Pasti, pasti, pastičky

Tohle je trochu úlet. Máme tu jakési poselství od paní režisérky, sklepáky hrající tak trochu po svém a pitvořícího se ,,mistra'' Donutila. To vše v prostředí na sklonku devadesátých - zlatých podnikatelských let. Výsledek působí stejně nesourodě. Znásilněná Stivínová, oba postižení násilníci i závěr. Neříkám, že jsem se párkrát nezasmál. Konkrétně David Vávra mě doslova málem zabil .-)), ale stejně jako vše od paní Chytilové je to takové žánrově překombinované. Tři Bachovy koule tomu však dám. * * * (01.08.2012)

Nedávno jsem na jednom internetovém blogu četla velmi zajímavý dopis, který se týkal právě tohoto filmu paní Věry Chytilové, proto jsem musela reagovat. Napsali ho jistí manželé z Prahy. Režisérku napadli velmi emotivním způsobem. Byli z filmu znechuceni a zklamáni. To je samozřejmě věcí jejich vkusu. Každému se líbí něco jiného. Nemuseli na film chodit. Mohli si klidně vybrat úplně jiný film a nebo sedět doma a udělat si hezký večer jinak. Teď budu citovat pana Jana, který napsal: jsem opravdu zděšen, jak bezohledné některé dnešní ženy mohou být, jak se chovají k mužům, jako by neměli duši. Dokáže autorka pochopit, jak zraňující může takový odporný film být třeba pro citlivého a mladého chlapce? Kde je láska, soucit, odpuštění. Je mi naprosto nepochopitelné. Dál pana Jana citovat nebudu, protože se zaměřil ve svém dopisu jen na určitou část filmu, ale měl si uvědomit, že to byl následek nebo důsledek, jak chcete, trestného činu. Jenže on obhajoval muže, co to provedli. Vůbec nemyslel na fakt, jaký bude mít znásilnění dopad na mladou ženu, jak to dopadne s její psychikou. Ta si to v sobě nese po celý život a nikdy na to nezapomene. Pro některé lidi je znásilnění stále velké tabu, které by se ve filmech nemělo objevovat. Pak by také měli přestat číst noviny a večer se dívat na zprávy. Podle pana Jana jsou mladí chlapci přecitlivělá stvoření, která si z filmu odnesou pouze traumatizující zážitek. Ale už ho nezajímá, že nějaký magor se vrhne na holku a pak ji někde znásilní. Jako by se to ani nestalo. Zřejmě to znásilnění měla nechat plavat a dělat, že se vlastně nic nestalo. Paní režisérka má velmi osobitý pohled na život a její rukopis je nepřehlédnutelný. Její vidění světa je až sžíravě ironizující a to některým lidem na ní vadí. Mě vůbec nevadí, že si vybírá kontroverzní témata pro své filmy. Jsou to přece témata ze života. Tak ať se jim věnuje klidně dál. (12.09.2008)

89% - Tohle pro mě není žadná komedie. Naopak. Ve filmu je velmi zajímavě zachycena mužská sobeckost, ženská mstivost, a závislost kariéry na sexualním životě. Hodně syrová a nelichotivá podívaná s výborým výběrem hudby (violoncellová sonáta A. Schnittkeho po kastraci dvou ústředních hrdinů je neskutečná), vynikajícími hereckými výkony, a s režií, jak to umí jen ona :o) (28.09.2005)

Věru Chytilovou nemám zrovna v oblibě, ale některé její filmy se vydařily (např. Kopytem sem, kopytem tam, Dědictví) a Pasti, pasti, pastičky řadím k těm lepším. Alespoň mně se to líbilo, především díky trojici hlavních představitelů - Donutil, Hanák, Stivínová a také kvůli originálnímu námětu, ze kterého až mrazí. Jinak nejlepší z filmu jsou scény, kdy Donutil s Hanákem zjistí, že byli vykastrování a potom ještě, kdy Vávra připravuje míchaná vajíčka a posléze zjistí, co bylo v ešusu. Až na ten konec jsem se dobře bavila. (01.07.2009)

Snímek mě nějak zvlášť nenadchl. Je to prostě klasicky natočená záležitost, tolik typická pro Česko let devadesátých. Časem možná získá tím, že bude ukazovat, jak hezké to tu ještě bylo, kdy se kradlo v malém. Ano, říkám v malém, byť se to tak hned nejeví. Ovšem silnou stránkou filmu je samozřejmě ta delikátní zápletka i její rozuzlení. Předpokládám, že se na to s chutí podívám někdy znovu. Ano, s takovou chutí, s jakou jeden aktér požral varlata druhému aktérovi. Berme tento film jako neoficiální předlohu k americkému snímku Plivu na váš hrob. (26.03.2013)