Ovoce stromů rajských jíme

No... výtvarně opět "krumbachovsky" skvělá záležitost (ostatně Ester Krumbachová dělala i scénář (a námět)), ale dle mého názoru spolupráce s druhým geniálním "pomocníkem českých filmařů" té doby, Zdeňkem Liškou (hudba), filmu v jistém směru ublížila. Děj i celá stavba scén je totiž s hudbou od začátku spjata, sice zajímavým a "klapajícím" způsobem, ale způsobuje to, že příběh plyne poněkud pomalu (kolikrát to vypadá, že se musí scéna natánout, aby se do ní vlazla celá délka melodie). Je to sice jakýsi uzavřený, harmonický gesamkunstwerk, ale trochu po čase nudící. Nakonec ale dokáže říct své. (18.06.2006)

"Já říkám pravdu!" "To nevadí! Jsme přece přátelé!"                                                                                                              Jsem konsternována!! Zatím nejlepší film od Chytilové, který jsem viděla Odvážná kompozice plná sueralistických obrazů, podkreslená magickou taktovnou Zdeňka Lišky. Je to s podivem, že mi toto dílko tak dlouho unikalo! Madam Chytilová zde potvrzuje svou teorii, že děj je pouze úlitba divákovi, režisér ho nepotřebuje. Fascinující! (28.01.2015)

Hrozně divnej film. Muzika pana Lišky hraje téměř nepřetržitě, ne, že by se snad k filmu nehodila, ale po půlhodině už jsem jí měl fakt dost..kamera ve filmech Věry Chytilový je kapitola sama o sobě - chaoticky zbesilé přehazování záběrů na stromy, listí, zvířata....když už nic jinýho, tak prostě jen zírejte a snažte se z toho něco pobrat. (21.09.2007)

Jako kdyby Věru Chytilovou nabudilo odmítavé nasměrování jejího dalšího novovlnného opusu "Sedmikrásky" a řekla si, že dá ještě více najevo své osobité vnímání světa. Tuto moji domněnku potvrzuje můj dojem z díla, kterým dvorní dáma české kinematografie narazila podobně tvrdě do zdi jako producenti hollywoodských sequelů. Nevšední pojetí filmového celku totiž doplňuje také občasná nestravitelnost, kdy se mi různé výklady scén navzájem střetávaly - chvíli mi například použití biblického materiálu zdálo jako jasná věc, občas mi ale sem posvátné křesťanské dílo vůbec nepasovalo (takto mi třeba nedala spát postava Jana Schmida). Jak mě odvážné nařčení společnosti v "Sedmikráskách" ohromilo v positivním slova smyslu, zde mě vší silou vykolejila stará známá paní Nejistota... Aspoň, že se po tomto potůčku dá plavit relativně v klidu a milovníkům výtvarné estetiky se rozbuší srdéčka, nicméně na tomhle nemá ani tak zásluhu paní Věra, jako spíš trio Juráček, Liška, Krumbachová. P.S. Zajímavý filmový debut Luďka Soboty. 70% (25.12.2010)

Ovoce stromů rajských jíme je snímek s jednou z nejúžasnějších hudeb a kamer jaké znám. Bez digitální techniky musely dát kameramanu Kučerovi (animované a dobarvované sekvence, více pásů zaráz, fázované snímání postav) strašnou práci, dá se to pokládat za dar nastávajícího otce tehdy těhotné Chytilové? Film byl tehdy zařazen do soutěže v Cannes, kde podle svědectví režisérky zůstal nepochopen, nevyhrál nic a reakce šly dokonce až k otázkám typu: „KDE zůstala Věra Chytilová Sedmikrásek???“ Vysvětlení pro takový neúspěch jinak ne až zas tak zašifrovaného, nebo zmateného snímku vidím ve scénáři. Scény vyloženě silné a scény odkazující svou statičností na počátky kinematografie se v něm totiž střídají s „animírkami“ – hudebními groteskami, které dnes, po čtyřiceti letech, působí vyčpěle a totálně nudí. Tato trojnost záměru komplikuje filmu případné pochopení, pokud o ní člověk neví, brzy se v jeho estetice ztratí. – vidím zde i vysvětlení toho že se Ovoce stromů… mohlo stát kultovním – pokud totiž film vidíte poněkolikáté, slabé scény si jednoduše vystřihnete a věnujete se zbytku. A je na co koukat – dodnes nebylo v České konematografii takovým způsobem zachyceno působení LSD (to však jen na okraj – tato informace udělala film populárním v USA, kde na DVD vyšel ještě před českou edicí). Film je však zejména „kinematografickou kantátou“ ve smyslu Resnaisova filmu Hirošima má láska. Díky jedné z nejpovedenějších filmových hudeb Zdeňka Lišky, pohybující se od úvodních a závěrečných hymnických starozákonních sborů, přes psychedelické scény (pedály varhan + cimbál) až po černé grotesky (jakoby ztripovaná Eva leze přes půlmetrovou zeď ráje a stále není schopna se tam dostat), připomínající atmosférou některé tracky ve stejnou dobu vzniklého alba Beatles Sergeant Pepper´s lonely Heart´s Club Band. Děj filmu je v konzistenci k psychedeličnosti celku přitažen za vlasy – Eva z ráje se zamiluje do ďábla Roberta, tato láska ji vyvede za brány ráje, ďábla odhalí a zabije, ale cestu zpět nalezne až za mrazu, kdy jí Adam – Josef odmítá. Herecké výkony (Jitka Nováková, Jan Schmidt) jsou podobně jako v Sedmikráskách stylizovány do křečovité loutkovitosti. Emblémem filmu je pro Chytilovou typické jablko (namátkou dále ve filmech Hra o jablko, Vyhnání z ráje), výrazná je symbolika barev (oblečení Evy po zaslíbení ďáblu se mění z bílé na rudou – kostýmy E. Krumbachová), hlavní motto filmu, při kterém člověku posléze běhá mráz po zádech zní: „řekni mi pravdu!“ – mnohokrát opakované sborem a v závěru filmu pokřivené do quasi-biblického: „nechtěj znát pravdu, jakož ani já ji nechci znát.“ (12.10.2010)