Režie:
Věra ChytilováKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Laco DecziHrají:
Bolek Polívka, Dagmar Bláhová, Zdeněk Svěrák, Václav Švorc, Antonín Kubálek, Bronislav Poloczek, Štěpán Kučera, Jana Synková, Marie Pavlíková (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Honza Dostál opustí studium vysoké školy, aby si mohl splnit sen a stát se strojvůdcem. Je trochu naivní, ale cílevědomý. Odmítne pracovat u otce v nádražní hospodě a přihlásí se v kanceláři ČSD. Vstupní lékařská prohlídka málem vše zhatí, když Honza z pečlivosti váhá nad testem určení barev. (Filmbox)
Recenze (221)
Film ranní až střední Chytilové. Divoká kamera, střeštěná Kretschmerová, Polívka filosofující nad tématem barvy a potom s Dášou Bláhovou nad tématem libido. Krásné záběry do nádražních vývařoven, místností bez klik a exkurze do světa "Pivo podáváme jen k jídlu...ale stejně všechno došlo". Pohodový, i když nijak výrazný film režisérky, která na stará kolena točí kraviny typu Vyhnání z ráje. ()
Hned první scéna řekne o filmu všechno - Polívka nastoupil do vlaku života, dere se do první třídy, míjí kupé a sleduje, jak v nich lidé jí, válí se a spí. Jenže když si chce dát to vytoužené pivo, musí spoléhat na milodar. Metafora žrádla se ve filmu objevuje často - nákup u řezníka či oběd v jídelně (při pohledu na UHO se mi i po letech zvedl žaludek). Pomalu se propracovává k řízení, sleduje z okna vlaku mrouskání lidí a hledá ten skutečný život, i když vůbec neví, jak má vlastně ta velká budoucnost vypadat. Kalamita bohužel odhaluje všechny nedostatky Věry Chytilové, i když zatím v snesitelné míře - velkou toleranci ke "komickým" výstupům herců (Kurva hoši či Kopytem sem) či obětování životnosti příběhu "velkým" myšlenkám (metaforičnost situace musí být jasně a jednoduše vyjádřena, ať to stojí, co to stojí). Vykonstruovanost závěrečné čtvrthodiny filmu je IMHO za hranicí snesitelnosti. ()
Prequel k "Dědictví" z let nevkusu. Objevují se dokonce náběhy na ty samé vtipy (1. cenová, pivo podáváme pouze k jídlu). Společenská kritika je víc zaobalena do rádobyuměleckého hávu a hlavně to celé postrádá vtip. Jediné výrazné klady jsou poctivá freejazzová hudba Decziho a těkavé pátrací pohyby kamery, která jakoby hledala správné rámování. ()
První hlavní role Bolka Polívky a jeho první spolupráce s Věrou Chytilovou pro mne znamená hrubě nedoceněný film. Překrásná atmosféra Jizerských hor a hlavně atmosféra nádraží tady dýchá každým pórem a pulsuje pod mistrovskou taktovkou Laca Décziho. Výkony herců tehdy ještě liberecké Ypsilonky jsou přímo excelentní a pohyblivou kameru Ivana Šlapety si děj přímo vyžaduje. Žádná velká moralita na které jsme u první dámy CS filmu zvyklí, ale bravurně sestříhaný obyčejný příběh mladého muže, který „ví co chce“. Tohle je pro mne Věra Chytilová a její nejlepší film. ()
Pro mě jeden z něj filmů 70-80 let čs.filmu....(viděl s dvd bonusy: s Chytilovou, Polévkou, Blahovou) V době kdy režisérce "odpovědni pracovnici" na Barrandově sdělili že film se dotáčet už nebude, nelenila a s buldočí zaujatostí a odvahou obeslala nejvyšší instituce ve státě, že v tom případě žádá, aby vynaložené náklady na film zaplatili ti pracovnici kteří jej stopli. Za týden měla Chytilová telefonát z Barrandova s dotazem proč netočí. ()
Galerie (11)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (24)
- Filmovalo se v Jablonci nad Nisou, Kořenově, na Smržovce, Dolní Polubný v nádražní budově a na železniční trati Harrachov - Kořenov. (M.B)
- Záverečná scéna, kedy na vlak spadne lavína, nebola nakrútená súvisle. Pred jej dokončením prišiel ďalší zo zákazov, a tak sa scéna musela dotáčať až v lete a namiesto snehu bola použitá hasiaca pena. (Raccoon.city)
- Malú úlohu strojmajstra Doudu si vo filme strihol aj skladateľ Laco Déczi, ktorý odmietol rolu učiteľa. (Raccoon.city)
Reklama