Komu patřím
Mé el Aïn
Who Do I Belong To
Režie:
Meryam JoobeurScénář:
Meryam JoobeurKamera:
Vincent GonnevilleHudba:
Peter VenneObsahy(1)
Na farmě v severním Tunisku žije Aiša společně s manželem a třemi syny. Dva starší z nich, Mehdi a Amine, po čase rodinu opustí, aby se přidali do svaté války ve jménu ISIS. Aiša chce před krutou pravdou ochránit nejmladšího potomka, její snahu ale zkomplikuje Mehdiho návrat – navíc po boku tajemné ženy v nikábu. Debutující režisérka vnáší do jinak syrového příběhu magicko-realistické prvky, kterými protíná zneklidňující vyprávění o rodině, krutosti, násilí a odpuštění. Snímek uvedený v hlavní soutěži Berlinale se nebojí jít k postavám skutečně blízko – a díky sugestivní kameře si jejich tváře budete pamatovat ještě dlouho po závěrečných titulcích. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (3)
Moc pěkně natočená "Lynchovka" z neokoukaného prostředí. Osobně jsem to na jedno zhlédnutí nerozlousknul. ()
Střídmě magický realismus tuniská edice, nebo o ranách (na ruce, ve vztahu, rodině, společnosti) co se ani časem moc nezacelujou. Marnotratný syn po jednom víc a víc doslova zabíjí otce, bratra a nevinnou těhotnou ženu. Naději má v matce, která pro něj zabíjí sama sebe. Protože gradující řetězec špatna může být ukončen jen radikální láskou. Třebaže něco zůstává nejasný, obrazy silný i řemeslně i plností obsahu, v nich postavy dobře zahraný a napsaný, odvracej od dalšího žvanění a vedou pohled dovnitř. ()
Neskutečně emotivně náročný snímek, který mě chytnul již od samotného začátku. Za skvělého hudebního doprovodu proplouváme až mysticky laděným metaforicky obsáhlým filmem, jehož sdělení je více než důležité. Letos jsem snad zatím neviděl silnější kousek. Skvělý grading ve snových sekvencích a vlastně i skvělá práce s kamerou jako takovou. Zatím nejsilnější film, co jsem na letošním KVIFF (2024) viděl. ()
Reklama