otevřít. Dívka tedy našla malou díru ve zdi, kterou se dostala do domu. „Maminko, mám hrozný hlad.“, řekla. „Dej si trochu masa z kredence“, odpověděl vlk. Bylo to maso její matky zabité vlkem. Na kredenc najednou skočila veliká černá kočka a řekla „Toto je maso z tvé mámy, co právě jíš.“ „Maminko, je tu kočka, která povídá, že jím tvé maso.“ „To je samozřejmě lež. Hoď po té kočce botu.“ Malá dívka, poté, co dojedla maso, byla žízniva. „Maminko, mám žízeň“, řekla. „Napij se trochu vína ze džbánu“, odpověděl vlk. Jak to udělala, malý ptáček přiletěl a posadil se na krb. „To je krev z tvé mámy, co teď piješ. Piješ krev tvé mámy“, řekl. „Maminko, na krbu sedí ptáček, který povídá, že piji tvou krev.“ „To je samozřejmě lež.. Hoď přes něj kabát.“ Dívka, najedena a napita, se obrátila ke svojí matce a řekla: „Maminko, jsem hrozně unavená.“ „Pojď sem a trochu si odpočiň.“ Dívka se svlékla a šla směrem k posteli, kde ležela její matka v divné pozici a s kápí přes její obličej. „Maminko, ty máš ale velké uši.“ „Aspoň tě lépe uslyším, zlatíčko.“ „Maminko, ty máš ale velké oči.“ „Aspoň tě lépe uvidím, drahoušku.“ „Maminko, ty máš ale velké pařáty.“ „Aspoň tě s nimi lépe podržím, moje milá.“ „Maminko, ty máš ale velké zuby.“ A pak vlk otevřel pusu a pozřel Červenou Karkulku. Hodnocení: Příběh byl zprvu trochu zmatený. Těžká orientace v postavách, ale zvykl jsem si. Kdykoli se kouknu na starší film, první, co mě kladně praští do očí je úžasná animace. Kam se hrabou dnešní filmy/seriály. Propracované detaily, tento příběh žije. Dále bych vyzdvihl hudbu, která je úchvatná a určitě si někde seženu OST. Hlavní postava Fuse Kazuki je velmi dobře ztvárněna a, jak praví Subjektiv, je zde patrná jeho povaha vlka, který nasazuje masku, aby vypadal jako člověk. Velmi dobré k zamyšlení. Celkově se mi Jin-Roh líbil, tempo bylo na začátku až moc pomalé a vývoj též. Příběh by se určitě mohl zkrátit do 60 minut a nic by mu nechybělo. Roztahování dodávalo na atmosféře, ale tady to bylo spíše k negativu, než pozitivu. Slabé 4*, neboli: 70% (07.02.2011)