Obávaný
Il mercenario
Salario para matar
Žoldnier
The Mercenary
A Professional Gun
Režie:
Sergio CorbucciKamera:
Alejandro UlloaHrají:
Franco Nero, Jack Palance, Tony Musante, Giovanna Ralli, Ángel Álvarez, Francisco Nieto, Eduardo Fajardo, Raf Baldassarre, Franco Giacobini, Simón Arriaga (více)Obsahy(2)
Neústupný mexický důlní magnát Garcia musí čelit vzbouřencům a revolučním náladám v zemi. Rozhodne se svěřit důležitý transport stříbra pod dohled pistolníka Kowalského, aby ho bezpečně dopravil přes americkou hranici. V cestě mu ale stojí bandita Ricciolo, který obětuje cokoliv, aby získal bohatství. (TV Prima)
Recenze (76)
Trochu netradiční avšak originálně pojatý moderní spaghetti western z doby mexické revoluce...Netypický především svojí strukturou, všemi těmi moderními stroji, zbraněmi, ve filmu vidíme např. i letadla...Tři hlavní role obsadili známí herci jako Franco Nero (Sergei Kowalski), Tony Musante (Paco Roman ) a Jack Palnce (Ricciolo). Každý z nich úplně jiný..Jeden polský žoldák slyšící jen na lowáky, druhý mexický horník, tak trochu střeštěnec, a třetí bandita, svině s typickým křižováním...První dva se dají dohromady a stojí proti třetímu, který proti nim dokonce poštve i armádu! Celkem příjemně se na film koukalo, ale přesto tomu něco chybělo. Dobré a zajímavější pasáže se navzájem střídaly s těmi méně dobrými, film byl ironicky humorný, tvrdý, akční, ale v některých siuacích i komický. Milovníci akce si přišli na své, ať už v úvodní scéně s kulometem (Corbucci ho měl vůbec nějak rád) nebo při úplném vysvlečení Jacka Palanceho či při náletech letadel, anebo úplně skoro na závěr, kdy mělo dojít k popravě dvou hlavních hrdinů, ale vše bylo opět trochu jinak. Samotný závěr muže proti muži včetně zvonícího Franca Nera byl jen třešnikou na dortu..Trochu jsem však čekal jiný konec, ale nápad to nebyl vůbec špatný.Co mě jen štvalo? Tak to, že právě těm dvěma hlavním hrdinům se tu nikdy nic vážnějšího nestalo ani nebyli nijak více v ohrožení, v zajetí atd. Vždycky tak nějak lehce propluli (i když se štěstím) a bez zkřivení jediného vlásku..Ani náznak nebyl, všude byl jeden nebo druhý, chtělo to prostě jen víc napětí, jiskry a právě toho ohrožení jedné nebo druhé strany..Ta druhá na tom byla v podstatě hůř a k tomu ještě zesměšněna..No, celkem tak za 3* (Od klasika Corbucciho jsem viděl lepší) a to i včetně hudebního doprovodu (lehce zapamatovatelný pískající song) od hudebního génia Ennia Morriconeho. ()
Zběsile zábavná jízda, kterou předznamenává už úvod s pitvořícími se klauny. Pitoreskní postavy v podobě polského nájemného pistolníka Kowalského, kudrnáče v obleku Curlyho či rozevlátého mexického bandity a revolucionáře Paca Romana a k tomu kulomety, granáty, děla a dokonce i letadlo. Corbucciho filmový mišmaš, kde jsou však jednotlivé ingredience smíchané do poživatelné omáčky na fazole. Companeros, kupředu, kupředu, kupředu a za krásu Giovanny Ralli ještě jednou! ()
Tak tohle je zatím nejlepšího Cobrucciho western co jsem viděl. Strašně se mi líbil Franco Nero jako žoldnéř s vousem, ten fakt neměl chybu. Tony Mustane je zase známý z Argentova "Ptáka s křišťálovým peřím" a Jacka Palance představovat nemusím. Skvělé je, že je to téměř bez hluchého místa a pořád se něco děje. Ve filmu se kromě banditů objeví menší armáda, děla a dokonce dvojplošník! Opravdu štědrý rozpočet. Nerova postava je díky svému vzhledu a chování přímo hypnotická a hlavní pískací motiv tomu dodává správný šmrnc. Ještě se těším na Cobrucciho Companeros s mým oblíbencem Milianem :) Jeden z nejlepších spaghetti westernů, i když trochu netypický. ()
"Nikdy sa neobracaj chrbtom chlapovi, ktorému si práve vyprázdnil kapsy..." Ťažko hodnotiteľný film, ktorý ma lákal skôr Morriconeho hudbou ako príbehom a obsadením. Má to všetky znaky spageti westernu, ale keď to porovnáme z tým najlepším od Leoneho, je to bieda. Hlavný problém sú pre mňa postavy. F. Nero je prezentovaný ako namyslený, chladný a vypočítavý hajzlík, ktorý pri prechode púšťou neváha pozbierať vodu na pitie všetkým chlapom len preto, aby si dal sprchu. To je chlapík s ktorým sa málokto stotožní. Ešte horšie je na tom jeho spoločník, ktorý pripomína skôr úplného blbca a fackovacieho panáka, ktorý akoby vypadol z filmu od dvojice B. Spencer a t. Hill. Celý film je prezentovaný ako blbec, no keď v záverečnej scéne prehovoril o veľkom sne a Mexiku , tak som len neveriacky pokrútil hlavou. Nešlo to dokopy, celý film je taký nevyvážený zmetok. Príbeh nebol zlý, krásne lokácie, davové scény a super hudba, ale spomínané nedostatky zrážajú film do priemerných až podpriemerných hodnotení. Slabé tri hviezdy a chápem aj 2 hviezdičkové hodnotenia. 50%. ()
Galerie (63)
Zajímavosti (2)
- Tento film hned dvakrát citoval Quentin Tarantino ve svých dílech. Stejný hudební motiv od Ennia Morriconeho, jaký zazní v závěrečném souboji, použil ve filmu Kill Bill (2003), když se hlavní hrdinka prokopává ven z rakve. Trefu skrz karafiát v klopě a krev vyhrnuvší se z květu pak použil v Nespoutaném Djangovi (2012). (Pompeius)
- Polák koupí na začátku filmu kulomet Hotchkiss M1914 s 24ranými nábojovými pásky, poté používá pistoli Astra 400 v ráži 9 mm Bergmann-Bayard. (HectorHagman)
Jedná se o první film z Corbucciho „zapata trilogie“ – tedy westernů zasazených do období mexické revoluce. Dalšími příklady je třeba Leoneho poslední příspěvek do westernového žánru, Kapsy Plné Dinamitu nebo třeba Vera Cruz z období klasického westernu. Žoldnéř mě z nich bavil ale nejvíce. Vlastně je to jeden z nejlepších spaghetti westernů (westernů z Itálie, které jsou natolik svébytné, že si vysloužili vlastní kategorii v rámci širšího revizionistického westernu) a můj nejoblíbenější westernovej Corbucci, kterej se nespecializoval na formát epických fresek, ale dělal spíše menší a kratší, špinavější, hrubější a temnější, tematicky méně košaté a hluboké westerny, které však dostatečně esteticky vynikaly: Velké Ticho mě bavilo nejméně, ale to je dáno tím, že má nejblíže k anti-westernu, jenž se vzpřičuje zábavnostním aspektům, které dělají westerny zábavnými. Django má sice nezapomenutelnou titulní skladbu, ale přišel mi příliš dějově vyprázděnej a zkratkovitej (- kdyby film artikuloval onen konkrétní Tarantinův headcanon, jenž interpretuje děj za hranice toho, co je nám řečeno, tak bych byl mnohem více uspokojen), ale nutno mu přiznat jisté béčkové kvality, spojené hlavně s jednou konkrétní vyhrocenou akční scénou. Žoldnéř je svým cynismem bližší Velkému Tichu, ale současně zvládá být zábavnější než béčkovej Django: Z této trojice je sice nejdelší, ale pocitově mi utekl nejlépe, díky dobře rozfázovanému ději i v něm vystupujícím 3 hlavním postavám, z nichž každá je skvěle zahraná a od sebe charakterově odlišitelná. Tony Musante hraje Mexikánce Paca, v němž se pod útlakem majitelů stříbrného dolu probudí třídní vědomí, a započne tak svou cestu vůdce revoluce. Není však natolik inteligentní a schopný ji vést, a tak sjedná partnerství s cynickým Polákem Kowalskym, kterého hraje Franco Nero a který mu v tom má pomoci, ačkoliv ten se chce na revolučním odhodlání jen napakovat. Tím jsou Pacovy ušlechtilé zájmy kompromitovány a na jeho charakteru se buduje konflikt hodnot, který později přechází mezi konflikt hodnot, jenž každá z postav zastává. Zde vidíme, že scénář má s čím pracovat. Proti jejich nejednotným snahám stojí záporák Ricciolo v podání Jacka Palance, jehož výsměšná servilnost, která je ve skutečnosti povyšováním, i jeho charakteristické křižování mu dodávají na povahové plasticitě, ačkoliv jeho postava nemá v příběhu tolik prostoru. Mnoho diváckého potěšení plyne rovněž z toho, jak dobře natočen Žoldnéř je: I dnes působí film dosti živě, dynamicky a nápaditě. Tarantino také prohlásil, že Corbucci byl jedním z režisérů, který stál na vrcholu tvorby cinematické akce (action-cinematic game), kterou označuje za tvorbu, jež je nejvíce cinematická (- V žádném jiném odvětví nebude tak strhující a podmanivá jako ve filmu! ...Snad jenom ve videohrách, které jsou na akci postaveny, což je dáno jejich mírou interaktivity, ale nutno uznat, že videoherní akce bývá čím dál tím více cinematicky estetizovaná). Toto postavení lze Corbuccimu přiznat hlavně díky tomuto filmu, který má skvělé akční sekvence navzdory tomu, že v nich absentuje explicitní násilí (k jehož vyobrazení se nejvíce uchýlil ve Velkém Tichu), což mi většinou zkazí dojem, protože mi to nepřijde přesvědčivé. Peckinpah se toho vůbec nebál a (nejen) proto mám tak rád jeho Divokou Bandu. Jelikož však Corbucci natočil Žoldnéře natolik dobře, tak ani nebije do očí, že filmaři nepoužili bullet hit squib (praktický pyrotechnický efekt výstřiku krve, jehož smyslem jest simulovat dojem zásahu kulkou, ačkoliv se ve filmech střílí slepýma). Mě třeba ona akční scéna s kulometem mitrailleuse v Djangovi příliš nestrhla, protože nepřátelé uměle popadali z koní, aniž by z kohokoliv vytryskla jen kapka krve, což stálo v rozporu se snahou nás přesvědčit, že je protagonista rozstřílel na maděru. Podobného failu se dopustil i Leone v Pro Hrst Dolarů. Corbuccimu se z toho ale povedlo vybruslit a nesnadno mi je rozpoznati, čím to jenom je: Snad vybalancováním kvalitativních aspektů, jimiž jsou záběrování, střih a praktické efekty výbuchů a kouře, které dalo spíše prominout tomu, že v přestřelkách chybí prskance krve. () (méně) (více)