Ovoce stromů rajských jíme

„Řekni mi pravdu.“ Usilování o pravdivost vlastního nitra, vztahu i společenství dá sice fušku, ale zkusme na to rezignovat: po čase zjistíme, že není čemu a komu důvěřovat. Příhodný snímek do dnešní postfaktické éry! A kromě toho Ovoce řve, až mu hlasivky jódlují, že FILM je jedním ze šlahounů UMĚNÍ, a tudíž MUSÍ blažit a jitřit smysly a mysli. Důsledek rezignace na tuto tezi je zřejmý: poklimbávající vědomí tvůrců i vnímatelů. (16.09.2019)

"Ovoce..." jsem poprvé viděl v roce 2009 jako ani ne dvaadvacetiletý student, když snímek uvedla Česká televize, a odrovnal mě tak, že jsem mu napálil (zcela v protikladu s většinou mých přátel a většinou ostatních hodnotících) plný počet. Vracím se ke snímku po patnácti letech prostřednictvím britského DVD Second run. Čeho je to podobenství, to je mi úplně fuk, příběh je o ničem. Naopak si vychutnávám stylizované herecké výkony (podtržené přemluvením některých herců), (na české poměry) obrazové orgie, hrátky s kamerou (ručka? Různorodé formáty filmového materiálu, na které se natáčelo?), filmové citace (razítkování z Ostře sledovaných vlaků a Nosferatu) a to vše je završeno Liškovou hudbou. Maximální hodnocení nechávám... (01.06.2022)

Královna české nové vlny byla nahá (a nestyděla se). Slibně agresivní smršť obrazových textur uvozuje banální lázeňskou historku přesazenou do ušmudlaného prostředí pískového lomu, zabalenou do recyklované sedmikráskovské poetiky (jejíž repetice a odmlky tentokrát nedráždí, jen nudí) s ypsilonkovým loutko-herectvím a přepatetičtělou Liškovou muzikou. To je všecko, zamýšlené podobenství o životě ve lži se vytratilo někde cestou; jestliže k divákům nemluví, není to protentokrát ani tak chyba diváků, jako spíš dosebeuzavřená autorská zpupnost. Inu, stane se, když se hledá. (10.02.2014)

Hodně slabý pokus o českou avantgardu. Snímky Věry Chytilové jsou značně rozporuplné. Na jedné straně je schopna natočit výtečná díla, na druhé straně nic neříkající slátaniny, což je vidět hlavně na tvorbě devadesátých let. Jak už sám název filmu napovídá, nemusíme chodit daleko od Bible. Prezentuje zde svoji vlastní varaci mýtu o vyhnání z ráje. Žánrové vymezení by bylo liché určovat, nejčastěji se mluví o filmu – podobenství (s detektivním podtextem). Často se pohybuje na hranici srozumitelnosti. Beru-li ale film jako kompaktní celek, nemůžu ho zase jen kritizovat. Začátek, celý koncipován jako filmová „báseň, zaujme svým netradičním zpracováním. Zajímavá práce s kamerou (Jan Kučera) se vlastně nese celým dějem, stejně jako nezapomenutelná hudba Zdeňka Lišky. Resumé: nevyvážené dílko, které dokáže překvapit některými svými částmi (ať už obrazovými, nebo třeba již zmiňovanou kamerou a hudbou). (08.11.2003)

Ako chápem, že film má myšlienku rovnako ako aj cieľ, ktorý režisérska zamýšľala, len čo z toho, však? Keď nebaví tá šibnutá forma respektíve neforma a nedej a k tomu ešte aj škaredí a miestami vyzlečení herci (chlapi), tak tam je potom všetko márne. Radšej si chytiť do ruky knižku a niečo prečítať. Len nesúvislá kakofónia obrázkov s cieľom poukázať na pokušenie, ktoré tu je od nepamäti... Absurdné poňatie témy autorov, ktoré ma ale nebavilo. Jediné čo ma ako tak držalo pri zmysloch bola hudba. Slabý podpriemer. 30/100 (28.11.2018)