Když se čas naplnil...

Tenhle film jsem nosil v hlavě několik let, pamatoval jsem si jen scénu, kdy pod nějakým mostem asi teče láva a že sem v tom asi viděl Ernesta Borgnina, ale nikdy jsem to extra nehledal. Nedávno jsem to našel úplnou náhodou a mile rád jsem si to připomenul. Film má silný obsazení, docela slušnej příběh, efekty jsou prostě levnější a to i na svojí dobu. Škoda, že se to celý odehrává prakticky na místě, i když skupina cestuje po ostrově, protože vše kolem je jedno papundeklové peklo, teda chtěl sem říct studio. Navíc není vidět finální destrukce hotelu. Na imdb má film dokonce jen něco málo přes 40%, ale řekl bych, že kdo hodnotí film až dnes, nemůže být objektivní a tenkrát byly diváci hodně namlsaný Poseidonem a Skleněným peklem, protože takhle drsnou kritiku si film určitě nezasloužil a třeba o proti pokračování Dobrodružství Poseidonu je to pecka. Navíc tři neskutečně krásný ženský v hlavních rolích Jacqueline Bisset, Barbara Carrera a především přenádherná Veronica Hamel dělaj z filmu trochu silnější zážitek, ale když se podíváte na dámy teď, je to v prdeli, stárnutí bolí a hlavně u ženskejch. Je to jeden ze slabších filmů, kde úřadoval Paul Newman, ale i za nostalgickou vzpomínku z dětství, kdy jsem ocenil dobrodružství a za kundy který sem ocenil teď jako fotřík si to těch 60% zaslouží. Upřímně se ještě divim, že to nikam výrazněji nedotáhl James Franciscus, který byl hereckým projevem, umem i vzhledem naprosto přesný Charlton Heston.60%. (22.10.2017)

Průměrnost tohoto snímku nezachránil podle mého názoru ani Paul Newman. Přítomnost Newmana sice přidávává filmu na exkluzívnosti, přesto se jedná o průměrný katastrofický film jehož scénář, jak jinak, vodí diváka za nos. Ta sopečná lává podle scénáře je sice rudá jako soudruzi z dálného východu, ale žhavá asi moc nebude. Jinak by se neprocházeli hrdinové jen pár metrů od vytékající rudé sopečné řeky. Podobných momentů je v tomto snímku ale bohužel více. S tím si prostě autoři filmu hlavu nelámali. (04.06.2009)

Naprostá katastrofácká klasika let (takřka) sedmdesátých a to já můžu. Nechybí žádná z žánrových tradic - prvotní ignorace problému většinou, následné vypuknutí krize, rozdělení lidí na dva tábory - ty hloupé, co zůstanou, kde jsou a ty chytré, co se vydají na cestou za životem a během jejich cesty jen můžete tipovat, kdo kdy umře a kdo to nakonec přežije. Ohrané, že? Rozhodně, ale stejně jako u jiných katastrofáků to má také parádní herecké výkony (kromě Newmana hlavně Burgess Meredith) a nezaměnitelnou atmosféru, takové filmy už prostě nejdou točit a ve srovnání s béčkovými katastrofickými hrůzami, co vznikaly hlavně v 90. letech, je to dost fajn. Podruhé už bych se na to asi nepodíval, na to si z žánru nechávám jen špičky typu Skleněného pekla, ale na sobotní odpoledne to byl příjemně zvolený způsob zkrácení času. (21.02.2009)

Osmdesátá léta přála katastrofickým filmům už prakticky od jejich počátku a já se tomuto fenoménu dodnes podivuji. Přes všechna ta Letiště a filmy odehrávající se na palubách dopravních letounů, jsme se v jejich závěru dostali přes na svoji dobu luxusně zpracovaný požár mrakodrapu na ostrůvek v Pacifiku. Snad to byl právě velký úspěch Skleněného pekla o nějž se zaloužila i kupa top star v čele s Newmanem a Fredem Astairem, že vzniklo toto dílo. Zatímco letecké katastrofické snímky vyjma společného prostředí - letadla - se různí dějem a zápletkami, zde je to zkrátka jakási kopie Pekla. Už od začátku zde máme ty co na možnost erupce upozorňují a ty co ji přehlížejí. Při katastrofě samé se přeživší rozdělí na dvě skupinky z nichž jedna jde špatnou cestou a celá v důsledku omylu zhyne a druhá která přežije. Z té se postupně profilují hrdinové i zbabělci aby nakonec kýžené spásy dosáhla jen hrstka statečných většinou s dětmi... Triky byly na svoji dobu standardní a kromě krapet jiného námětu - výbuch sopky - co se týče dějových zvratů bylo vše předvídatelné... Jsem si jist, že i v roce 1980 to nesplnilo vkládaná očekávání. Jako jednohubku na odpoledne (stopáž je rozumná) proč ne, ale jsou lepší kousky. * * * (26.02.2013)

Přiznám se, moje vysoké hodnocení ovlivnila nostalgie. Film jsem viděla, když mi bylo 12 let, byla jsem zrovna na pionýrském táboře a za odměnu jsme šli do kina. Pamatuju si, jak mi šustila pláštěnka na kolenou, tak jsem se bála. Pátou hvězdičku přidávám za shlédnutí v kině, které tenkrát bylo asi za 10 kaček. Sakra... zase ta nostalgie. (10.06.2011)