Režie:
Jošišige JošidaScénář:
Jošišige JošidaKamera:
Masao NakaboriHrají:
Mariko Okada, Jošiko Tanaka, Miki Sandžó, Mirai Jamamoto, Hideo Murota, Tokuma Nišioka, Hiroši Inuzuka, Sae Iššiki, Jukija KitamuraObsahy(1)
Tímto filmem se po čtrnácti letech k režii celovečerních filmů vrátil jeden z velikánů japonského filmu, Jošišige Jošida (1933). Stejně jako ve své předchozí tvorbě se i zde věnuje ženám a propojenosti osobního osudu postav s historií Japonska.Tentokrát skrze sledování vyhroceného vztahu tří žen různých generací vytváří výmluvnou metaforu ke spjatosti Japonců s atomovým útokem na Hirošimu a stigmatem jeho následků. Současně film předkládá hloubavou tezi o provázanosti identity a vzpomínek. Jak je pro Jošidu typické, skládají film esteticky vytříbené záběry kladoucí důraz na geometricky strukturované kompozice, zatímco strohé herecké výkony a dráždivá monotónní hudba vytváří hypnotickou atmosféru. (Eiga-sai)
(více)Recenze (10)
Další psychologický film na festivalu EIGASAI 2008. Po formální stránce bez debat vynikající - kamera mnohdy dokázala vykouzlit krásné obrazové kompozice a rovněž silně dramatická hudba byla originální. Bohužel vražedná kombinace dlouhých dialogů a hodně pomalého tempa, mě s postupem času zcela zlomily a ztratil jsem souvislosti (prostě jsem usínal..)). Do konce jsem samozřejmě vydržel, ale byly to sakra dlouhé dvě hodiny, nebojím se říct ztráta času. Proto je i mé hodnocení radikální.. Nicméně moje mamka to úplně v pohodě pobrala. Dokázala mi s přehledem vysvětlit souvislosti a přidala několik zajímavých postřehů. Pro ni to byl nejhezčí zážitek z festivalu (viděla 4 filmy) a dala by mu 80%.. ()
Po formální stránce divák nenajde cokoliv k vytknutí, příběh by se dal nazvat silným, odkaz na Resnaisův film fanouška potěší. Ale to tempo, pokud se dá řazení záběrů v tomto filmu vůbec takto nazvat, bylo tak zničující, že už to po projekci nevydržel ani promítač a po posledním záběru utnul závěrečné titulky:-) ()
No musim rict, ze tentokrat me reziser Yoshida velmi, ale velmi prekvapil a to v pozitivnim slova smyslu. A ne, ze by se formalni struktura tohoto jeho dila o tolik lisila od toho co jsme od nej zvykli ocekavat. Presto film a jeho pribeh ma podle meho jasne smerovani a smysluplny dej i kdyz velmi slozity. Navic jista mysteriozni zabarvenost muj zazitek jenom umocnila. Super koment od Artrana. (Ale jinak uznavam -nekdy je vypraveni strasne polopaticke, nicmene silny dojem pro me zustava.) ()
Silný film spojující dvě důležitá japonská témata: ženu a její generační proměny a japonské jaderné trauma. Film sice je poměrně pomalý i na japonské poměry, ale neobsahuje místa, kde by vysloveně stagnoval. Obsahově je to dost nabité, snad každá vedlejší postava představuje nějakou důležitou ideu (druhá rodina hledající dceru, milenec...). Zajímavá kamera. ()
Příběh nás provází protnutím osudů tří žen. Každá zažila hlubokou ztrátu a každá si osvojila jiný způsob jak s ní bojovat, nahradit ji a vytěsnit ze života. Přichází ale doba, kdy se pevně budované hráze protrhnou a všechna touha, lítost a hořkost se vyplaví na povrch, aby pomohly najít ztracenou identu, "ženu v sobě".. Děj do sebe ochotně přijímá téma svržení atomové bomby na Hirošimu a dává tak filmu další rozměry. Přibližuje divákovi něco z té doby. Jedna hláška za všechny: "Atomová bomba nezná přítele nabo nepřítele...Zabije všechny." ()
Galerie (6)
Photo © Les Films du Paradoxe
Reklama