Režie:
Bob RafelsonScénář:
Carole EastmanKamera:
László KovácsHrají:
Jack Nicholson, Karen Black, Billy Green Bush, Fannie Flagg, Lois Smith, Sally Struthers, Susan Anspach, John P. Ryan, Ralph Waite, Toni Basil (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V popředí příběhu je Robert Eroica Dupea, jenž hodil za hlavu svoji velmi slibnou kariéru koncertního pianisty a pracuje jako pomocný dělník na naftových vrtech v Kalifornii. Žije "na hromádce" s Rayette, která pracuje jako číšnice v bistru. Když Robert uslyší od sestry, že otec je těžce nemocný, vydává se domů, aby jej navštívil, a Rayette vezme s sebou. Tam je Robert znovu konfrontován s bohatstvím a životním stylem své kulturní rodiny, které se na čas zcela zřekl...Působivost a nezvyklost snímku je namíchána již ve scénáři, na něm spolupracovala Carole Eastmanová společně s Bobem Rafelsonem. Napsali silný příběh o hledání identity, s řadou komických i tragických momentů, jenž překvapil charakterově rozporuplnými hrdiny a nekonvenčními dialogy. Při realizaci za kamerou stál tvůrce maďarského původu László Kovács, jenž rovněž nasnímal Bezstarostnou jízdu, a stal se jedním z nejlepších kameramanů své doby. Ten vytvořil místy až surrealistické obrazy naftových polí či "tichem všepohlcující" krajinu v okolí rodinného domu Dupeových. Malé životní etudy sice nakonec ze čtyř nominaci nezískaly ani jednoho Oscara, Jack Nicholson jako Robert Dupea tu ale potvrdil skutečně výjimečné herecké chameleonské" schopnosti i to, že je filmová hvězda první velikosti. K silným, nezapomenutelným momentům snímku patří například dokonalou absurditou nabitá scéna kuřecího salátu", který si objednává Robert u neochotné číšnice v restauraci, stejně jako jeho smutkem a melancholií prodchnuté bravurní "pianové sólo" na jedoucím náklaďáku mezi auty na přeplněné silnici (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (85)
Takový milý malý snímek ze života. Má krásnou kameru a Nicholson je fajn. Problém je však v tom, že když jsem ho dokoukal, moje první věta zněla: ,,A co jako?" Jack Nicholson hraje veskrze nesympatickou postavu, s níž je složité soucítit - arogatního násilníka, co se potácí životem, dělá práci, co ho nebaví a chodí s holkou, co nemiluje, tak se nakonec na všechno vykašle. A to je asi tak všechno, jen roztažené do 90 minut a obohacené o různé samoúčelně působící postavičky (dívka, co nenávidí špínu). Deštivé odpoledne vám tento film nezkazí, ale není to snímek, co musíte vidět, než umřete.. ()
Velmi kvalitní a zajímavý výkon tehdy třiatřicetiletého Jackieho Nicholsona, který ač už zde dokazuje svoji hereckou extratřídu plnou variability, mě jako pianista nedokázal přesvědčit, snad v jiné dimenzi, v příběhu, který je primárně a bohužel i dost prvoplánovitě určen především intelektuálnímu divákovi.. Nicholson v roli "Bobbyho" Dupea, egoisty, dobrovolného vyděděnce a chronického "útěkáře před sebou samým" dokáže udržet moji pozornost svojí nezaměnitelností až do závěru filmu, kdy na mě ovšem scéna, v níž "pošle naivní a místy dost otravnou Rayette pro kávu", působí ve své pseudoefektnosti naprosto uměle a nedůstojně.. Za zmínku stojí také několik scén na hranici až oxymorónské absurdity, objednávání topinky v restauraci a konfrontace s arogantní a životem otlučenou číšnicí, až nehollywoodsky vykreslené typické americké "ve své hlouposti a nízkosti přemoudřelé" stopařky, Bobbyho malý Chopin či stolní tenis s Carlem, které ruku v ruce s Nicholsonem a kamerou Lászla Kovácse vytahují Malé životní etudy z vod průměrnosti.. ()
I když se tam jezdí hodně a daleko, road movie to není, neb to postrádá jakýkoli vnitřní pohyb postav; na celovečerní stopáž natažená filmová „povídka“ nám „jenom“ postupně představuje chlápka, který pořád odněkud utíká a přitom stojí na místě, uvízlý mezi vlastním nadáním a intelektuálsko-snobským původem, které nechce přijmout, a jednodušším a z jeho pohledu asi opravdovějším světem ohraničeným naftovými věžemi a bowlingovými drahami, který ale zase tak úplně nepřijímá jeho a on jím v hloubi duše zároveň tak trochu pohrdá, což nejvíc odnáší jeho nebohé prostoduché děvče, zkrátka zmítač k pohledání, s kterým se dá jakž takž sympatizovat jedině proto, že ho skvěle hraje sympaťák Nicholson. Rozhodně žádná oddechovka ani film pro zábavu (byť místy vtipný), zato jemná náznaková charakterokresba, konstruktivně depresivní pojednání o vzdálenostech mezi lidmi i výstižný obrázek post-hippie kocoviny přelomu šedesátých a sedmdesátých let. ()
Typicke odlehcene (ale pritom vazne) sedmdesatkove drama. Celou dobu jsem mel pocit, ze je to nejaka zfilmovna divadelni hra. Prece jen to smireni s otcem, krize identity, potaceni se mezi zenami atd... No nevadi. :) Misty trosku nepresvedcive (rozhovor/plac s nemohoucim otcem), obcas pekne (vizual Kovacse, par momentu) a obcas vesele (stoparky). 4- ()
Snímek má za mě, překvapivou hloubku. Kde hlavní hrdina navenek, toho moc neřeší, ale uvnitř to vře k jasnému výbuchu. Je si vědom svého života a přestože ví, že mu utíká skrz prsty, jakoby se ho bál pevněji uchopit. Herci co mají charisma, to mají samozřejmě lehčí, že z nich člověk nemůže spustit oči i když se nic neděje, ale tady v tomto vážném snímku se Nicholson mohl opřít o svůj nezaměnitelný styl. Já byl spokojený. ()
Galerie (101)
Photo © American Broadcasting Company
Zajímavosti (7)
- Jack Nicholson sám napsal některé části Bobbyho promluvy k otci. (D3VIL)
- Režisér Rafelson sa pokúšal kontrolovať rytmus Nicholsonoveho hereckého prejavu tak, že manipuloval z jeho prísunom drog. Hovoril: "Myslíš, že by sme Jackovi mali dať pre túto scénu nejakú trávu alebo haš?" spomínal Richard Wechsler (jeden z producentov filmu). (Hnacik)
- Jack Nicholson si pro roli Catherine přál Lauren Hutton. (D3VIL)
Reklama