Kalamita

Vlastně nepůvodní a polozakazovaný film Chytilové vznikající v bolestech a navzdory, u kterého jsem se primárně těšil na zápletku, která je tu ovšem pouze vyústěním celé situace. Nitky kalamitních osudů se střetnou v jednom vlaku. Do té doby, ale de facto i potom, je to snímek zajímavě roztěkaně plující kamery a dokonalého ťuňti v podání Bolka Polívky střídajícího ne vždy souvislé, ale zato poměrně dost vtipné scény a dialogy, kde mezi řádky prosvítá absurdnost a bordel komunistického režimu. A Jiří Havelka se musel poslední scénou a obsazením vlaku výrazně inspirovat, to mi nikdo nevymluví. (31.05.2022)

Nikdy jsem moc nerozuměl nadšení, které obec filmových kritiků a recenzentů chovala k Věře Chytilové. Nedokázal jsem si k její tvorbě najít vztah a do určité míry mě iritovaly i její společenské názory, její aktivismus a feminismus. Udělal jsem si malou rekapitulaci a jen dvěma jejím snímkům jsem bych ochotný nadělit čtyři hvězdičky, přičemž Šašek a královna je vlastně jen filmovým převedením divadelní hry, kde osobní vklad Chytilové není velký. Kalamita patří k těm kouskům, nad kterými krčím rameny. Scénář je podivně roztříštěný, postavy jsou vesměs jen figurky, které Chytilová využívá k nějaké té hlášce nebo rádoby gagu. Dialogy vyloženě tahají za uši. Když o tom tak přemýšlím, i dvě hvězdičky jsou docela štědré na emoce, které mi Chytilová nachystala. Možná největší vklad je pouhá přítomnost některých význačných tváří československé kinematografie 70. let. Bolek Polívka sice bezesporu je hodně talentovaný herec a komik, ale obecně platí, že potřebuje pevnější vedení a tady ho Chytilová až tak neukočírovala. Celkový dojem: 40 %. (25.08.2015)

Pro mě jeden z nejlepších filmů Chytilové, která se svým dvorním komikem Bolkem Polívkou nám vylíčila spoustu kalamitních životních situací mladého muže, který dělá za socialismu kariéru u dráhy. Krásně běžné absurdní situace (viz jídelní vůz), svižné dialogy, nádherné horské prostředí, pracovní nasazení v osmdesátých letech... (15.06.2011)

Po Sedmikráskách je tohle od Chytilové celkem zklamání. Mdlá nezábavná komedie, která je první hodinu naprosto o ničem a tak nějak mě zaujala a bavila až asi v posledních dvaceti/třiceti minutách. Výhoda tu jsou samozřejmě skvělí a příjemní herci, ale příběh nestojí opravdu za nic. Ani bych ho nezvládl shrnout do jedné věty. Prostě divné, jako asi většinu filmů Chytilové, ale tohle není to divné, co mi sedí. (22.02.2016)

Chytilka se prostě nezapře a její kritika společnosti je stále aktuální za každé doby a za každého režimu, nedivím se, že jí komunisti tak šlapali na krk, když jim dávala takový kapky. Film vznikal tři roky než vůbec vznikl a nebýt lvího charakteru a nedobytné povahy paní Chytilové, tak by asi ani světlo světa nikdy nespatřil, což by byla obrovská škoda. Klasické jízlivé dialogy, jezdící kamera z místa na místo, z obličeje na obličeje, přibližující detaily, zaměřující přesně každý smysl, podstatu, to je už u paní Chytilové klasika a proto ji mám za to velice rád, nebot´ ona v tomto ohledu velice vyčnívá nad ostatními filmaři. K tomu parádní jazzová hudba Laco Décziho, který si i střihl jednu roličku - Bolkova kolegu z práce. Bolek tady opět exceluje a jeho výklad slova libido - z toho jsem šel smíchy do kolen (mimochodem to byla čistá improvizace, kdy mu Chytilka přímo na place řekla, at´ zkusí vysvětlit význam slova libido). Jak už je u Chytilky zvykem, tak název filmu Kalamita nezpočívá pouze ve významu zavalení sněhem, ale v kalamitních vztazích všech zůčastněných osob, což je prostě hodně vtipně smutná satira. (22.06.2011)