Dívka a moře

Miluju tyhle filmy, sportovní a zároveň o překonávání "nepřekonatelných" překážek, a hlavně, když jsou podle skutečných událostí... Jen nechápu, proč tak geniální film nešel u nás do kin! Ale nevadí, alespoň jsem neprobulel půlku kina... Tneto film je asi to nejlepší co v daném žánru vzniklo, je úžasně natočený, má to spád, i když víme jak to dopadne, je to velmi napínavé - a Daisy Ridley tuto roli zvládla fantasticky a dokázala, že není jen ozdoba ve Star Wars.. Pro mě horký favorit na Oscarové nominace, ne-li přímo Oscara za nejlepší film a hlavní herečku (počkáme, co Gladiátor II).. Každopádně na filmu i neuvěřitelném příběhu je dokonalé v podstatě všechno.. Trudy rulez.. Viděno na Disney+ ... 100% (19.07.2024)

Film sme zhliadli v 4K, čiže krásne farby, krásne rozlíšenie, krásne more - no a pachuť Vola Disneya: pri scénach začiatkov minulého storočia si musieť nechať bičovať uši americkým shitným songom, je hodná tortúra. Rovnako je tortúra sledovať bezduché ploché frašky typu: si žena, budeš rodiť deti a prať; zvíťazím nad prúdom, lebo som žena; som zlý, otrávim ťa čajom; som silná, neotrávil si ma, zvíťazím pri druhom pokuse.. niet divu, kam tento apokaliptický svet speje, keď si takto masírujeme mozgy duševnou kolou s hamburgerom. Dávam 2*: jednu že je to životopisné, a jednu pre remeselne dobrú kameru a že sme si vďaka 4K po čase zasa mohli užiť technické vymoženosti tejto doby. Inak, tá babenka bola v realite o dva stupne nemodelkovitejšia a o dva stupne zaoblenejšia: a bolo mi divné, že sa v 12-stupňovej vode dá plávať 13 hodín, nakoľko by Daisy Ridley s tou jej konštrukciou najneskôr po hodine zamrzla aj vo vlažnej vani. A na záver treba spomenúť aj rukopis Vola Disneya: máme tu romantického hrdinu v tmavom prevedení a máme tu aj športového exhibicionistu s fľašou v ruke, ktorý všetko zachráni: prečo je potrebné fokusovať na holú ožranovu riť v nechutných tangách viac ráz pri rôznych scénach a prečo musí vyliezť naproti fanúšikom s holým pimpasom z mora, to zostáva záhadou. Silne pochybujem, že ten ritný alkoholik v realite existoval, a ak aj existoval, že ako super-plavec toľko slopal a bol exhibicionista: no a keby aj existoval a bol exhibicionista, tak stále životopisu nepridá na hodnote, ak sa mu venuje pozornosť réžie. Z toho zasa raz pekne vidno, čo sa nám z krajiny pobitých Indiánov podsúva do podvedomia. (17.09.2024)

Film je plný feministických narážok, neuvidíte snáď jedinú scénu v ktorej by muž verbálne neubližoval nejakej žene. Tieto propagandy (feminizmus, LGBT a BLM) v každom druhom filme mi už lezú hore krkom, ale to čo ma vytočilo najviac je tá historická nepresnosť. Na olympiáde v Paríži 1924 americké plavkyne valcovali. Z 13 možných medajlí získali 10. Po návrate boli oslavované. Čo vidíme vo filme? Jeden bronz pre Ederle. Totálny prepadák amerických plavkýň a hanba na 100 rokov. Prečo to vidíme? Trebalo predsa dať niečo tým zlým mužom za vinu. Nemohli pred pretekmi trénovať, a tomu sa museli prispôsobiť aj výsledky, ktoré nesedia s realitou. Čo sme mali vidieť? V pretekoch na 400m získa bronz. Že v skutočnosti pred ňou skončili ďalšie 2 Američanky Martha Norelius a Helen Wainwright zamlčia. Striebro berie vymyslená Austrálčanka, pričom austrálska plavkyňa na tej olympiáde nebola žiadna. Ako víťazku dajú Britku Sybil Bauer. Sybil Bauer získala na tej istej olympiáde zlato na 100m znak a je to predstavte si Američanka. Potom vidíme preteky, v ktorých skončí mimo stupňa víťazov. Ide pravdepodobne o preteky 100m v.sp., v ktorých brala v skutočnosti bronz a pred ňou skončili zas dve Američanky Ethel Lackie a Mariechen Wehselau. Okrem dvoch bronzov brala ešte zlato v ženskej štafete, ale o tom nie je vo filme ani zmienka. Je to totálna neúcta voči tým spomenutým ženám. Podobným spôsobom je sfalšovaná história aj čo sa týka prekonania La Manche. Jej prvý pokus bol naozaj odsabotovaný, ale nebolo tam žiadne otrávenie čajom, akurát ju vytiahli z vody proti jej vôli. Jej druhý pokus neprišiel o pár hodín po skoku z okna lode (kristepanenanebi!!!). Vrátila sa tam o rok a dala to. Azda tá realita nebola dosť hrdinská a uznaniahodná? S podobnou tematikou odporúčam oveľa lepší film Nyad. (30.07.2024)

Natolik mě to vtáhlo a ponořilo, že ani nechápu kde ten film nabral přes dvě hodiny stopáže. Prostě to dějově jelo jak po másle - rodina, plavání, odhodlání, sportovní sen a jeho realizace. Jasně, srozumitelně a přímočaře. Největším záporákem je tu doba a její všeobecně přijímaný sociální konstrukt o chování žen, z našeho dnešní pohledu samozřejmě diskriminace a nejen ve sportovním prostředí, personifikovaně pak sportovní kádři, zhrzení trenéři a zprvu i nedůvěřiví mužští příbuzní hlavní hrdinky. Vizuálně podmanivé zobrazení dobového prostředí i plaveckého boje v rozbouřených vlnách, vtipně zvolená dobová hudba, podmanivý soundtrack a přesné herecké výkony, to jsou velké plusy tohoto filmu. Drobná ale tu jsou, ubrala bych mírně na závěrečném patosu a možná lehce přitlačila na pilu v psychologii Trudy. V této oblasti se tvůrci evidentně snažili vyhnout jakékoliv fabulaci, hrdinka je tak pro diváka po celou dobu záhadou, jediné co s jistotou víme, že má velmi intenzivní citové napojení na sestru, že v rámci realizace svých sportovních snů dokáže odpálkovat a odsunout na druhou kolej prakticky kohokoliv, včetně svého života. Subjektivně je to pro mě určitě víc jak 80%! (22.07.2024)

v očekávání dalšího životopisného prefabrikátu, který mi sice přinese příběh co jsem neznal, ale ve finále se mi z hlavy vykouří dřív než dojedou závěrečné titulky, mě dost překvapilo jak moc mi tenhle kousek sednul. Rønning už v Kon-Tiki ukázal, že příběhy na reálném základě zvládne a tady se to všechno hezky sešlo. Hezká kamera, dobrá hudba, silný příběh, jeho zasazení do reálií oné doby, kdy pro ženu byl problém se jen naučit plavat, natož plavat závodně a v neposlední řadě i velmi dobří herci v čele s Daisy Ridley, která předvedla zatím svůj nejlepší výkon. Ač sem příběh Trudy Ederle neznal, tak se celkem dalo čekat kudy se bude vyprávění ubírat a jak vše nakonec dopadne, ale tentokrát mi to nezabránilo si to užít naplno a při zapalování majáků dokonce i uronit nějakou tu slzu. Když už bych se měl i příště nechat lehce prvoplánově dojímat, tak prosím zhruba takhle...80% (22.07.2024)