Plukovník Redl

Trochu jsem váhala mezi plným počtem a čtyřmi hvězdami, ale tento film Istvána Szabóa je opravdu výjimečný. Dítě štěstěny, Alfred Redl, jehož minulost je zastřena tajemnem, se vypracuje až na hodnost podplukovníka. Jde přes mrtvoly a kromě jednoho, barona Kubinyiho, nemá žádné přátele. Nakonec zradí i toho a zdá se, že jeho cestě k nejvyšším postům už nehrozí žádná překážka. Ale i štěstěna se někdy unaví a plukovník Redl je postaven před poslední úkol. (23.11.2019)

"Tak oni potřebovali Rusína!", skonštatoval hlavný hrdina, keď zistil, že mašinéria, ktorú sám podporoval, ho použije, ako obetného baránka preto, lebo pochádza z tak bezvýznamného národa, že si ho môžu dovoliť zabiť. Skvelá fikcia o skazenosti Rakúska- Uhorska (armády) a hviezdna chvíľka pre Rusínov. (21.02.2009)

Takže túžba po moci a ovládaní do tretice od Istvána Szabóa. Priznávam, že táto voľná trilógia má neodškriepiteľné kvality a čo je najlepšie, ťažko určiť, ktorý z trojice filmov je lepší. Vzácna vyrovnanosť... Napadá ma podobne kvalitne vyrovnaná voľná trilógia Tri farby od Kieslowského. Plukovník Redl dokazuje, že styky a známosti znamenali a stále znamenajú stále viac ako pracovitosť a obetavosť. Asi najviac na mňa zapôsobila scéna, kde Redl s cisárom potrebujú nájsť obetného baránka. " Nemôže to byť Rakúšan, to by bolo pre monarchiu neprijateľné. Nemôže to byť ani Maďar, s nimi máme blízky vzťah a monarchiu by to poškodilo. Nemôže to byť ani Čech, tam sa stále proti niečomu protestuje. V žiadnom prípade to nemôže byť Srb ani Chorvát, tam je to príliš napäté..." A už bolo takmer jasné, kto to bude. Slovák to nakoniec nebol, no Rusín je rovnako vhodný kandidát. Áno, presne ako "nízky pôvod" plukovníka Redla. 80%. (16.12.2012)

Chirurgicky přesný řez churavějícím srdcem Evropy, o něco méně přesný řez psýchou toho, jemuž byla matkou armáda a otcem Jeho Veličenstvo Kaiser, oscilující mezi musilovskou obdobou muže bez vlastností a občas vystrkovanými růžky talentovaného pana Redla a uvádějící občas ve zmatek nepochopitelným jednáním postav, ale děje se to v tak mámivě straussovském rytmu s oslnivými výkony každého, kdo se onoho Evropou tančeného valčíku účastní, že se na ty chvilkové přešlapy a nedošlapy zapomíná velice snadno. Na co se nezapomíná, je pocit, když se dosud zbožňovaný tatíček mrknutím oka mění na Abraháma s obětní dýkou v ruce, a poznání, že vlastní kořeny jsou těmi bludnými, o které zakopnete právě ve chvíli, kdy si myslíte, že jste je definitivně vyklučili. Možná by byl o něco vyrovnanější portrét skutečného hochštaplerovského obersta Redla namísto oběti c. k. rakouského antisemitismu, obecné nechuti a vlastní sexuality, ale i když díky tomu celek vzhledem k úvodnímu přirovnání budí dojem precizní operace, při níž má akorát nevděčný pacient v některých okamžicích na kahánku, pocity, které ve mně částečně i díky obdobnému původu s Redlem film budil, resuscitaci rozhodně nepotřebují. (10.12.2008)

"Každý si musí uvědomit, že je důstojník armády jejího veličenstva." Místy trošku zdlouhavé, přesto jinak velmi kvalitní historické drama (s výbornou výpravou) na pozadí neúprosně končící doby valčíků. Životní příběh Alfreda Redla je velmi zajímavý v tom, jak se z oddaného a loajálního důstojníka, pro něž byl císař otcem a armáda matkou, stal nakonec totální kariérista a cynik. Přesto jsem nečekal, že to s ním skončí tak zle, jak to ve finále skončilo a tento Szabóův film mi na otázku, co dotyčného přivedlo k přechodu na druhou stranu barikády, moc neodpověděl. Ale možná to bylo i proto, že sami historici připouští, že dotyčný mohl být nevinný a že to celé na něj někdo ušil. Takže kdo ví... (19.09.2022)