Ovoce stromů rajských jíme

Chytilová a Krumbachová ulétly a Liška pochopil. Filmové vyprávění bez hranic a přece s omezenými možnostmi. Absurdní příběh, absurdní scény na motivy absurdních příběhů z absurdní knihy. Všichni konzumujeme servírované ovoce, rajské a šťavnaté, ale od hadů, kteří svou tvář přizpůsobují době. Nejen herci z Ypsilonky se zde jistě skvěle vyřádili. (05.04.2012)

Opět jedna experimentální hříčka (vyházející z filozofického podobenství, opery apod) v úvodu tu dokonce najdeme intro s citací knihy Genesis, bohužel celkově opět nepochopeno, dialogy přímo strašné, podobně jako u Sedmikrásek, si myslím že režisérka Cyhtilová musela bejt pod vlivem LSD:-) V hudbě tyto psychedelické experimenty můžu ale ve filmu mě naprosto nic neříkají a myslím si že se to ani nehodí. Umělecké klubové dílo, tedy jak pro koho, podle mě je to hodně o kompromisech, postojích atd. Samozřejmě že se film bude líbit všem možným avantgardistům ale těch je zas měnšina. Hodnotím tak jen vizualní stránku a Liškova vynelézavá hudbu. (02.08.2009)

"Já říkám pravdu!" "To nevadí! Jsme přece přátelé!"                                                                                                              Jsem konsternována!! Zatím nejlepší film od Chytilové, který jsem viděla Odvážná kompozice plná sueralistických obrazů, podkreslená magickou taktovnou Zdeňka Lišky. Je to s podivem, že mi toto dílko tak dlouho unikalo! Madam Chytilová zde potvrzuje svou teorii, že děj je pouze úlitba divákovi, režisér ho nepotřebuje. Fascinující! (28.01.2015)

"Ovoce..." jsem poprvé viděl v roce 2009 jako ani ne dvaadvacetiletý student, když snímek uvedla Česká televize, a odrovnal mě tak, že jsem mu napálil (zcela v protikladu s většinou mých přátel a většinou ostatních hodnotících) plný počet. Vracím se ke snímku po patnácti letech prostřednictvím britského DVD Second run. Čeho je to podobenství, to je mi úplně fuk, příběh je o ničem. Naopak si vychutnávám stylizované herecké výkony (podtržené přemluvením některých herců), (na české poměry) obrazové orgie, hrátky s kamerou (ručka? Různorodé formáty filmového materiálu, na které se natáčelo?), filmové citace (razítkování z Ostře sledovaných vlaků a Nosferatu) a to vše je završeno Liškovou hudbou. Maximální hodnocení nechávám... (01.06.2022)

Královna české nové vlny byla nahá (a nestyděla se). Slibně agresivní smršť obrazových textur uvozuje banální lázeňskou historku přesazenou do ušmudlaného prostředí pískového lomu, zabalenou do recyklované sedmikráskovské poetiky (jejíž repetice a odmlky tentokrát nedráždí, jen nudí) s ypsilonkovým loutko-herectvím a přepatetičtělou Liškovou muzikou. To je všecko, zamýšlené podobenství o životě ve lži se vytratilo někde cestou; jestliže k divákům nemluví, není to protentokrát ani tak chyba diváků, jako spíš dosebeuzavřená autorská zpupnost. Inu, stane se, když se hledá. (10.02.2014)