Bob Dylan: Úplně neznámý

Esteticky nádherné (ta kamera! ta výprava!) ohlédnutí za prvními turbulentními léty nejlepšího písničkáře jaký se kdy v americe narodil. Mangold naštěstí jen nestaví Dylanovi pomník jako ve svém starším Walk the Line, ale víc se soustředí na zachycení krásy a hrůzy tvorby autentického umění navzdory všem okolo. Jednoznačným centerpiecem je dokonalá hudba, kolem ní ale tvoří fungující příběh... který by sám o sobě neobstál, ale pro hudební film stačí. Jen kdyby před lety Todd Hayness nenatočil ještě silnější a hlubší ponor do jeho duše, I'm Not There... 8/10 (03.03.2025)

Sympatickej životopisnej snímek o géniovi, který měl očividně dvě tváře. Film mě bavil, i když byl natáhlej jak slipy Ekvádorskýho borce. Co mi ale nesedí je Bob jako takovej, arogantní, sebestřednej a nesnesitelnej bohém. Věřím ale, že to je přesně to, proč ho tolik lidí miluje. Písničky samozřejmě geniální a Timothée, o tom ani nemusim mluvit. Za mě nejtalentovanější herec jeho generace, a to naprosto bez debat. PS: Mistře, hodinky patří na ruku, a ne že si s nima budeš dvě a půl hodiny cinkat v rukou tyvole, nepřipadal si mi jako asperger. (22.01.2025)

Moc hezký film, který nám nastínil jednu z hudebních legend 60.let. Nedovedu si představit, že by ho hrál někdo jiný než Timotheé Chalamet, který si myslím, že ho zahrál obstojně a stejně tak s pravým Bobem Dylanem jsou si podobní jako vejce vejci. Ráda bych se podívala pod pokličku ještě trochu víc. Přiznávám, že stopáže jsem se obávala, ale nakonec to bylo obráceně. Film mi přišel useknutý a já chci ještě víc! Každopádně snímek musím vidět ještě jednou a doporučuji! (23.01.2025)

Ten film je obyčejný v úplně každém směru. A v tom se skrývá jeho největší síla. Práve za pomoci této oldschoolově laděné atmosféry diváka uvrhne ve vší síle a pozitivitě do dobové nálady a hned nám může sypat jedno téma za druhým a Vy si ho jen nadšeně sledujete a přebíráte v hlavě, nic Vám není na obtíž, všechno to jen tak v klídku pluje dopředu a nějak si to nenuceně existuje (prostě jak už to ten Mangold přeci jen umí (a když už si to u jednoho hudebního filmu otestoval, tak proč to neudělat znovu?)). To v še podtrhuje skvělý hudební podkres zakomponovaný do filmu ať už jako soundtrack či jako součást scény - a upřímně mi nedělalo žádný problém, že se to bez hudby neobejde ani pět minut (jen že možná někomu by to mohlo vadit, netuším). Timothée Chalamet samozřejmě klasicky exceluje, jen Edward Norton se už u mě zkrátka zapsal jen jako pan herec a nemůžu se v současnosti zbavit toho, že za každou jeho rolí je vlastně on sám a ne ten charakter, co hraje - prostě jsem v něm Segera hledal těžko. Jinak i to poselství buď sám sebou je přádáváno jen tak mimochodem, což já mám prostě rád (myslím, že lehká podobnost s Motorkáři a mým hodnocením mluví za vše) - každý si to může užít po svém, aniž by docházelo na nějaká extrémy. Možná někomu bude vadit, že to jen nenuceně klouže po vršku a nejde to do ničeho jiného, já ale nemůžu být radši. (11.02.2025)

Mangoldův Dylan má (nepřekvapivě) velmi blízko k mangoldovu Cashovi a mě to vůbec nevadí. Z diváckého hlediska je Dylan možná méně "vděčný", protože těch kontroverzí neměl ani zdaleka tolik jako Cash, ale i on si svoje prožil a Mangold to ve svém filmu zachycuje velmi dobře a ty víc jak dvě hodiny mi utekly jako voda. Atmosféra šedesátých let je tady zachycena náramně a Chalamet Dylana trefil naprosto přesně. V jeho normálním projevu to možná tolik nevynikne, ale když začne zpívat tak je to Bob se vším všudy. Mám tyhle hudební životopisy rád a i když to tu a tam nedopadne úplně dobře, tak tady to klaplo a určitě se ke Complete Unknown v budoucnu rád vrátím...80% (24.03.2025)