Zítřek už možná nepřijde

Jak i na IMDb kdosi trefně podotkl, pokud máte rádi operu, nemusí vám řeč Bollywoodu dělat žádný problém. Jsou si totiž velmi podobné a možná mají k sobě někdy blíž než Bollywood s Hollywoodem. Tenhle film nabízí další x-tisící klasickou variaci na známé téma, tentokrát v "exotických" kulisách New Yorku. Ač přes tři hodiny, co do zbytečnosti bych vytknul snad jen závěrečné tři minuty, bez těch by se film klidně obešel. Jinak je to opravdu velkolepá záležitost, navíc i docela vtipná (cituje se tu i z jiných bollywoodských filmů) a přesvědčivě zahraná. Pokud mně osobně něco trochu vadilo, tak je to ten pozápadnělý styl, který se promítl zejména v hudbě. Indie umí čarovat mnohem víc. Bollywood sice také, ale jsou prostě filmy, které nastavují laťku pojmu standard. Tohle je jeden z nich. (16.10.2006)

Indické filmy musí divák vnímat srdcem. Nejsem suprexpert na Bollywood, ale tady mi to došlo a díky tomu jsem si film parádně užila. Nemá cenu se zbývat logičností některých scén, ony jsou hlavně malebné a mají působit na emoce. Emoční ždímačka – to je moje přezdívka pro snímek, který hraje s cinknutými kartami a diváka proveze po horské dráze lásky, smutku, tragédie i odpuštění. A já mu to spolkla i s navijákem. První třetina neskutečně vtipné konverzační komedie najednou přešla do dramatu a já nevěděla, jestli se mám ještě smát nebo už začít brečet. ___ A ano, konec už byl strašně sentimentální, ale předchozí děj mě připravil, takže mi to ani nevadilo.___ Skvěle použité dělené plátno. ____ Aman (v podání Shahrukha Khana) je jeden z nejsympatičtějších charakterů, se kterým jsem se kdy ve filmu setkala. (06.09.2016)

Tak hergot - když se Bollywood rozhodne ždímat city, tak ve velkém stylu. Dobrá polovina stopáže je věnovaná detailům na ubrečené tváře, emoce tečou proudem, hudebně-taneční intermezza se tančí, newyorských záběrů je dostatek (to aby v Indii věděli, jak že to ve Státech vypadá), všechno je umělé, ale tak opravdově umělé (pokud něco takového existuje, tak to Bollywood dovede zachytit celkem věrně), tempo je smrtonostné, ačkoliv film má nekonečnou stopáž - aneb Bollywood si s vámi na nic hlubokomyslného hrát nebude (a proto tak nějak nemá šanci vás rozčílit jako to dovede Hollywood) a když si zvyknete na závratné tempo řeči, míchání angličtiny a hindštiny, pohádkového rytíře, smutnou princeznu, sexy prince a nerudnou babku a na těch pár dalších bollywoodských stereotypních postav, můžete si pobrečet do kapesníku, občas se pobavit, někdy zůstat nevěřícně zírat - a hlavně: "escapism, baby". Nikdy bych si nemyslela, že budu muset uznat, že dlouhometrážní bollywoodské soap-opery mají něco do sebe, ale co naplat, asi stárnu... (29.04.2013)

Ako už samotný názov filmu predvádza, emócie sú v tomto filme silno prítomné, a to najmä v závere. Kým sa však k tým smutnejším fázam film dostaneme, čaká nás kopa komediálno-teatrálnych scén okolo ústredného trojuholníku postáv Naina - Aman - Rohit. Dej je skutočne až príliš zbytočne natiahnutý do mamutej dĺžky troch hodín, a niektoré fázy by sa dali naozaj o kus skrátiť. Ale nevadí, rozhodne som sa nenudil, a to najmä vďaka výbornému hereckému obsadeniu, ich postavám, zaujímavým zvratom a dôvtipným dialógom. No a určite treba pochváliť aj parádny soundtrack! Pekný film, ktorý vyčarí na tvári úsmev, no v závere aj smútok. 4* (29.10.2022)

Romantika po indicku není vůbec špatná, dokonce i ty hudební vložky, kterých jsem se vyloženě bála, jsou vesměs zábavné, herci taky ujdou a děj je překvapivě sledovatelný. Na tak dlouhou stopáž musím uznat, že jsem se nenudila ani chvilku a i přes nechutné citové vydírání musím konstatovat, že na mě tedy sakra dobře zabralo. Na další Bollywood se vyloženě těším. (07.12.2006)