Jmenuji se Sam

Naprosto překrásný film, a naprosto strhující výkon Sean Penna, zařadil bych ho po boku D. Hoffmana a jeho Rainmana. Chvílema si prostě fakt říkáte jestli Penn není retardovaný. Jasně že se zde dá čekat sladký konec v americkém stylu, ale myslím že v tomto případě to každý divák mile rád odpustí.... hodně silný zážitek (25.02.2008)

chcelo by to možno aj 5 bodov, už len za ten pekný výkon Seana a Dakoty. Je to príjemný tak trocha romanticko-dramatický miestami protivne americky nasladnutý film, s dilémou vziať retardovanému otcovi jeho dieťa alebo nie. Myslím , že najmä diváčkam so zmyslom pre rodičovské cítenie sa bude film páčiť, protože "žádnýho jinýho tátu nechci, ...a ... všechno co potřebuješ je láska ..." (mimochodom fil bol skvelo dabovaný do češtiny.). (22.03.2015)

Skvělý film, kterému vévodí především herecké výkony. Sean Penn i Michelle Pfeiffer jsou ve svých rolích dokonalí. Jedinou výtku mám k zobrazení soudu. Ten je přehnaný i na Americké poměry a absolutně nereálný. Tolik času soudu o opatrovnictví dítěte opravdu nikde nevěnují...ale film z toho vychází, tak se nedá nic dělat... (14.10.2008)

"Proč se tvůj táta chová jako retard ??" - "On je !!" Další Pennova zbytečná snaha pozdvihnout špatný film.. Jednomu se zdá opravdu velmi bolestivé sledovat tak skvostného herce, jak se trápí v kleci několika pomýlených gest a šklebů, čímž sice dává vyniknout malé Dakotě Fanning a tradičně jisté Michelle Pfeiffer, které se však rovněž nedokáží vymanit z tvůrčího sevření, když jim režisér Jessie Nelson opakovaně svou neschopností nasazuje nelsona.. Emocionálně v jistých pasážích nesmírně silný snímek, který však se zvlášť zde hloupoučkým beatlesáckým poselstvím, že vše, co člověk potřebuje, je láska, může náročnějšího diváka jen těžko uspokojit.. Velmi bizarní, byť i dík tématu a proměnlivosti emocionálního napojení na diváka v jistém smyslu zajímavá, plačka, při níž by si ostudu uřízli i větší machři.. (21.03.2016)

Když mě to celé přišlo jako špatně natočená parodie na Rain Mana, Forresta Gumpa a whatever else. Mentálně zaostalý Sean Penn, mentálně předčasně vyspělá Dakota - oba mají těch 7 let, akorát že v určitých chvílích scénář přestřelí a udělá z nich ty americké postavy, co jsou schopné dostat se za hranice svých předepsaných schopností a vlastností, tzn. začnou mluvit jako kniha, vylévat si srdce tak emotivním způsobem, že se začnete neklidně ošívat na židli a přejete si, aby do toho sakra aspoň nehrála ta stupidní vygradovaná a posmutněle famózní hudba. Potom přijde zatmívačka, člověk si oddechne, že tomu aspoň nechali otevřený konec, když už nic jiného, a ejhle - ono ne. Podobné pocity (odejdu - neodejdu - tak už ten případ vyhraj, stejně všichni víme, že to tak dopadne - dejte mi velký kuchyňský nůž a já rozpárám to plátno) jsem měla naposledy u Sloního muže. (21.02.2012)